Tomáš Halík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Monsignore
Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D.
prelát
Prezident České křesťanské akademie

Tomáš Halík
Církev římskokatolická
Provincie česká
Arcidiecéze pražská
Svěcení
Kněžské svěcení 1978 Erfurt
světitel Hugo Aufderbeck
Osobní údaje
Datum narození 1. června 1948 (66 let)
Místo narození Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání kněz, sociolog a vysokoškolský učitel
Alma mater Univerzita Karlova v Praze
Podpis
Řády a ocenění Templetonova cena (2014)
Cena Romana Guardiniho (2010)
Cena kardinála Königa (2003)
Poznámky Tomáš Halík v Česko-Slovenské filmové databázi
Website www.halik.cz

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Tomáš Halík (* 1. června 1948 Praha) je český katolický kněz, teolog[1], religionista,[2] sociolog náboženství a politický aktivista.

Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího SalvátoraPraze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti.[3] V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton[4].

V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“.[5][6]

V době socialismu[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval sociologiifilosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky.

Podle životopisu na svém webu byl v době Pražského jara 1968 byl aktivní jako člen Akademické rady studentů Filosofické fakulty UK a účastnil se ekumenických aktivit křesťanů, například patřil k zakládajícím členům Ekumenického hnutí inteligence a studentů a Díla koncilové obnovy, zakázaných po srpnu 1968. Podle kádrového posudku z června 1972 nepatřil k radikální skupině studentů a postupně si vytvářel vztah k novému vedení strany, s jehož základním konsolidačním úsilím souhlasí. Ve svém vlastním životopise z roku 1975, určeném pro jeho nadřízené, prohlásil, že v kritickém údobí roku 1968 nezastával žádné funkce a neúčastnil se žádných protisocialistických a radikalistických akcí, což dokládá tím, že v té době ani nebyl v ČSSR (několik měsíců právě studoval ve Velké Británii). Prodloužení pobytu v Británii do prosince 1968 pak v roce 1985 na schůzce s příslušníkem StB vysvětlil tím, že situace ve vlasti byla složitá.[7]

V letech 1972–1975 působil jako podnikový psycholog a sociolog v podniku Chemoprojekt.[1] V letech 1975–1984 působil podle Daniela Solise v Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu ČSR (na svém webu uvádí, že působil jako psycholog na Institutu Ministerstva průmyslu), od 1. ledna 1978 ve funkci samostatného odborného referenta na katedře psychologie práce. Podle materiálů z archivu bezpečnostních složek byl do roku 1968 členem výboru ČSM, později členem a zástupcem úsekového důvěrníka ROH a členem komise ZV ROH pro socialistickou soutěž (v jejím rámci byl několikrát vyhodnocen jako nejlepší pracovník), absolvoval dvouleté stranické školení, soutěžil o titul Brigády socialistické práce československo-sovětského přátelství. Podle kádrových materiálů projevoval v pracovní a odborné oblasti angažovanost za realizaci politiky KSČ a byl ochotný a svědomitý, měl velmi dobrý vztah k lidem a v kolektivu byl oblíben. V letech 1980–1982 absolvoval dvouleté studium stranického vzdělávání k otázkám světonázorové výchovy a v roce 1981 absolvoval v NDR nástavbový kurs pro instruktory sociálně psychologického výcviku. Prováděl školení pracovníků pro pionýrský tábor z hlediska psychologie a pedagogiky. Podle materiálů StB Halík odmítl podepsat Chartu 77. Státní bezpečnost jej vedla jako kandidáta tajné spolupráce (KTS) pod krycím jménem Kazatel. Dne 17. června 1982 odmítl nabídku Státní bezpečnosti ke spolupráci, přičemž se prý podle policejního zápisu choval drze a sebevědomě, dával najevo svou intelektuální úroveň a oponoval pohrůžce obviněním z protistátní trestné činnosti. Státní bezpečnost poté navrhla jeho přeřazení na méně exponované pracoviště.[8][7] Záznamy o vztahu StB k Halíkovi po roce 1982 nejsou známy, Halíkův svazek byl 6. prosince 1989 zničen a zbylo z něj jen torzo.[7] V roce 1984 získal atestaci z psychologie.[9] Později pracoval jako psychoterapeut pro drogově závislé[9] na Protialkoholním oddělení Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice UK.

