Édith Piaf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Édith Piaf
Édith Piaf v Théâtre ABC 1951
Édith Piaf v Théâtre ABC 1951
Základní informace
Rodné jméno Édith Giovanna Gassion
Jinak zvaný La Môme Piaf
Narození 19. prosince 1915
Paříž, Francie
Původ Francie Francie
Úmrtí 11. října 1963
Grasse, Francie
Žánry šanson
Povolání zpěvačka, textařka, herečka
Nástroje zpěv
Hlasový obor mezzosoprán[1]
Aktivní roky 1935 – 1963

Édith Piaf (19. prosince 1915, Paříž - 11. října 1963, Grasse), vlastním jménem Édith Giovanna Gassion [2], známá pod pseudonymem La Môme Piaf byla světoznámá a oblíbená francouzská šansoniérka. Její způsob interpretace odrážel praktické zkušenosti ze života, které sama prožila, anebo vnitřní poměry, ve kterých se právě nacházela. Tento umělecký přístup z ní nakonec učinil francouzskou národní ikonu. Šansony jako „La vie en rose“ (Růžový život), „L’hymne á l’amour“ (Óda na lásku), „Milord“ a „Non, je ne regrette rien“ (Ničeho nelituji) jí přinesly světovou popularitu.

Obsah

[editovat] Životopis

[editovat] Dětství

Malá Édith

Bylo o ní napsáno mnoho biografií, ale přesto je její život zahalen tajemstvím.[3] Narodila se 19. prosince 1915 v pařížské čtvrti Belleville, kde tehdy žilo mnoho imigrantů. Údajně přišla na svět na chodníku v Rue de Belleville, číslo 72. V jejím rodném listu je nicméně uvedena Nemocnice Tenon, která se nachází ve 20. pařížském obvodu, kam spadá i Belleville.

Křestní jméno dostala po britské zdravotní sestře Edith Cavell, popravené za pomoc francouzským vojákům k útěku z německého zajetí v první světové válce.[4] [5] Piaf je francouzský hovorový výraz pro vrabce, tuto přezdívku dostala o dvacet let později.

Její matka, Annetta Giovanna Maillard (1895-1945), se narodila v Livornu, v přístavním italském městě ležícím na západním okraji Toskánska. Po otci zdědila francouzsko-italský původ, po matce byla marocká Berberka. Annetta Giovanna Maillard zpívala v kavárnách pod jménem Line Marsa.[6]

Louis-Alphonse Gassion (1881-1944), její otec, byl normandský pouliční akrobat,[7] který dřív působil u divadla. Rodiče Édith brzy opustili, a tak nějakou dobu žila s babičkou z matčiny strany, Emmou (Aïcha) Saïd ben Mohammedovou (1876–1930). Předtím než její otec v roce 1916 vstoupil do francouzské armády, aby bojoval v první světové válce, vzal ji ke své matce, která vedla v Normandii nevěstinec. Tamní prostitutky se o Édith pomáhaly starat.[3]

Ve třech letech údajně oslepla [8] následkem keratitidy a neviděla až do svých sedmi let. Podle jednoho z jejích životopisů se Édith vrátil zrak, když prostitutky shromáždily peníze na její pouť k uctění Terezie z Lisieux, během níž se Édith zázračně uzdravila.

V roce 1929, v jejích čtrnácti letech, se přidala k pouličním vystoupením svého otce po celé Francii a poprvé zpívala na veřejnosti.

Pronajala si pokoj v Grand Hôtel de Clermont (rue Veron č. 18, v 18. obvodu) a šla svou vlastní cestou jako pouliční zpěvačka ve čtvrtích Pigalle, Ménilmontant a na pařížském předměstí (odtud píseň Elle fréquentait la Rue Pigalle).

Spolu se přítelkyní Simone Berteaut (Mômone) [9] pak zpívaly na ulicích a prováděly různé neplechy. Édith bylo asi 16 let, když se zamilovala do poslíčka Louise Duponta.[10] S ním měla také o rok později své jediné dítě, holčičku jménem Marcelle, ale stejně jako její matka, ani Édith nedokázala zkombinovat péči o dítě s životem na ulici. O Marcelle se tedy často staral Dupont, a to až do jejích dvou let, kdy zemřela na meningitidu.[7] [10]

Jejím dalším přítelem byl pasák Albert, který jí bral část peněz z vystoupení výměnou za to, že ji nebude nutit do prostituce. Jedna z přítelkyň Édith, Nadia, raději spáchala sebevraždu, než aby se stala prostitutkou. To Édith přimělo ukončit vztah s Albertem, který ji kvůli tomu málem zastřelil.[10]

