Milan Ohnisko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Milan Ohnisko (16. července 1965 Brno) je český básník, nakladatelský redaktor a editor, příležitostný publicista.

Život[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 80. let předčasně opustil gymnázium a následně i střední knihovnickou školu. Živil se jako stavební dělník, kulisák, odečítač vody, hlídač staveniště apod. V roce 1987 podepsal Chartu 77 (kapitola o jeho disidentské činnosti je v knize básnířky a novinářky Jany Soukupové Nepoddajní aneb Nešlo to jinak, kterou vydalo nakladatelství Host v roce 2011). Koncem osmdesátých let byl redaktorem samizdatového almanachu Bych, původně zamýšleného jako samizdatový časopis.

Po listopadu 1989 pracoval jako zpravodaj české pobočky Východoevropské informační agentury (VIA). V letech 1991–92 provozoval vlastní nakladatelství G, které později přejmenoval na nakladatelství Ohnisko (1993–97); v téže době byl majitelem knihkupectví. Počátkem nového tisíciletí začal soustavněji pracovat v nakladatelství Petrov (nejprve jako externí redaktor a v letech 2004–2005 jako stálý redaktor).

Od zániku Petrova v roce 2005 působí jako redaktor na volné noze, spolupracuje zejména s nakladatelstvím Druhé město, ale i s mnoha dalšími (Argo, Doplněk, Host, Jota, Maťa, Meander, Odeon, Větrné mlýny aj.).

Editorsky připravil k vydání např. výbor z tvorby předčasně zemřelé brněnské básnířky Marcely Mikuláškové Korále okolo hrdla, (Petrov, 2005), spolu s Michalem Šandou sborník Co to je toto? Ivanu Wernischovi k sedmdesátinám (Druhé město, 2012) či výbor z povídek Petra Měrky Hitler se na vás usmívá (Druhé město, 2012).

Do roku 2012 žil v Brně, nyní žije v Praze, kde kromě jiného (od dubna 2013) působí jako redaktor literárního obtýdeníku Tvar.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rané básně publikoval v 80. letech 20. století v samizdatu (Vokno, Edice Petlice, Fragment K, Magazín SPUSA) a v exilovém časopisu Listy. Je zastoupen v almanachu Lepě svihlí tlové (editor Ivan Wernisch; Petrov, 2002), v antologii Nejlepší české básně 2012 (Host, 2012) a v mnoha dalších sbornících.

Překlady jeho básní vyšly knižně ve francouzštině (La poésie tchèque moderne; editor Petr Král; Belin, Paříž 1990) a v polštině (Jaszmije smukwijne; Stowarzyszenie Inicjatyw Wydawniczych, Katovice 2004), časopisecky také v němčině.

Některé jeho texty zhudebnily kapely Já jsem poznal… a Nahoru po schodišti dolů band.

Je autorem básnicko-reflexivního textu v katalogu Ženský dvůr / The Women's Yard, vydaného v rámci stejnojmenného projektu výtvarné umělkyně a skupinové psychoanalytičky Kamily Ženaté.

Ohniskova poezie je kombinací techniky naivismu, která používá hru se slovy k vytváření vysoce racionálních point, a neodekadentního smyslu pro tragično a donkichotství outsidera bojujícího s lhostejným, nepřátelským světem. Využívá a kombinuje naivitu, humor, ironii a absurditu.

Bibliografie

  • Obejmi démona! (Petrov, 2001)
  • Vepřo knedlo zlo aneb Uršulinovi dnové (Petrov, 2003)
  • Milancolia (Petrov, 2005)
  • Býkárna (spoluautoři Ivan Wernisch a Michal Šanda; Druhé město, 2006)
  • Love! (Druhé město, 2007)
  • Azurové inferno (Větrné mlýny, 2009)
  • Nechráněný styk (Druhé město, 2012)
  • Oh! Výbor z básnického díla 1985–2012 (editor Ondřej Hanus; Barrister & Principal, 2012)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]