Působení v církvi[editovat | editovat zdroj]

V době Pražského jara 1968 se, podle informací na svém webu, účastnil ekumenických aktivit křesťanů, například patřil k zakládajícím členům Ekumenického hnutí inteligence a studentů a Díla koncilové obnovy.

V roce 1978 byl tajně vysvěcen biskupem Aufderbeckem v Erfurtu na katolického kněze.[10] Do roku 1989 byl jednou z předních osobností české podzemní církve, v 80. letech patřil ke spolupracovníkům kardinála Tomáška. Inicioval Desetiletí duchovní obnovy národa.

Od roku 1990 je prezidentem České křesťanské akademie a od stejného roku působí v univerzitním kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze jako farář studentské farnosti. Populární jsou jeho společné modlitby s buddhisty, muslimy nebo židy v kostele Nejsvětějšího Salvátora.[zdroj?] V roce 1990 jej papež Jan Pavel II. jmenoval konzultorem Papežské rady pro dialog s nevěřícími.

V roce 1998 označil výzvu Kairos 98 za dobré východisko k dialogu a vyjádřil připravenost ji podpořit. Označil výzvu za „umírněnější a přitom hlubší“ než rakouskou petici Wir sind Kirche.[11]

V červnu roku 2008 obdržel od papeže Benedikta XVI. čestný titul prelát Jeho Svatosti, který nositele opravňuje užívat před jménem titul monsignore (Mons.) nebo prelát.[3][12]

Překvapivé odvolání slovenského arcibiskupa Róberta Bezáka v roce 2012 označil za ukvapené a zřejmě nedomyšlené rozhodnutí a přiřadil je k předchozí sérii nešťastných přehmatů Vatikánu (rehabilitace antisemitského biskupa Williamsona, jmenování zkompromitovaného varšavského arcibiskupa Wielguse, únik důvěrných informací selháním osob z papežova okolí) a jako příčinu identifikoval špatnou práci s informacemi v nejvyšších patrech církevního aparátu, přičemž připomněl, že v některých podobných případech Vatikán svou chybu již uznal a pokusil se ji napravit. Církev podle Halíka podobnými kroky nahrává kritice a popuzuje a odcizuje si i lidi, jejichž láska a věrnost k církvi nemůže být rozumně zpochybňována. Bezákovým odvoláním došlo podle Halíka k dalšímu rozdělení slovenského katolicismu a ztrátě důvěry v církevní vedení i u velmi loajálních katolíků. Připomněl, že s postupující demokratizací společenského vědomí neformální autorita nabývá převahy nad formální autoritou a církevní tresty nefungují tak jako ve středověku, už nemohou člověka zničit ani umlčet, naopak přinášejí „postiženému“ i jeho postojům mnohé sympatie a popularitu. Bezáka označil Halík za moudrého, vzdělaného, statečného a čestného pastýře, který se musel porvat s neblahým dědictvím svého předchůdce a mohl nabídnout mladým, přemýšlivým, duchovně hledajícím a evropsky smýšlejícím lidem věrohodnou a přitažlivou tvář církve. Přitom se Halík s despektem vyjadřoval o zvykově-folklorní zbožnosti, „do minulosti obrácených silách“ a „kontrakulturním vulgárním katolicismu“, zahánějícím církev do sektářské, nacionalisticko-klerikální, protieveropské (často také antisemitské) podoby na okraj společnosti, a vyzdvihl snahu o věrohodnou a přitažlivou tvář církve, snahu jít na hloubku a tím také poctivě, moudře a důvěryhodně oslovit ty, kteří hledají spirituální a morální hodnoty pro budoucnost.[13]

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

V letech 1975–1984 působil v Institutu pro výchovu vedoucích pracovníků Ministerstva průmyslu ČSR a v 80. letech prováděl též školení pracovníků pro pionýrský tábor z hlediska psychologie a pedagogiky.[7]

Během akademického roku vede v kostele Nejsvětějšího Salvátora kurz základů víry, určený především pro zájemce o křest a biřmování.

