Miloš Rejchrt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Miloš Rejchrt
Miloš Rejchrt
Miloš Rejchrt

Ve funkci:
25. ledna 2000 – 10. března 2000
Ve funkci:
13. dubna 2000 – 20. prosince 2000

Narození 19. října 1946 (67 let)

Ostrava
Československo Československo

Národnost česká
Choť Jitka Rejchrtová
Vztahy Pavel Rejchrt (bratr)
Luděk Rejchrt (bratr)
Noemi Rejchrtová (švagrová)
Děti jeden syn a dvě dcery
Sídlo Praha
Vzdělání Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Zaměstnání kazatel
Profese kazatel, muzikant, herec
Náboženství českobratrské evangelické
Commons Kategorie Miloš Rejchrt
získal ocenění Medaile Za zásluhy

Miloš Rejchrt (* 19. října 1946 Ostrava) je evangelický farář a disident. V letech 1980 - 1981 byl mluvčím Charty 77. V současné době je v důchodu. Naposledy působil (do 30. listopadu 2011) jako druhý farář ve farním sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 8 - Kobylisích (Kostel u Jákobova žebříku).[1] V Synodní radě ČCE zastával funkci 2. náměstka synodního seniora. Také působí jako překladatel z francouzštiny.

Působil ve folkové skupině Berani, napsal velké množství písní, řada z nich vyšla ve zpěvníku Svítá (1992). Je také autorem překladu písně Dezertér Borise Viana, kterou zpíval Jaromír Nohavica pod názvem Pánové nahoře.[2] Objevil se též jako herec ve filmu Žert, který byl natočen v roce 1968. Hrál tam roli Alexeje, vojáka PTP.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Vyrůstal do pěti let věku v Trhovém Štěpánově[4] a poté v Praze v Soukenické ulici na Novém Městě jako dítě kazatele žižkovského sboru Jednoty českobratrské a učitelky.[5][6] Jeho otec pocházel z evangelického sboru v Semonicích, byl synem podruhyně a venkovského ševce.[7] Miloš Rejchrt i oba jeho bratři vystudovali teologii a přestoupili zpátky k evangelické církvi, nejstarší Luděk po vystudování teologické fakulty,[8] Pavel už před studiem teologie.[9] Stejně tak i Miloš Rejchrt, který vstoupil do sboru ve Vršovicích ke konci svých gymnaziálních let.[5] Po gymnáziu absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970). V prvních letech byl jeho spolužákem v ročníku mj. Vratislav Brabenec,[10] na stejné fakultě také tou dobou studoval Svatopluk Karásek.[11] Miloš Rejchrt již od základní školy psal vlastní písničky s křesťanskými texty,[12] některé texty překládal (v roce 1965 mohl na měsíc vyjet do Francie, kde objevil písničku Dezertér Borise Viana[13]), někdy psal texty k převzatým melodiím. Byl také v kontaktu s Jiřím Tichotou, se kterým sdílel oblibu ve spirituálech.[14] Asi v roce 1966 po zhlédnutí hry Václava Havla Vyrozumění založil po vzoru Semaforu Klub Divadla Na Zábradlí (fungoval do roku 1968), kde se poprvé s Havlem setkal.[15] V roce 1968 hrál ve filmu Žert a v souvislosti s tím o něm napsal v reportáži i na úvodní straně časopis Mladý svět.[16] Ve školním roce 1968–1969 studoval v Lausanne ve Švýcarsku.[17] V posledním roce studií se 19. června 1970 u Martina ve zdi po více než dvouleté známosti oženil.[18] V říjnu téhož roku byl ve stejném kostele společně s Tomášem Bískem ordinován synodním seniorem Václavem Kejřem.[19] Od listopadu pak působil jako vikář v České Lípě.[20] Kvůli svým kontaktům na Jiřího Hochmana, který měl na Českolipsku chalupu, kde se Rejchrt setkal např. s Jiřím Dienstbierem či Ladislavem Lisem, se o něho začala zajímat StB, 29. února 1972 byl poprvé předveden k výslechu.[21] K 30. říjnu 1972 byl zbaven státního souhlasu jako čtvrtý evangelický duchovní za normalizace (ale první, který nebyl zároveň trestně stíhán).[22] Po odnětí souhlasu se stal topičem parních kotlů (až do roku 1989) a dál bydlel na faře a v českolipském sboru byl aktivní alespoň tak, jako by byl presbyterem.[23][24] Po čase byl skutečně do staršovstva sboru zvolen a na jeden rok byl dokonce kurátorem.[25] V roce 1976 se vrátil do Prahy,[26] pracoval jako topič v Národním muzeu.[27] V roce 1975 s manželkou adoptovali právě narozeného Daniela,[28] v roce 1977 se jim narodila dcera Lucie, a poté dcera Anna.[29]

O Vánocích 1976 Miloš Rejchrt podepsal Chartu 77, k podpisu mu ji donesl Jiří Němec.[30] Hned druhý den jel s kopií do Brna, kde ji podepsala mj. Božena Komárková, Rejchrt pak Chartu šířil dál mezi členy evangelické církve, hlavně mezi faráři bez souhlasu, na podpisy dalších lidí v druhé vlně už ale vliv neměl.[31] V letech 19801981 byl mluvčím Charty 77.

Od ledna 2000 do března 2000 a pak opět od dubna do prosince 2000 působil jako člen Rady České televize.[32]

Má bratry Pavla a Luďka.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Přeložil také a svými statěmi doplnil knihu Jana Kalvína Malé pojednání o večeři Páně (Kalich, 2008).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VONDRA, Viktor. Miloš Rejchrt: Hospodin buď chválen za internet. Aktuálně.cz [online]. 2012-01-02 [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.  
  2. Pánové nahoře (1982) [online]. Ostrava: Jaromír Nohavica, [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.  
  3. Žert [online]. Praha: BONTONFILM a. s., [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.  
  4. HÁJEK, Štěpán, PLZÁK, Michal: O něco svobodnější, Kalich 2002: s. 22.
  5. a b O něco svobodnější, s. 10.
  6. O něco svobodnější, s. 26.
  7. O něco svobodnější, s. 11.
  8. O něco svobodnější, s. 7.
  9. O něco svobodnější, s. 9.
  10. O něco svobodnější, s. 35.
  11. O něco svobodnější, s. 39.
  12. O něco svobodnější, s. 40.
  13. O něco svobodnější, s. 41.
  14. O něco svobodnější, s. 30.
  15. O něco svobodnější, s. 50–51.
  16. O něco svobodnější, s. 48–49.
  17. O něco svobodnější, s. 51.
  18. O něco svobodnější, s. 65.
  19. O něco svobodnější, s. 67.
  20. O něco svobodnější, s. 64.
  21. O něco svobodnější, s. 74.
  22. O něco svobodnější, s. 82–83.
  23. O něco svobodnější, s. 84.
  24. O něco svobodnější, s. 90.
  25. O něco svobodnější, s. 91.
  26. O něco svobodnější, s. 94.
  27. O něco svobodnější, s. 106.
  28. O něco svobodnější, s. 103.
  29. O něco svobodnější, s. 109.
  30. O něco svobodnější, s. 122.
  31. O něco svobodnější, s. 122–123.
  32. Miloš Rejchrt [online]. Poslanecká sněmovna PČR, [cit. 2014-03-09]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]