[editovat] Kariéra zpěvačky

Roku 1935 ji ve čtvrti Pigalle v Paříži[10] objevil Louis Leplée, majitel nočního klubu, Le Gerny poblíž Avenue des Champs-Élysées,[2] který navštěvovali lidé z vyšších i nižších tříd. I přes její obrovskou nervozitu ji přesvědčil, aby zpívala. Poprvé ji divákům představil jako Môme Piaf (tj. Opuštěné vrabčátko, Malé vrabčátko, Vrabčí mládě), přičemž se nechal inspirovat jejím malým vzrůstem - měřila pouhých 142 cm.[6] Tato přezdívka, a zároveň umělecké jméno, Édith zůstala po celý život. Leplée ji naučil základy vystupování na jevišti a doporučil jí, aby si na vystoupení oblékala černé šaty, které se pro ni pak staly příznačnými.[10] Rozjel velkou reklamní kampaň, která přitáhla mnoho celebrit včetně herce Maurice Chevaliera,[10] a která byla završena Édithinou premiérou. Vystoupení v nočních podnicích vedla ještě toho roku k natočení jejích prvních dvou nahrávek,[11] jedna z nich pocházela z pera Marguerite Monnot, ta s Édith Piaf spolupracovala prakticky po celý její život.[10]

6. dubna 1936,[10] byl Leplée zavražděn, Piaf byla vyslýchána a obviněna ze spoluúčasti na vraždě, ale nakonec byla zproštěna obžaloby. Lepléeho však zabili kriminálníci, kteří se dříve pohybovali v Édithině okolí.[12] Celá kauza na ni vrhla negativní světlo a ohrožovala tak její kariéru.[10] Aby si napravila renomé, najala si Ryamonda Assa, se kterým měla milostný poměr. Raymond změnil její pseudonym na Édith Piaf[10], odháněl od ní všechny nežádoucí známé a pověřil Monnot, aby psala pro Édith skladby zobrazující nebo alespoň narážející na její předchozí život na ulici.[10]

V roce 1940 hrála v úspěšné jednoaktové hře Le Bel Indifférent Jeana Cocteaua.[10] Získala si mnoho prominentních přátel jako M. Chevaliera nebo básníka Jacquesa Borgeata. Mnoho textů k písním si psala sama a spolupracovala se skladateli na hudbě. Roku 1944 objevila Yvese Montanda a stala se jeho učitelkou a milenkou.[6] Po roce se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků ve Francii a rozešel se s ní, když byl skoro stejně slavný jako ona.[10]

V Paříži byla v té době velmi žádanou a velmi úspěšnou kabaretní umělkyní.[2] Po válce se stala mezinárodně známou hvězdou,[2] objížděla Evropu, Spojené státy americké nebo Jižní Ameriku. Příležitost stát s ní na jevišti měl i Atahualpa Yupanqui (Héctor Roberto Chavero), nejvýznamnější argentinský lidový hudebník, který debutoval v červenci 1950. Na začátku 50. let také pomohla nastartovat kariéru Charlese Aznavoura, když ho s sebou vzala na turné po Francii a Spojených státech a nahrála některé jeho písně.[10] V USA nejdřív neměla příliš velký úspěch, tamější publikum na ni pohlíželo jako by byla bez energie. Nicméně poté, co vyšla velmi kladná recenze jednoho prominentního newyorského kritika, její popularita vzrostla natolik, že se osmkrát objevila v pořadu Eda Sullivana a dvakrát vystupovala v Carnegie Hall (1956 [2] a 1957).

Vlajková píseň Édith Piaf, La vie en rose[10] byla napsána v roce 1945, v roce 1998 získala cenu Grammy Hall of Fame Award.

Trvalé slávy dosáhla Édith Piaf v nejznámějším pařížském kabaretu Olympia Bruna Coquatrixe, kde vystupovala v sérii koncertů v období mezi lednem 1955 a říjnem 1962. Nahrávky z pěti z těchto koncertů (1955, 1956, 1958, 1961, 1962) byly vydány na CD a nikdy se nepřestaly vydávat. Koncerty probíhající roku 1961 byly věnované záchraně kabaretu před krachem, tehdy Édith debutovala s písní Non, je ne regrette rien.[6] V dubnu roku 1963 Édith Piaf nahrála svou poslední píseň s názvem L'homme de Berlin.