Od roku 1993 přednáší religionistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Habilitoval se na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v oboru sociologie (1993) a o čtyři roky později byl jmenován profesorem Univerzity Karlovy (1997).

Učil na Katolické teologické fakultě UK, kterou však musel pro spory s vedením okolo Václava Wolfa opustit. Ukončení spolupráce Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Václava Wolfa kolem roku 1996 s Tomášem Halíkem a Ivanem Štampachem patřilo mezi hlavní příznaky a spouštěče raných fází krize této fakulty.[14]

Po jednom trimestru strávil jako hostující profesor na anglických univerzitách v Oxfordu (2001) a v Cambridgi (2003). Po skončení oxfordského pobytu v roce 2001 strávil několik týdnů na stanici ECO-BaseAntarktidě.[15]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Plodem každoročního letního pobytu v poustevně v Porýní bývá obvykle i nová kniha. Populární jsou jeho úvahově založené monografie. Mezináboženský dialog (ekumenické hnutí) je jedním z jeho hlavních témat.

Tomáš Halík přednáší na Studentském Velehradu 2010

Zájem o Halíkovo dílo v zahraničí ještě výrazněji stoupl po anglickém a německém vydání knihy Vzdáleným nablízku (Patience with God, resp. Geduld mit Gott, 2010) a jen v letech 2010 a 2011 vedl k řadě pozvání přednášet v Evropě, Americe, Austrálii[16] i Africe.[17] V Německu se kniha Noc zpovědníka (Nachtgedanken eines Beichtvaters) během krátké doby dočkala několika vydání a v červenci 2012 byla vyhlášena nejlepší teologickou knihou měsíce.[18]

Politický aktivismus[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Halík při mši v kostele Nejsvětějšího Salvátora

Mezi lety 1972 a 1989 mu veřejná činnost nebyla umožněna.[zdroj?]

Po roce 1989 se stal jedním z externích poradců tehdejšího českého prezidenta Václava Havla.[zdroj?] Je znám svou angažovaností v občanském životě, veřejně se vyjadřuje k otázkám rasismu, politické a náboženské nesnášenlivosti, procesu sekularizace a evropské integrace.[zdroj?] Byl jedním z iniciátorů a mluvčím občanské iniciativy Impuls 99, která v roce 1999 reflektovala znepokojení nad vnitropolitickým vývojem země. V roce 2002 o něm uvažovala Unie svobody jako o kandidátovi na prezidenta republiky.[zdroj?]

Spory s Václavem Klausem a klausovci[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Halík dlouhodobě verbálně útočil na prezidenta Václava Klause[19] i na jemu názorově blízké hnutí Akce D.O.S.T., které v roce 2011 označil za blízké druhorepublikovému fašismu.[20] Poté, co v roce 2011 tehdejší prezident republiky Václav Klaus podpořil předsedu Akce D.O.S.T. Ladislava Bátoru), se Halík vyjádřil o Klausovi jako o člověku, jehož názory se „stále více blíží k fašizujícímu maloměšťáctví“. Bátora a Hájek podle Halíka svým odkazem na křesťanství toto náboženství diskreditují, protože nereprezentují inteligentní konzervativismus, ale soubor extrémních, provokativních a hloupých výkřiků.[20] Též pražského arcibiskupa Dominika Duku Halík často kritizoval pro jeho údajnou náklonnost k Václavu Klausovi.[21] [22] Svatováclavskou pouť ve Staré Boleslavi v roce 2011 Václav Klaus podle Halíka svým projevem, volajícím po vlastenectví, tradicionalismu a konzervativních hodnotách, zneužil a církvi se snažil účelově vlichotit, zatímco Halík církev před sbližováním s prezidentem Klausem (které přirovnal k rakousko-uherské jednotě trůnu a oltáře) varoval. Církev by podle Halíka měla umět lidem Klausova typu odporovat.[20][19]

