Petr Skoumal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Petr Skoumal
Základní informace
Narození7. března 1938
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí28. září 2014 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Příčina úmrtínemoc
Místo pohřbeníNový židovský hřbitov na Olšanech
Žánrypopmusic, dětská hudba, jazz, rock
Povolánízpěvák, hudební skladatel, textař, klavírista
Nástrojeklavír, klávesy
Manžel(ka)Ilona Svobodová
Děti3
RodičeAloys Skoumal a Hana Skoumalová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Petr Skoumal (7. března 1938 Praha – 28. září 2014 Praha) byl český hudební skladatel, textař a klávesista. Od konce šedesátých let vystupoval s písničkářem Janem Vodňanským. Byl autorem scénické hudby k divadelním a televizním inscenacím, večerníčkům a k desítkám filmů (např. Jára Cimrman ležící, spící). Věnoval se také oceňované tvorbě písniček pro děti i vlastní sólové dráze.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiči byli překladatelé a literární kritici Aloys Skoumal a Hana Skoumalová, jeho kmotrem byl český katolický spisovatel Jan Čep. Vzhledem k tomu, že matka byla židovského původu, byl otec ke konci války odeslán do sběrného tábora v rakouském Kletendorfu.[1][2] V koncentračních táborech zahynula velká část rodiny z matčiny strany. Po válce se otec Aloys Skoumal stal československým kulturním atašé v Londýně, kde čtyři roky s rodinou žil. Po roce 1948 se vrátili do Československa.[3]

Petr Skoumal zpíval ve sboru Schola Cantorum, kde si ho filmaři vybrali pro dětskou roli ve filmu Otakara Vávry Nezbedný bakalář (1946). Tím však jeho „filmová kariéra“ skončila a dál se věnoval především hudbě.

Hrob skladatele na Novém židovském hřbitově na Olšanech

Umělecké vzdělání získal nejdříve na Pražské konzervatoři, kde studoval dirigování. Ve studiu pokračoval na brněnské Janáčkově akademii múzických umění, kde absolvoval v roce 1962 obor řízení sboru.[4] Poté psal scénickou hudbu a byl také externím spolupracovníkem Československého rozhlasu.

V letech 1962-64 absolvoval Petr Skoumal vojenskou službu v Uměleckém souboru, se základnou v Praze na Pohořelci. Působil zde jako hudební redaktor, korepetitor a klavírista. Mezi jeho kamarády byli mj. i budoucí kolegové v Činoherním klubu, Jiří Zahajský, Jiří Kodet a Jiří Hrzán.

Spolupráce s Janem Vodňanským[editovat | editovat zdroj]

Bývalý klub Eden ve Vršovicích, kde Jan Vodňanský s Petrem Skoumalem občas vystupovali v 70. letech 20. století

Od roku 1966 pracoval v Činoherním klubu, kde byl režisérem a hudebním dramaturgem. Především zde však vyvrcholila jeho spolupráce s Janem Vodňanským. Hráli spolu sice již dříve v Redutě, Ateliéru a Divadle hudby, ale vrcholem jejich společné tvorby byly scénické koláže parodických scének, básní a písniček právě v Činoherním klubu. První z nich vznikla v roce 1969 pod názvem S úsměvem idiota, o rok později pak následovaly Hurá na Bastilu a S úsměvem Donkichota. Některé z textů reagovaly na tehdejší politickou situaci (např. píseň Maršálové se dotýká invaze vojsk v srpnu 1968), a proto se jejich autoři stali nepohodlnými.

Za normalizace (koncem roku 1973) byly jejich hry zakázány, Skoumal s Vodňanským museli z divadla odejít a bylo jim zakázáno i účinkování v televizi a rozhlase. Mohli vystupovat jen příležitostně na některých malých scénách, zprvu v Olympiku ve Spálené ulici, později jen v klubech (např. Eden, Čáslavská, vysokoškolské koleje na Strahově, Petynka).

Scénická, filmová a písničková tvorba[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 80. let se jejich umělecké dráhy rozešly a Petr Skoumal se od té doby plně věnoval samostatné tvorbě a psal mnoho písniček. I když jsou rozděleny na tvorbu pro děti a pro dospělé, hranice mezi nimi není nikdy ostrá a např. mnohé dětské písničky mají, díky jeho osobitému stylu, ohlas i u dospělých.

V listopadu 1989 složil též monumentální píseň Neopouštěj nás (Svatý Václave).

Velmi významná je jeho tvorba pro film a televizi (např. Srdečný pozdrav ze zeměkoule, Nejistá sezóna, Jára Cimrman ležící, spící, Svatební cesta do Jiljí, Rozpuštěný a vypuštěný) i k večerníčkům (Maxipes Fík, Bob a Bobek, ...A je to!).

Pro Divadlo Járy Cimrmana v roce 1985 složil meziaktní hudbu ke hře Dobytí severního pólu.

Psal hudbu mnohým hudebníkům, několik let působil jako člen kapely Etc... Vladimíra Mišíka, dlouhodobě spolupracoval například s Michalem Prokopem (složil např. píseň „Kolej Yesterday“). Vystupoval i v dětských představeních v Divadle v Dlouhé.