[editovat] Druhá světová válka

Během Druhé světové války často vystupovala na společenských akcích německých jednotek a mnoho lidí ji označilo za zrádkyni. Po válce se nechala slyšet, že pracovala pro francouzské hnutí odporu proti německé okupaci Résistance, přestože pro to neexistuje žádný důkaz. I tak si ale udržela národní i mezinárodní oblibu.[13]

[editovat] Osobní život

Její životní láska,[2] ženatý boxer Marcel Cerdan, zemřel při letecké nehodě v říjnu 1949 během letu z Paříže do New Yorku, kde se s ním Édith měla setkat.[14] Jejich milostný poměr obletěl celý svět a zaplnil titulní stránky novin.[6]

V roce 1951 se Piaf vážně zranila při automobilové dopravní nehodě spolu s Charlesem Aznavourem. Zlomila si dvě žebra a ruku a poté měla velké problémy se dostat ze závislosti na morfinu a alkoholu. Další dvě téměř smrtelné autonehody, které prodělala, situaci zhoršily. Zpěvák Jacques Pills ji třikřát vzal na léčení závislosti, ale bez valného výsledku.

Piaf se vdala za zpěváka Jacquesa Pillse v roce 1952 (za družičku jim šla Marlene Dietrichová) a rozvedla se s ním o čtyři roky později. Roku 1962 si vzala Théa Sarapa, šestadvacetiletého řeckého kadeřníka, který se stal zpěvákem a hercem.[10]

[editovat] Smrt a odkaz

Hrob Édith Piaf, hřbitov Père Lachaise, Paříž

Zemřela na rakovinu jater 10. října 1963 v Plascassier u Grasse ve veku 47 let. Je pohřbena na hřbitově Père Lachaise v Paříži, její hrob patří mezi nejnavštěvovanější.

Její jméno nese planetka 3772 Piaf, která byla objevena sovětskou astronomkou Ludmilou Karačkinovou.

Olivier Dahan o ní natočil film La vie en rose, debutující na Berlínském filmové festivalu v únoru 2007.

[editovat] Diskografie

[editovat] Alba

  • The Voice of the Sparrow: The Very Best of Edith Piaf, 1991
  • Edith Piaf: 30th Anniversaire, 1994
  • Edith Piaf: Her Greatest Recordings 1935-1943, 1995
  • The Early Years: 1938-1945, Vol. 3, 1996
  • Hymn to Love: All Her Greatest Songs in English, 1996
  • Gold Collection, 1998
  • The Rare Piaf 1950-1962, 1998
  • La Vie en Rose 1999
  • Montmartre Sur Seine, 2000
  • Eternelle: The Best Of, 2002
  • Love and Passion, 2002
  • The Very Best of Edith Piaf, 2002
  • 75 Chansons, 2005
  • 48 Titres Originaux, 2006

[editovat] Největší hity

  • 1936 – Mon légionnaire (Můj legionář)
  • 1936 – Le Fanion de la Légion (Vlajka legie)
  • 1940 – L’Accordéoniste (Harmonikář)
  • 1945 – La vie en rose (Život v růžovém)
  • 1945 – Les Trois Cloches (Tři zvonky)
  • 1947 – Une chanson á trois temps (Píseň třech období)
  • 1949 – Hymne á l’amour (Hymna lásky)
  • 1951 – Padam…Padam… (Tra-la-la)
  • 1952 – Mon manége á moi (Já a moje jeviště)
  • 1954 – Sous le ciel de Paris (Pod pařížským nebem)
  • 1956 – Les Amants d’un jour (Milenky na jednu noc)
  • 1957 – La Foule (Zástup)
  • 1959 – Milord (Milostpán)
  • 1960 – Mon Dieu (Můj Bože)
  • 1960 – Non, je ne regrette rien (Ničeho nelituji)

[editovat] Všechny písně

[editovat] 1925

  • Comme un Moineau

[editovat] 1933

  • Entre Saint-Ouen et Clignancourt

[editovat] 1934

  • L'Étranger

[editovat] 1935

  • Mon Apéro
  • La Java de Cézigue
  • Fais-Moi Valser

[editovat] 1936

  • Les Mômes De la Clôche
  • J'Suis Mordue
  • Mon Légionnaire
  • Le Contrebandier
  • La Fille et le Chien
  • La Julie Jolie
  • Va Danser
  • Chand d'Habits
  • Reste
  • Les Hiboux
  • Quand Même (k filmu La Garçonne)
  • La Petite Boutique
  • Y'Avait du Soleil
  • Il N'Est Pas Distingué
  • Les Deux Ménétriers
  • Mon Amant de la Coloniale
  • C'Est Toi le Plus Fort
  • Le Fanion de la Légion
  • J'Entends la Sirène
  • Ding, Din, Dong
  • Madeleine Qu'Avait du Cœur
  • Les Marins Ça Fait des Voyages
  • Simple Comme Bonjour
  • Le Mauvais Matelot
  • Celui Qui Ne Savait Pas Pleurer