Prezident Klaus na oplátku napsal, že mezi Koniášem a Halíkem vidí rozdíl pouhých tří století.[23] Další medializovaná vyjádření z okruhu Klause a D.O.S.T. pak vedla skupinu aktivistů z facebooku (jako kontaktní osoba byl uveden Petr Pavlíček, jako další iniciátoři Věra Tydlitátová, Jiří Pavlíček, Petr Hruška, Ondřej Wolf, Lucie Klára Tóth, Lukáš Peterka a Markéta Hejná) k sepsání dopisu nazvaného Svatováclavská výzva katolickým biskupům, datovaného 19. říjnem 2011, v němž se hlásí k názorům Tomáše Halíka obsaženým v jeho článku Klaus k oltáři nepatří, zejména k obavám z diskreditace katolické církve, a varovaly před korupcí a politickým obchodováním, byť by z něj měly církve dočasný užitek. Poté, co tiskové středisko zveřejnilo reakci na původně neveřejnou petici s 22 podpisy, byla i petice zveřejněna.[24])

Vedoucí kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek v roce 2011 na Parlamentních listech označil Halíka za „havlistického aktivistu“ a spekuloval o tom, z čeho hlubšího může pramenit Halíkova nenávist k prezidentu Klausovi.[20] Uvedl, že Halíkovy ambice jsou dlouhodobě vysoce politické, nikoliv duchovní.[20] Hájek naznačil, že by Halík mohl být skrytým ateistou, a vyjádřil jistotu, že „Halík je diagnóza“.[20] Podle Jany Bobošíkové je Halík politický aktivista se svým jasným názorem, který se dá shrnout slovy Klaus nikdy více a Klaus horší ďábla.[25] Podle Milana Knížáka Halík volá po nepřátelství a vyvolává roztržky, ačkoliv kněz a každý duchovní člověk by měl volat po tom, aby se lidé setkávali a rozuměli si. U jiných Halík podle Knížáka kritizuje údajné propojení církve s politikou, přitom Halík sám se nikdy netajil prezidentskými ambicemi.[25]

V článcích na Parlamentních listech Hájek na přelomu listopadu a prosince 2011 opakovaně veřejně zpochybnil Halíkovo kněžství. Oponoval údajnému Halíkovu tvrzení, že jej na kněze vysvětil Joachim Meisner, který prý v soukromém rozhovoru tuto informaci popřel. Halík popřel, že by někdy uváděl, že jej vysvětil Joachim Meisner. Meisner prý pouze celý akt zprostředkoval a koncelebroval Halíkovu primiční mši.[19] Halík obvinění odmítl a Česká biskupská konference zveřejnila na svém webu dokument, že Halík byl vysvěcen 21. října 1978 biskupem Hugem Aufderbeckem v kapli jeho rezidence v německém Erfurtu.[21][23] Hájek namítl, že zveřejněný dokument moc dokumentem není, protože mu chybí datum i protokolární číslo a byl vydán kolínským arcibiskupem, který k tomu prý nemá kompetenci.[25]

Halík v reakci na Hájkova obvinění připomněl Hájkovy dřívější kontroverzní výroky, že kouření neškodí zdraví, že útok 11. září byl dílem CIA nebo že evoluce může být zpochybněna, a konstatoval, že musíme pochybovat o Hájkově duševním zdraví.[20] Halíka se otevřeným dopisem zastali například Petr Prokop Siostrzonek, Anna Šabatová, Olga Sommerová, Břetislav Rychlík, Miloslav Vlk a biskup Václav Malý (na Idnes.cz jmenovaný jako Jan Malý). Naopak Hájka a Klause se zastala Jana Bobošíková či Milan Knížák.[25]

