Miloš Rejchrt
| Miloš Rejchrt | |
|---|---|
 Miloš Rejchrt | |
| Člen Rady České televize | |
| Ve funkci: 25. ledna 2000 – 10. března 2000 | |
| Ve funkci: 13. dubna 2000 – 20. prosince 2000 | |
| Narození | 19. října 1946 (77 let) Ostrava  Československo |
| Národnost | česká |
| Choť | Jitka Rejchrtová |
| Vztahy | Pavel Rejchrt (bratr) Luděk Rejchrt (bratr) Noemi Rejchrtová (švagrová) |
| Rodiče | Ludvík Rejchrt |
| Děti | jeden syn a dvě dcery |
| Příbuzní | Luděk Rejchrt[1] a Pavel Rejchrt[1] (sourozenci) |
| Sídlo | Praha |
| Alma mater | Evangelická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
| Zaměstnání | kazatel |
| Profese | kazatel, muzikant, herec |
| Náboženství | českobratrské evangelické |
| Ocenění | medaile Za zásluhy _BAR.svg){kind=small} 1. stupeň (2001)Medaile vděčnosti (2009) Cena Pelikán (2014) Cena Příběhů bezpráví (2018) |
| Commons | Miloš Rejchrt |
získal ocenění Medaile Za zásluhy | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Miloš Rejchrt (* 19. října 1946 Ostrava) je evangelický farář a disident. V letech 1980–1981 byl mluvčím Charty 77. Kazatelsky naposledy působil (do 30. listopadu 2011) jako druhý farář ve farním sboru Českobratrské církve evangelické v Praze 8 - Kobylisích (Kostel U Jákobova žebříku).[2] V Synodní radě Českobratrské církve evangelické zastával funkci druhého náměstka synodního seniora. Také působí jako překladatel z francouzštiny.
Působil ve folkové skupině Berani, napsal velké množství písní, řada z nich vyšla ve zpěvníku Svítá (1992). Je také autorem překladu písně Dezertér Borise Viana, kterou zpíval Jaromír Nohavica pod názvem Pánové nahoře.[3] Objevil se též jako herec ve filmu Žert, který byl natočen v roce 1968. Hrál tam roli Alexeje, vojáka PTP.[4]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Vyrůstal do pěti let věku v Trhovém Štěpánově[5] a poté v Praze v Soukenické ulici na Novém Městě jako dítě kazatele žižkovského sboru Jednoty českobratrské a učitelky.[6][7] Jeho otec pocházel z evangelického sboru v Semonicích, byl synem podruhyně a venkovského ševce.[8] Miloš Rejchrt i oba jeho bratři vystudovali teologii a přestoupili zpátky k evangelické církvi, nejstarší Luděk po vystudování teologické fakulty,[9] Pavel už před studiem teologie.[10] Stejně tak i Miloš Rejchrt, který vstoupil do sboru ve Vršovicích ke konci svých gymnaziálních let.[6] Po gymnáziu absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu (1970). V prvních letech byl jeho spolužákem v ročníku mj. Vratislav Brabenec,[11] na stejné fakultě také tou dobou studoval Svatopluk Karásek.[12] Miloš Rejchrt již od základní školy psal vlastní písničky s křesťanskými texty,[13] některé texty překládal (v roce 1965 mohl na měsíc vyjet do Francie, kde objevil písničku Dezertér Borise Viana[14]), někdy psal texty k převzatým melodiím. Byl také v kontaktu s Jiřím Tichotou, se kterým sdílel oblibu ve spirituálech.[15] Asi v roce 1966 po zhlédnutí hry Václava Havla Vyrozumění založil po vzoru Semaforu Klub Divadla Na Zábradlí (fungoval do roku 1968), kde se poprvé s Havlem setkal.[16] V roce 1968 hrál ve filmu Žert a v souvislosti s tím o něm napsal v reportáži i na úvodní straně časopis Mladý svět.[17] Ve školním roce 1968–1969 studoval v Lausanne ve Švýcarsku.[18] V posledním roce studií se 19. června 1970 u Martina ve zdi po více než dvouleté známosti oženil.[19] V říjnu téhož roku byl ve stejném kostele společně s Tomášem Bískem ordinován synodním seniorem Václavem Kejřem.[20] Od listopadu pak působil jako vikář v České Lípě.[21] Kvůli svým kontaktům na Jiřího Hochmana, který měl na Českolipsku chalupu, kde se Rejchrt setkal např. s Jiřím Dienstbierem či Ladislavem Lisem, se o něho začala zajímat StB, 29. února 1972 byl poprvé předveden k výslechu.[22] K 30. říjnu 1972 byl zbaven státního souhlasu jako čtvrtý evangelický duchovní za normalizace (ale první, který nebyl zároveň trestně stíhán).[23] Po odnětí souhlasu se stal topičem parních kotlů (až do roku 1989) a dál bydlel na faře a v českolipském sboru byl aktivní alespoň tak, jako by byl presbyterem.[24][25] Po čase byl skutečně do staršovstva sboru zvolen a na jeden rok byl dokonce kurátorem.[26] V roce 1976 se vrátil do Prahy,[27] pracoval jako topič v Národním muzeu.[28] V roce 1975 s manželkou adoptovali právě narozeného Daniela,[29] v roce 1977 se jim narodila dcera Lucie, a poté dcera Anna.[30]
O Vánocích 1976 Miloš Rejchrt podepsal Chartu 77, k podpisu mu ji donesl Jiří Němec.[31] Hned druhý den jel s kopií do Brna, kde ji podepsala mj. Božena Komárková, Rejchrt pak Chartu šířil dál mezi členy evangelické církve, hlavně mezi faráři bez souhlasu, na podpisy dalších lidí v druhé vlně už ale vliv neměl.[32] V letech 1980–1981 byl mluvčím Charty 77.
