Ljuba Hermanová

Ljuba Hermanová
Základní informace
Narození	23. duben 1913, Neratovice
Úmrtí	21. květen 1996, Praha
Žánry	popmusic,
Povolání	herečka, zpěvačka, šansoniérka,

Ljuba Hermanová (23. dubna 1913 v Neratovicích – 21. května 1996 v Praze) byla česká herečka, muzikálová a operetní zpěvačka a šansoniérka.

Před druhou světovou válkou

Studia na pražské konzervatoři nedokončila, už jako sedmnáctiletá začala vystupovat ve smíchovské Aréně, odtud přešla do Švandova divadla. Začínala jakožto operetní subreta v Bratislavě, ale zazpívala si i v Praze, v Brně, ve Vídni či v Paříži. V třicátých letech 20. století již byla velice známá i populární. V roce 1934 se stala hlavní ženskou pěveckou hvězdou Osvobozeného divadla, kde si jako jediná žena zahrála a zazpívala v předscéně s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Již před tím se ale v roce 1932 objevila ve filmu V+W Peníze nebo život, kde si zazpívala společně s Hanou Vítovou dodnes známý evegreen Život je jen náhoda). Byla ale dost přelétavá a v žádném angažmá nikdy nevydržela dlouho, proto až do začátku druhé světové války vystupovala s hereckou společností Nového divadla Oldřicha Nového.

Za druhé světové války

Vzhledem k tomu, že byla poloviční židovka, nesměla z rasových důvodů po dobu šesti let v období Protektorátu vůbec veřejně vystupovat.

Po druhé světové válce

Po válce v roce 1947 začala hrát v Karlínském hudebním divadle, kde tehdy působil i Oldřich Nový, Jan Werich a Vlasta Burian. V roce 1958 ovšem opět z divadla odešla a začala jezdit po celé republice s estrádním hudebním programem společně s tehdy velmi populárním zpěvákem Rudolfem Cortésem. Šťastnou náhodou se ovšem dostala i do Reduty a do poetické kavárny Viola, posléze i do Divadla Na zábradlí, kde si zahrála několik zajímavých divadelních rolí. Zde jí také Václav Havel (tehdejší dramaturg tohoto divadla) společně s Milošem Macourkem napsali její první recital s názvem Nejlepší rocky paní Hermanové. V té době se začíná programově věnovat šansonu, zde spolupracovala s vynikajícími textaři jako byl Pavel Kopta, Ivan Vyskočil či Jiří Suchý. Další veleúspěšný recitál v Divadle na zábradlí pro paní Ljubu napsal Jaroslav Dietl s názvem Kdo jste, Ljubo Hermanová ?. V té době také začíná vystupovat i v kabaretu Večerní Brno.

Po tomto brněnském hostování následovalo zahraniční angažmá ve Spolkové republice Německo ve Stuttgartském kabaretu Renitenztheater. Další zahraniční nabídku na angažmá v pařížské Olympii již odmítla a zůstala zpívat doma. V závěru svého života vystupovala se šansoniérem Igorem Šebem. V celém kontextu české populární hudby je právě Ljuba Hermanová považována za ženu zakladatelku moderního českého šansonu, která předznamenala pozdější tvorbu dalších vynikajících českých šansoniérek jako byla Eva Olmerová, Judita Čeřovská či nekorunovaná královna českého šansonu paní Hana Hegerová. Byla to opravdu výjimečná žena, první dáma českého šansonu se vším všudy.

Za svůj život byla čtyřikrát vdaná .

Citát

„	Ljuba Hermanová, jak se tak na ni dívám a ji pozoruju, má takové kvality jako víno; ona je z velice dobré úrody, z velice dobré sklizně. A věkem v té lahvici – která je stále půvabná a která má stále docela pěkný tvar – ono to víno nabylo na kvalitě. Já mám takový dojem, že Ljuba Hermanová s přibývajícími léty nabyla ke svému talentu i potřebné zkušenosti a že se z ní stalo něco, čemu se říká po celém světě – a znamená to velkou chválu – čemu se říká profík. Profesionál.	“
— Jan Werich

Ocenění

• 1966 titul zasloužilá umělkyně

Diskografie

• 1961 Trilobit se diví – Jiří Suchý a Ljuba Hermanová/Cesta domů – Rudolf Cortés – Supraphon 013092, SP
• 1977 Ljuba Hermanová – Supraphon 1 13 1593 H, LP
• 1976 Tyátr Ljuby Hermanové
• 1968 Portrét Ljuby Hermanové – Supraphon 1 13 0411 H, LP
• 1993 Račte vstoupit – Supraphon
• 2008 Pop Galerie – Supraphon SU 5786-2, EAN 99925578626, CD

Kompilace

• 1995 Písničky z hospod Staré Prahy I – Supraphon, CD - 17. Ve starém Podskalí.

Odkazy

Literatura

• Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 40, 71, 124, foto 81, 171, 312
• František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 174, 178
• Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 226, 298–9, ISBN 978-80-200-1502-0
• Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 70, 166
• Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 227
• Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
• Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
• Ondřej Suchý: Ljuba Hermanová, Brána, Praha, 2003, ISBN 80-7243-176-5, EAN 9788072431762
• Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986
• Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 83, ISBN 80-85837-35-8
• Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 171, ISBN 978-80-7388-552-6
• Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 151, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy

• Stručný životopis Ljuby Hermanové
• Csfd.cz
• České filmové nebe