Dukova spolupracovnice, sestra Dominika, Hájka i Halíka pokárala a přirovnala je k adventním čertům, kteří po sobě házejí shnilými jablky, což Lidovky.cz prezentovaly jako názor Dominika Duky, který se však podle sestry Dominiky do sporu spíše nezapojuje, protože je to nedůstojné.[21]

Spor s Danielem Solisem[editovat | editovat zdroj]

Politolog Daniel Solis podle článku zveřejněného 27. dubna 2013 na webu FreeGlobe (hostujícím na webu Parlamentních listů) jmenoval Tomáše Halíka mezi osobnostmi, které údajně prosazují Nový světový řád. Podle Solise je na veřejné práci Halíka a Peheho za posledních deset, ne-li více let vidět, že protlačují nějakou agendu, která rozhodně není česká, není vlastenecká, není pro český národ a není pro člověka, ale pro elity.[26]

Tomáš Halík se poté obrátil dopisem na rektorku Vysoké školy veřejné správy a mezinárodních vztahů, kde Solis vyučoval několik předmětů (mimo jiné předmět Konspirační teorie v mezinárodní politice), se žádostí o vysvětlení a zjednání nápravy, přičemž samotného Solise o tom neinformoval. Na Solise si stěžoval pro jeho „chorobné paranoidní výroky (navíc ubohé bulvární úrovně) a osobní útoky na významné představitele našeho státu“ a vyjádřil znepokojení z toho, že „propaganda politického extremismu nejnižší úrovně může být součástí výuky vysoké školy a odehrávat se na akademické půdě“. Přitom Halík argumentoval videozáznamem Solisovy přednášky, kterou mylně označil za vzdělávací působení školy, ačkoliv šlo i Solisovu mimoškolní aktivitu.[27] Na základě Halíkova dopisu pak rektorát Solisovi neprodloužil smlouvu – podle Solise z obavy před mediálními výpady.[28]

Daniel Solis se pak na oplátku obrátil na rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla ve věci zákulisního intrikaření Tomáše Halíka. Podle Solise je skandální, že Halík využívá zákulisně svého vlivu k potlačování názorů, které jsou s těmi jeho v rozporu. Solis požadoval vysvětlení, jak je možné, že si profesor UK osvojuje právo obracet se takovým tónem na rektorát jiné vysoké školy a vyhrožovat jejímu vedení. Solis Halíkovi přiřkl osobní ješitné pohnutky.[27] Solis neskrýval, že jeho motivací byla osobní msta: „Ano, tohle samozřejmě stálo za mým podnětem. Proč bych nechtěl oplatit panu kolegovi Halíkovi stejnou mincí to, co provedl mně? Jak se říká – jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“[28]

5. srpna 2013 podal Daniel Solis Jiřímu Rusnokovi, který z titulu funkce předsedy vlády byl též předsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace, žádost o „vysvětlení a nápravu chybné klasifikace populárních publikací Tomáše Halíka jako vědeckých prací“. Odborná komise jako poradní orgán sice shledala, že uvedené publikace skutečně nesplňují kritéria vědecké publikace, ale zároveň navrhla, aby přesto nebyly vyřazeny z RIV, protože by tím byl porušen princip rovného přístupu. V listopadu 2013 bylo na Solisův podnět z rozhodnutí Jiřího Rusnoka provozovatelem informačního systému výzkumu, experimentálního vývoje a inovací (IS VaVaI) 14 Halíkových meditačních publikací (10 knih, 3 knižní kapitoly a 1 článek v časopise Dingir) odstraněno z Rejstříku informací o výsledcích (RIV). Halík informaci o vyřazení zpočátku považoval za „kachnu“ či zásah nějakých politických vlivů, protože s ním o tom nikdo nejednal a nikdo ho oficiálně neinformoval. Dokonce ani Rada pro výzkum, vývoj a inovace nebyla o rozhodnutí svého předsedy informována. Předseda Odborné komise pro společenské a humanitní vědy Karel Oliva později uvedl, že o něčem tak radikálním, jako je odstranění vědeckých výsledků, by musela rozhodnout celá Rada pro výzkum, vývoj a inovace a její předseda nemůže takové rozhodnutí učinit sám. Jako první o vyškrtnutí knih informoval server Česká pozice, který zveřejnil Rusnokův dopis Danielu Solisovi o vyřízení jeho podnětu.[29]

