My jsme církev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

My jsme církev (něm. KirchenVolksBewegung Wir sind Kirche) je vnitrocírkevní petice z roku 1995 a mezinárodní hnutí prosazující reformy římskokatolické církve, u kterých se odvolává na „Druhý vatikánský koncil a z něj vycházející teologii a praxi“.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hnutí vzešlo z petice rakouských katolíků KirchenVolksBegehren Wir sind Kirche (Církevní petice My jsme církev) z 1995, již v německé jazykové oblasti podepsalo 2,3 milionu lidí.[2] Samo hnutí v Německu bylo ustaveno v lednu 1996.[3] Mezi signatáři je mnoho známých teologů (např. Eugen Drewermann, Bernhard Häring, Gotthold Hasenhüttl, Hans Küng) i osobností veřejného života. Třebaže hnutí má největší ohlas v německy mluvící oblasti, existují již jeho odnože v několika dalších zemích. Hnutí udržuje kontakty s dalšími katolickými reformně zaměřenými organizacemi. Petice a na ni navazující hnutí má pět hlavních požadavků:[2]

  1. Výstavba církve v duchu bratrství požaduje rovnoprávnost věřících a právo věřících ovlivňovat výběr svých biskupů,
  2. Plné zrovnoprávnění žen včetně připuštění žen ke kněžství,
  3. Svoboda volby mezi celibátní a necelibátní formou života, tedy zrušení povinného celibátu kněží,
  4. Pozitivní hodnocení sexuality jako důležité součásti Bohem stvořeného a chtěného člověka, což zahrnuje i zmírnění církevních odsudků antikoncepce a homosexuality,
  5. Radostná zvěst, nikoli hrozby znamená více solidarity a lidskosti, zejména ve vztahu k marginalizovaným skupinám v církvi (např. rozvedení či kněží, kteří uzavřou sňatek).

Kritika hnutí[editovat | editovat zdroj]

Oficiální církevní místa k hnutí a jeho požadavkům zaujala v zásadě záporný postoj. Bývalý papež Benedikt XVI. ještě jako kardinál ohodnotil požadavky hnutí jako „pokus léčit symptomy, přičemž ale zásadní problém krize církve a krize v církvi zůstává bez povšimnutí“[4] a zamítl, či zpochybnil všechny dílčí požadavky.

Biskup Andreas Laun podrobně rozebral a zkritizoval požadavky hnutí v knize s názvem "Reform oder neue Spaltung" (česky vyšlo v roce 1996 jako "Reforma nebo nové štěpení") a konstatoval, že hnutí vzešlo ze ztráty víry, neřeší skutečné potíže a jím navrhovaná terapie je ve skutečnosti samotnou nemocí.[5]

V roce 2014 byla exkomunikována jedna z jejich představitelek Martha Heizerová za pokus o sloužení mše bez platně vysvěceného kněze.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Wir über uns [online]. KirchenVolksBewegung Wir sind Kirche, [cit. 2008-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b KirchenVolksBegehren [online]. We are church, [cit. 2008-02-04]. Dostupné online. (německy) 
  3. KOHL, Jiří Josef. Stále více křesťanů bude ochotno prohlásit: My jsme církev! [online]. Brno: CDK, 2004-3-?, [cit. 2008-02-04]. Dostupné online.  
  4. KOHL, Jiří G.. Bilance deseti let hnutí My jsme církev [online]. Getsemany, 2005-10-?, [cit. 2008-02-04]. Dostupné online.  
  5. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení?; MCM 1996; str. 24-28
  6. http://www.sme.sk/c/7212519/cirkev-exkomunikovala-ludi-z-wir-sind-kirche-nespaja-to-s-bezakom.html

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Mons. Andreas Laun: Reforma, nebo nové štěpení, MCM 1996

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]