Milan Ohnisko
Milan Ohnisko (16. července 1965 Brno) je český básník a nakladatelský redaktor a editor.
Život [editovat]
Začátkem 80. let předčasně opustil gymnázium a následně i střední knihovnickou školu. Živil se jako stavební dělník, kulisák, odečítač vody, hlídač staveniště apod. V roce 1987 podepsal Chartu 77 (kapitola o jeho disidentské činnosti je v knize básnířky a novinářky Jany Soukupové Nepoddajní aneb Nešlo to jinak, kterou vydalo nakladatelství Host v roce 2011). Koncem osmdesátých let byl redaktorem samizdatového almanachu Bych, původně zamýšleného jako samizdatový časopis.
Po listopadu 1989 pracoval jako zpravodaj české pobočky Východoevropské informační agentury (VIA). V letech 1991–92 provozoval vlastní nakladatelství G, které později přejmenoval na nakladatelství Ohnisko (1993–97); v téže době byl majitelem knihkupectví. Počátkem nového tisíciletí začal soustavněji pracovat v nakladatelství Petrov (nejprve jako externí redaktor a v letech 2004–2005 jako stálý redaktor).
Od zániku Petrova v roce 2005 působí jako redaktor na volné noze, spolupracuje zejména s nakladatelstvím Druhé město, ale i s mnoha dalšími (Doplněk, Host, Jota, Maťa, Meander, Odeon, Větrné mlýny aj.).
Editorsky připravil k vydání např. výbor z tvorby předčasně zemřelé brněnské básnířky Marcely Mikuláškové Korále okolo hrdla, (Petrov, 2005), spolu s Michalem Šandou sborník Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (Druhé město, 2012) či výbor z povídek Petra Měrky Hitler se na vás usmívá (Druhé město, 2012).
Většinu života prožil v Brně, od roku 2012 žije v Praze.
Dílo [editovat]
Rané básně publikoval v 80. letech 20. století v samizdatu (Vokno, Edice Petlice, Fragment K, Magazín SPUSA) a v exilovém časopisu Listy. Je zastoupen v almanachu Lepě svihlí tlové (editor Ivan Wernisch; Petrov, 2002), v antologii Nejlepší české básně 2012 (Host, 2012) a v mnoha dalších sbornících.
Překlady jeho básní vyšly knižně ve francouzštině (La poésie tchèque moderne; editor Petr Král; Belin, Paříž 1990) a v polštině (Jaszmije smukwijne; Stowarzyszenie Inicjatyw Wydawniczych, Katovice 2004), časopisecky také v němčině.
Některé jeho texty zhudebnily kapely Já jsem poznal… a Nahoru po schodišti dolů band.
Ohniskova poezie je kombinací techniky naivismu, která používá hru se slovy k vytváření vysoce racionálních point, a neodekadentního smyslu pro tragično a donkichotství outsidera bojujícího s lhostejným, nepřátelským světem. Využívá a kombinuje naivitu, humor, ironii a absurditu.
Bibliografie
- Obejmi démona! (Petrov, 2001)
- Vepřo knedlo zlo aneb Uršulinovi dnové (Petrov, 2003)
- Milancolia (Petrov, 2005)
- Býkárna (spoluautoři Ivan Wernisch a Michal Šanda; Druhé město, 2006)
- Love! (Druhé město, 2007)
- Azurové inferno (Větrné mlýny, 2009)
- Nechráněný styk (Druhé město, 2012)
- Oh! Výbor z básnického díla 1985–2012 (editor Ondřej Hanus; Barrister & Principal, 2012)