Rada pro výzkum, vývoj a inovace se později od informace svého předsedy distancovala a Rusnokova mluvčí Jana Jabůrková uvedla, že „dopis byl bohužel špatně napsán“. Členové rady upřesnili, že RVVI může vyřadit pouze ty záznamy, které ještě nebyly schváleny, ale není oprávněna rozhodnout o vyřazení starších záznamů. Z Halíkových knih zkoumaných v roce 2012 nebyla do rejstříku zařazena ani jedna.[28]

Zařazení knih na seznam RIV nenavrhuje jejich autor, ale instituce, na níž autor působí, a tato instituce pak také má ze zápisu knih do registru finanční prospěch. Sám Halík v rozhovoru pro ČT označil způsob zařazování knih za „trošku legrační“, protože do něj například byl zařazen polský překlad knihy „Vzdáleným nablízku“, avšak nikoliv její český originál ani prestižní anglický překlad.[28]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Halík, 2010

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Halík při autorském čtení z knihy Dotkni se ran na veletrhu LIBRI 2008 v Olomouci
  • O přítomnou církev a společnost. 1. vyd. Praha, Křesťanská akademie 1992. 77 s.
  • Večerní modlitby. Brno, Cesta 1993. 97 s.
  • Sedm úvah o službě nemocným a trpícím. Brno, Cesta 1993. 59 s.
  • Víra a kultura: pokoncilní vývoj českého katolicismu v reflexi časopisu Studie. 1. vyd. Praha, Zvon 1995. 207 s.
  • Jan Jandourek; Tomáš Halík : Ptal jsem se cest. 1. vyd. Praha, Portál 1997. 287 s. (2.vyd. 2001, 3.vyd. 2010: 371 s. +CD - autorské čtení)
  • Co je bez chvění, není pevné : labyrintem světa s vírou a pochybností. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2002. 379 s. (2.vyd. 2010: +CD - autorské čtení, hudba Jiří Stivín)
  • Oslovit Zachea. (soubor proslovů a kázání) 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2003. 495 s.
  • Vzýván i nevzýván : evropské přednášky k filozofii a sociologii dějin křesťanství. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2004. 371 s.
  • Noc zpovědníka : paradoxy malé víry v postoptimistické době. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2005. 252 s. (2.vyd. 2011: +CD - autorské čtení)
  • Prolínání světů. 18-dílný TV dokumentární seriál (s M. Kratochvílem)[40] - Následně vydána sada 3 DVD[41]
  • Prolínání světů : ze života světových náboženství. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2006. 278 s.
  • Vzdáleným nablízku : vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2007. 256 s. (2.vyd. 2011: +CD - autorské čtení)
  • Vánoce a Velikonoce v úvahách Tomáše Halíka - autorské čtení, 2CD, Popron Music 2008.
