Václav Malý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeho Excelence
Václav Malý
Pomocný biskup Pražský
Titulární biskup z Marcelliany
Církev Římskokatolická církev
Arcidiecéze Arcidiecéze pražská
Jmenován 3. prosince 1996
Heslo Pokora a pravda
Znak Biskup Malý Václav.jpg
Svěcení
Kněžské svěcení 26. června 1976
Biskupské svěcení 11. ledna 1997
Osobní údaje
Země ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Datum narození 21. září 1950 (64 let)
Místo narození Praha
Československo
Národnost Česká

Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech

Mons. Václav Malý (* 21. září 1950 Praha) je římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 19691976 studoval na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 19801989 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 19817. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.

Pomocný biskup pražský Václav Malý

V širokou veřejnou známost vešel za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.

V letech 19901996 působil jako kněz v Praze. 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.

Vyjma práce v církvi, také jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni. Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti tamějším režimům. Do této chvíle navštívil: Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.

Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je rovněž nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu (14. září 1997). Dne 8. března 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Čelákovický farář Richard Scheuch, Václav Malý a Michael Slavík v Přerově nad Labem

* Rozhovory, úvahy, komentáře. Praha : Portál, 2005. 211 s. ISBN 80-7367-034-8.

  • Josef Beránek - Václav Malý. K hledání pravdy patří pokora. Praha : Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-702-7.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]