- 1990 – 1997 vikář v Praze 6 – Dejvicích
- 1997 – 1999 vedoucí náboženské redakce Českého rozhlasu
- 2000 – 2001 seniorátní farář, učitel na Evangelické akademii
- 2002 – 2006 farář u Salvátora v Praze
- 2006 – farář v Praze 9 – Horních Počernicích
- 2006 – 2011 farář v kostele U Jákobova žebříku v Praze 8 – Kobylisích
Od ledna 2000 do března 2000 a pak opět od dubna do prosince 2000 působil jako člen Rady České televize.[33]
Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí.
Bibliografie[editovat | editovat zdroj]
- Evangelický kořen, 1997 – přednáška
- Strachy se mění, 2001 – fejetony
- Štěpán Hájek, Michal Plzák: O něco svobodnější, 2002 – rozhovory s Milošem Rejchrtem
- Dveře se otvírají, 2017
Přeložil také a svými statěmi doplnil knihu Jana Kalvína Malé pojednání o večeři Páně (Kalich, 2008).
Knižně také vydal rozhovory s Jiřím a Zdenkou Tichotovými Na Točné.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019.
- ↑ VONDRA, Viktor. Miloš Rejchrt: Hospodin buď chválen za internet. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2012-01-02 [cit. 2012-01-15]. Dostupné online.
- ↑ Pánové nahoře (1982) [online]. Ostrava: Jaromír Nohavica [cit. 2011-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Desátá cena Pelikán Miloši Rejchrtovi. Listy - dvouměsíčník pro kulturu a dialog [online]. 2014 [cit. 2020-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-06. ISSN 1210-1222.
- ↑ HÁJEK, Štěpán, PLZÁK, Michal: O něco svobodnější, Kalich 2002: s. 22.
- ↑ a b O něco svobodnější, s. 10.
- ↑ O něco svobodnější, s. 26.
- ↑ O něco svobodnější, s. 11.
- ↑ O něco svobodnější, s. 7.
- ↑ O něco svobodnější, s. 9.
- ↑ O něco svobodnější, s. 35.
- ↑ O něco svobodnější, s. 39.
- ↑ O něco svobodnější, s. 40.
- ↑ O něco svobodnější, s. 41.
- ↑ O něco svobodnější, s. 30.
- ↑ O něco svobodnější, s. 50–51.
- ↑ O něco svobodnější, s. 48–49.
- ↑ O něco svobodnější, s. 51.
- ↑ O něco svobodnější, s. 65.
- ↑ O něco svobodnější, s. 67.
- ↑ O něco svobodnější, s. 64.
- ↑ O něco svobodnější, s. 74.
- ↑ O něco svobodnější, s. 82–83.
- ↑ O něco svobodnější, s. 84.
- ↑ O něco svobodnější, s. 90.
- ↑ O něco svobodnější, s. 91.
- ↑ O něco svobodnější, s. 94.
- ↑ O něco svobodnější, s. 106.
- ↑ O něco svobodnější, s. 103.
- ↑ O něco svobodnější, s. 109.
- ↑ O něco svobodnější, s. 122.
- ↑ O něco svobodnější, s. 122–123.
- ↑ Miloš Rejchrt [online]. Poslanecká sněmovna PČR [cit. 2014-03-09]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Miloš Rejchrt na Wikimedia Commons 
Osoba Miloš Rejchrt ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Miloš Rejchrt
- Vystoupení Miloše Rejchrta v televizním pořadu Uvolněte se, prosím (19. června 2009)
- kostel U Jákobova žebříku v Praze 8
- kostel u Salvátora v Praze 1
- Miloš Rejchrt, 57 písní, Databáze křesťanských děl