  • (60 autorů: Máš před sebou všechny mé cesty - Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2008. - Autorem NENÍ TH, nicméně NLN tuto knihu započítávají do 10 vydaných...)
  • Dotkni se ran : spiritualita nelhostejnosti. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2008. 226 s. (dotisk 2012: +CD - autorské čtení)
  • Úvahy na prahu tisíciletí (Ranní zamyšlení na vlnách BBC). 1. vyd. Praha, Bonaventura 2009. 60 s.
  • Stromu zbývá naděje : krize jako šance. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2009. 229 s. (+CD – autorské čtení, hudba Robert Hugo)
  • Divadlo pro anděly : život jako náboženský experiment. 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2010. 256 s. (+CD – autorské čtení, hudba Robert Hugo, Jiří Stivín)
  • Tomasz Dostatni; Tomáš Halík: Smířená různost. 1. vyd. Praha, Portál 2011. 221 s.
  • Úvahy na prahu tisíciletí (Ranní zamyšlení na vlnách BBC). Nakladatelství Lidové noviny 2011. 96 s.
  • Chci, abys byl : křesťanství po náboženství. Nakladatelství Lidové noviny 2012. 246 s. (+CD – autorské čtení)
  • Žít s tajemstvím : podněty k promýšlení víry. Nakladatelství Lidové noviny 2013. 248 s.
  • Žít v dialogu : podněty k promýšlení víry. Nakladatelství Lidové noviny 2014. 208 s.
Některá významná zahraniční vydání
  • Patience With God. Doubleday, New York–London-... 2010 (Trpělivost s Bohem, česky: Vzdáleným nablízku, NLN 2007)
  • Geduld mit Gott. Herder Verlag Freiburg-Wien 2010 (Trpělivost s Bohem, česky: Vzdáleným nablízku, NLN 2007)
  • Night of the Confessor. Doubleday, New York–London-... 2012 (česky: Noc zpovědníka, NLN 2005)
  • Nachtgedanken eines Beichtvaters. Herder Verlag Freiburg-Wien 2012 (česky: Noc zpovědníka, NLN 2005)
  • Berühre die Wunden. Herder Verlag Freiburg-Wien 2013 (česky: Dotkni se ran, NLN 2008)
  • Vicino ai lontani. Libreria editrice vaticana, Citta del Vaticano, 2012 (česky: Vzdáleným nablízku, NLN 2007)
  • La notte del confessore: La fede cristiana in un tempo di incertezza. Paoline 2013 (česky: Noc zpovědníka, NLN 2005)
Diplomová, rigorózní a habilitační práce
  • Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. (Diplomová práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta filozofická 1971.
  • Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení. (Rigorózní práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta filozofická 1972.
  • Katolická kultura a česká společnost po 2. vatikánském koncilu. (Habilitační práce.) Praha, Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd 1992.