Zemřel po dlouhé nemoci 28. září 2014 v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.[5]

Osobní život[editovat | editovat zdroj]

S manželkou herečkou Ilonou Svobodovou měl Petr Skoumal syna Filipa (* 1991), před ní žil s herečkou Táňou Fischerovou, se kterou měl syna Kryštofa (* 1976).[6]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Petr Skoumal hraje na piáno

Gramofonové LP desky s Janem Vodňanským[editovat | editovat zdroj]

  • S úsměvem idiota Supraphon
  • S úsměvem Donkichota a Hurá na Bastilu (dvojité LP), Supraphon
  • Vodňanský & Skoumal : Život a dílo, Supraphon, 2008, 4 CD - obsahuje předešlá alba S úsměvem idiota, Hurá na Bastilu, S úsměvem Donkichota, Od půl jednej do čtvrt na tři a Večírek rozpadlých dvojic, soubor je doplněn dříve nevydanými písněmi. EAN 099925586027[7]

CD pro děti[editovat | editovat zdroj]

CD pro dospělé[editovat | editovat zdroj]

CD desky s Janem Vodňanským[editovat | editovat zdroj]

DVD[editovat | editovat zdroj]

Písní Zvolna chápu je také zastoupen na EP sampleru Drobné skladby mistrů (Panton, 1988).

V roce 2007 vydal výběrové 3CD 52+2.

Filmová hudba[editovat | editovat zdroj]

Televizní večerníčky[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Velký rozhovor s Petrem Skoumalem, divadelni-noviny.cz, 3. červenec, 2014
  2. ↑ Profil a filmografie Petra Skoumala na Cinemania. www.sweb.cz [online]. [cit. 2007-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-03-04. 
  3. ↑ Zemřel hudebník Petr Skoumal, kromě dua s Vodňanským jej proslavila hudba pro děti, ihned.cz, 28. září 2014
  4. ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 154. 
  5. ↑ Po dlouhé nemoci zemřel ve věku 76 let hudebník Petr Skoumal. Lidovky.cz [online]. 2014-09-28 [cit. 2014-09-28]. Dostupné online. 
  6. ↑ Zemřel Petr Skoumal, divadelni-noviny.cz, 28. září, 2014
  7. ↑ Jan Vodňanský, Petr Skoumal: Život a dílo [online]. Supraphon [cit. 2018-08-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ http://www.supraphon.cz/cs/novinky/archiv-dle-data/&list%5Bsort%5D=&list%5Boffset%5D=15&month=2008-11&older=1?item=679

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dagmar Blümlová: Aloys Skoumal - ironik v české pasti - kniha o skladatelově otci věnuje hodně místa i manželce Haně a synům Janovi, Aloisovi a Petrovi
  • GRATIAS, Petr. Cesty do rockového nebe : jednatřicet portrétů československých rockerů. Brno: Nakladatelství JOTA, 2019. ISBN 978-80-7565-529-5. S. 208–215. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Etc...
Vladimír Mišík • Petr „Kulich“ Pokorný • Pavel Skála • Jiří Veselý • Jiří Zelenka • Vladimír Pavlíček
Jan Hrubý • Stanislav Kubeš • Vladimír „Guma“ Kulhánek • Jaroslav „Olin“ Nejezchleba • Pavel Fořt • Jiří Jelínek • František Francl • Vladimír Padrůněk • Tomáš Krček
Studiová alba
Koncertní alba
Kompilace
Související články
Beatová síň slávy
Kapela
Blue Effect (2004) • Pražský výběr (2005) • Hudba Praha / Jasná Páka (2006) • Katapult (2007) • Arakain (2008) • Visací zámek (2009) • Etc… (2010) • Tři sestry (2011) • The Plastic People of the Universe (2012) • Flamengo (2013) • Kabát (2014) • Stromboli (2015) • Progres 2 (2016) • Framus Five (2017) • Krucipüsk (2018) • Olympic (2019) • Krausberry (2020) • Marsyas (2021) • Synkopy 61 (2022) • Citron (2023)
Osobnosti
Vladimír Mišík (2004) • Radim Hladík (2005) • Michal Pavlíček (2006) • Michal Prokop (2007) • Aleš Brichta (2008) • Lou Fanánek Hagen (2009) • Ota Petřina (2010) • Jan Haubert (2011) • Roman Dragoun (2012) • Vladimír Guma Kulhánek (2013) • Tomáš Hajíček (2014) • Kamil Střihavka (2015) • Martin Kraus (2016) • Luboš Pospíšil (2017) • Michal Ambrož (2018) • Jan Spálený (2019) • Pavel Váně (2020) • Petr Janda (2021) • Oldřich Říha (2022) • Jan Hrubý (2023)
Osobnosti
in memoriam
Jiří Schelinger (2004) • Milan Hlavsa (2005) • Petr Kalandra (2006) • Petr Novák (2007) • Miki Volek (2008) • Jiří Šindelář (2009) • František Kotva (2010) • Jan Ivan Wünsch (2011) • Vladimír Padrůněk (2012) • Ivan Martin Jirous (2013) • Vlado Čech (2014) • Petr Skoumal (2015) • Ota Petřina (2016) • Radim Hladík (2017) • Zdeněk Juračka (2018) • Oldřich Veselý (2019) • Filip Topol (2020) • Ivan Král (2021) • Luboš Andršt (2022) • Michal Ambrož (2023)
Píseň
Čajovna (Blue Effect, 2019) • Traktor (Visací zámek, 2020) • Planeta Hieronyma Bosche II (Progres 2, 2021) • Kolej Yesterday (Michal Prokop a Framus Five, 2022) • Kuře v hodinkách (Flamengo, 2023)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Petr_Skoumal&oldid=23664798“