Romano Guardini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Romano Guardini na poštovní známce.

Romano Guardini (17. února 1885 Verona1. října 1968 Mnichov) byl významný německý filosof a katolický teolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po dvou semestrech studia chemie v Tübingenu a třech semestrech ekonomie v Mnichově a Berlíně se Romano Guardini rozhodl stát se katolickým knězem. Spolu se svým přítelem Karlem Neundörferem začal již v této době vytvářet vlastní nauku o rozporu. Svá teologická studia absolvoval ve Freiburgu im Breisgau a Tübingen. Roku 1910 byl vysvěcen v Mohuči na kněze a nakrátko působil v pastoraci. Poté se vrátil do Freiburgu, kde promoval u Engelberta Krebse; doktorský titul získal roku 1915 prací o Bonaventurovi, o sedm let později v Bonnu habilitoval opět prací o Bonaventurovi; během této doby pastoračně působil mezi studenty.

Roku 1923 získal katedru filozofie náboženství a křesťanského světového názoru v Berlíně, kde zůstal až do roku 1939, kdy musel kvůli nacistické vládě odejít. Po roce 1945 přednášel opět v Berlíně, od roku 1948 v Mnichově. Toto své učitelské působení zakončil roku 1962. Zbytek svého života byl dosti nemocný a neúčastnil se tak ani práce v liturgické komisi Druhého vatikánského koncilu.

Význam Guardiniho díla[editovat | editovat zdroj]

Guardiniho osoba je spjata s hnutím mládeže po 1. světové válce. Práce v prostředí mladých studentů dala vzejít Guardiniho originálnímu znovuobjevení smyslu pro znamení a symboly, které měly dalekosáhlý vliv na vývoj katolické liturgiky a liturgie ve 20. století. Obnova katolické liturgie a její centralita kolem slavení eucharistie je z velké části právě spojena s Guardiniho osobou.

V meziválečném období Guardini studuje klíčové osobnosti filozofie náboženství a evropské kultury; Guardini je autorem interpretací, v nichž se snaží vyložit významná díla evropských myslitelů (např. Fjodor Michailovič Dostojevskij, Dante Alighieri, Platón, Augustinus, Kierkegaard, Rainer Maria Rilke).

Především se však Guardini řadí k nejvýznamnějším představitelům katolictví 20. století, především v oblastech liturgie, filozofie náboženství, pedagogiky a ekumenismu.

Od roku 1970 se uděluje cena (,,za vynikající zásluhy o interpretaci naší doby"), která nese jméno Romana Guardiniho . Mezi významné držitele patří např.fyzik a nositel Nobelovy ceny Werner Heisenberg, německý prezident Weiszäcker, teologové Karl Rahner a Hans Urs von Balthasar, skladatelé Karl Orff a Kryštof Penderecki, polský ministr zahraničí Bartoszewski, vídeňský kardinál Franz König. V roce 2010 obdržel cenu prof.Tomáš Halík,jako vůbec první Čech v historii.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vom Geist der Liturgie (1918)
  • Die Lehre des heiligen Bonaventura über die Erlösung (1921)
  • Vom Sinn der Kirche (1922)
  • Der Gegensatz, Versuche zu einer Philosophie des Lebendig-Konkreten (1925)
  • Der Ausgangspunkt der Denkbewegung Søren Kierkegaards (1927) ISBN 3-7867-1073-2
  • Das Gute, das Gewissen und die Sammlung (1929)
  • Der Mensch und der Glaube, Versuch über die religiöse Existenz in Dostojewskis großen Romanen (1933)
  • Die Bekehrung des hl. Augustinus (1935)
  • Christliches Bewusstsein, Versuche über Pascal (1935)
  • Die Engel in Dantes Göttlicher Komödie (1937)
  • Der Herr, Betrachtungen über die Person und das Leben Jesu Christi (1937)
  • Hölderlin, Weltbild und Frömmigkeit (1939)
  • Zu Rainer Maria Rilkes Deutung des Daseins (1941)
  • Der Tod des Sokrates (1943)
  • Freiheit, Gnade, Schicksal (1948)
  • Das Ende der Neuzeit (1950)
  • Die Macht (1951)
  • Religion und Offenbarung (1958)
  • Unterscheidung des Christlichen, Ges. Studien 1923–63
  • Tugenden, Meditationen und Gestalten des sittlichen Lebens (1963)
  • Stationen und Rückblicke (1965)
  • Sorge um den Menschen, 2 Bände (1962–66)
  • Liturgie und liturgische Bildung (1966)

Česká vydání děl[editovat | editovat zdroj]

  • O posvátných znameních (Stará Říše 1925, Řím 1969, Praha 1992)
  • Těžkomyslnost a její smysl (Stará Říše 1932, Votobia 1995)
  • Křížová cesta našeho Pána a Spasitele (Stará Říše 1938)
  • O živém Bohu (Stará Říše 1939, Vyšehrad 2002)
  • O modlitbě (Praha 1970, 2006)
  • Modlitba Páně (Řím 1967)
  • O posledních věcech (Řím 1972)
  • Matka Páně (Řím 1974)
  • Růženec (Řím 1982)
  • Konec novověku (Praha 1992)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]