Herecká filmografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Životopis – Mons. prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D., vlastní web Tomáše Halíka
  2. Zaměstnanci ÚFar, Ústav filosofie a religionistiky Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. - profesor Ústavu filosofie a religionistiky FFUK v Praze, Aktualizováno: 10. 4. 2007, Prof. PhDr. Tomáš Halík, Th.D. - profesor Ústavu filosofie a religionistiky FFUK v Praze, (aktualizováno: 16.11.2012)
  3. a b Tomáš Halík se stane monsignorem, iDnes.cz, 20. 6. 2008, ČTK
  4. Máš před sebou všechny mé cesty. Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka. Oddíl: Zdeněk Neubauer. Praha : NLN, 2008.
  5. Tomáš Halík získal "nobelovku" za náboženství, Templetonovu cenu. iDNES.cz [online]. 2014-03-13 [cit. 2014-03-16]. Dostupné online.  
  6. a b Tomáš Halík je novým nositelem 'duchovní nobelovky'. Lidovky.cz [online]. 2014-03-13 [cit. 2014-03-13]. Dostupné online.  
  7. a b c d Adam B. Bartoš: Vzorný soudruh Halík: Připravoval kádry na ministerstvu, První zprávy.cz, 28. 5. 2013
  8. Adam B. Bartoš: Ostuda Tomáše Halíka, První zprávy.cz, nedatovaný sloupek
  9. a b Slovník českých filosofů
  10. Ke sporu Hájek vs Halík aneb Vicekancléř papežštější než papež?, Lidovky, 3.12.2011
  11. Bob Fliedr: Kairos 98 vyzývá katolíky k diskusi. AD magazín, 11/1998, Portál, Praha, str. 10–11
  12. Jmenování nových monsignorů, Arcibiskupství pražské, 20.6.2008, (ap)
  13. Tomáš Halík: Roma locuta - K odvolání arcibiskupa Bezáka, ChristNet.cz, 5. 7. 2012
  14. Průvodce kauzou pražská Katolická teologická fakulta, Souvislosti, 1/2000
  15. Tomáš Halík: Co je bez chvění, není pevné, NLN, 2002
  16. Tomas Halik in Melbourne, 7.7.2011
  17. Faith in the Face of Secularism, St Augustine College of South Africa, 28.8.2011
  18. Halíkova kniha Noc zpovědníka v Německu teologickou knihou měsíce, ChristNet.cz, 26.7.2012
  19. a b c Tomáš Halík je kněz, vyvrací církev Hájkovo nařčení, Aktuálně.cz, 1. 12. 2011
  20. a b c d e f g Kritika Klause rozzuřila prezidentovy muže. Halík je diagnóza, tvrdí Hájek, iHNed.cz, 1. 10. 2011, ČTK
  21. a b c Hájek a Halík jsou adventní čerti, míní Duka, Lidovky.cz, 14. 12. 2011, autor neuveden
  22. http://www.novinky.cz/domaci/226423-klaus-se-priblizuje-fasizujicim-malomestakum-odpovedel-halik.html Klaus se přibližuje fašizujícím maloměšťákům], Novinky, 28. 2. 2011
  23. a b Halík není kněz, naznačuje Klausův vicekancléř Hájek, Lidovky.cz, 1. 12. 2011, ani
  24. Svatováclavská výzva, Parlamentní listy, Svatováclavská výzva, na webu Petice.net
  25. a b c d Martina Procházková, Jan Wirnitzer: Halík řekl slovo Klaus a hned schytal kritiku od Hájka: Nejste kněz!, idnes.cz, 8. 12. 2011
  26. Lukáš Petřík: Český expert se rozpovídal o tajných vazbách knížete a Bakaly, FreeGlobe, 27. 4. 2013
  27. a b Halík žaloval na vědce, který o něm s námi mluvil. Jenže to trochu popletl, Parlamentní listy, 26. 5. 2013, jno
  28. a b c d Michal Kolmaš: Halíkova díla "vědecká" zůstanou. Rusnok sám rozhodnout nemůže, ČT24, 21. 11. 2013
  29. Sandra Štefaniková: Halíkovy knihy nejsou vědecké, uznal Rusnok. Rada zuří, Aktuálně.cz, 19. 11. 2013
  30. Polskou cenu Fénix 2007 obdržel Tomáš Halík, TS ČBK, 16.4.2007
  31. Halík dostal jako první Čech Guardiniho cenu, ČT24, 27.9.2010
  32. Udílení svatovojtěšských medailí, Arcibiskupství pražské, 5.11.2010
  33. Cena mezináboženského a mezikulturního dialogu, Arcibiskupství pražské, 23.11.2010
  34. Společnost křesťanů a Židů v Polsku
  35. Člověk smíření 2010, Arcibiskupství pražské, 23.11.2010
  36. Halík získal cenu za nejlepší teologickou knihu Evropy, ČTK, 19.8.2011
  37. Fenomenální úspěch: Kniha Tomáše Halíka nejlepší teologickou knihou Evropy, ChristNet, 19.8.2011
  38. Halík dostal řád od polského prezidenta, Lidovky, 8.3.2012
  39. Tomáš Halík získal jako první Čech Templetonovu cenu, 'nobelovku' za náboženství, Č.Rozhlas, 13.3.2014
  40. Prolínání světů - dokument. seriál, Česká televize 2006
  41. Prolínání světů na DVD, Česká televize 2006

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]