[editovat] 1937

  • Le Grand Voyage du Pauvre Nègre
  • Un Jeune Homme Chantait
  • Tout Fout le Camp
  • Ne M'Écris Pas
  • Partance
  • Dans Un Bouge du Vieux Port
  • Mon Cœur Est au Coin d'une Rue

[editovat] 1938

  • С'Est Lui Que Mon Cœur A Choisi
  • Paris-Méditerranée
  • La Java en Mineur
  • Browning
  • Le Chacal
  • Corrèqu'et Réguyer

[editovat] 1939

  • Y'En A un de Trop
  • Elle Fréquentait la Rue Pigalle
  • Le Petit Monsieur Triste
  • Les Deux Copains
  • Je N'En Connais Pas la Fin

[editovat] 1940

  • Embrasse-Moi
  • On Danse sur Ma Chanson
  • Sur une Colline
  • C'Est la Moindre des Choses
  • Escale
  • La Fille de Joie Est Triste (L'Accordéoniste)

[editovat] 1941

  • Où Sont-Ils, Mes Petits Copains?
  • C'Était un Jour de Fête
  • C'Est un Monsieur Très Distingué
  • J'Ai Dansé avec l'Amour (k filmu Montmartre sur Scène)
  • L'Homme des Bars
  • Le Vagabond

[editovat] 1942

  • Jimmy, C'Est Lui
  • Un Coin Tout Bleu (k filmu Montmartre sur Scène)
  • Sans Y Penser
  • Un Monsieur Me Suit dans la Rue

[editovat] 1943

  • Tu Es Partout (k filmu Montmartre sur Scène)
  • J'Ai Qu'À l'Regarder...
  • Le Chasseur de l'Hôtel
  • C'Était une Histoire d'Amour
  • Le Brun et le Blond
  • Monsieur Saint-Pierre
  • Coup de Grisou
  • De l'Autre Côté de la Rue
  • La Demoiselle du Cinqième

[editovat] 1944

  • Les Deux Rengaines
  • Y'A Pas d'Printemps
  • Les Histoires de Coeur
  • C'Est Toujours la Même Histoire

[editovat] 1945

  • Le Disque Usé
  • Elle A...
  • Regarde-Moi Toujours Comme Ça
  • Les Gars Qui Marchaient
  • Il Riait
  • Monsieur Ernest A Réussi

[editovat] 1946

  • La Vie en Rose
  • Les Trois Cloches (s Les Compagnons de la Chanson)
  • Dans Ma Rue
  • J'M'En Fous Pas Mal
  • C'Est Merveilleux
  • Adieu Mon Cœur
  • Le Chant du Pirate
  • Céline (s Les Compagnons de la Chanson)
  • Le Petit Homme
  • Le Roi A Fait Battre Tambour (s Les Compagnons de la Chanson)
  • Dans les Prisons de Nantes (s Les Compagnons de la Chanson)
  • Mariage
  • Un Refrain Courait dans la Rue
  • Miss Otis Regrets

[editovat] 1947

  • C'Est pour Ça (k filmu Neuf Garçons et un Coeur)
  • Qu'As-Tu Fait John?
  • Sophie (k filmu Neuf Garçons et un Coeur)
  • Le Geste
  • Si Tu Partais
  • Une Chanson à Trois Temps
  • Un Homme Comme les Autres
  • Les Cloches Sonnent
  • Johnny Fedora et Alice Blue Bonnet
  • Le Rideau Tombe Avant la Fin
  • Elle Avait Son Sourire

[editovat] 1948

  • Monsieur Lenoble
  • Les Amants de Paris
  • Il A Chanté
  • Les Vieux Bateaux
  • Il Pleut
  • Cousu de Fil Blanc
  • Amour du mois de Mai
  • Monsieur X

[editovat] 1949

  • Bal dans Ma Rue
  • Pour Moi Tout' Seule
  • Pleure Pas
  • Le Prisonnier de la Tour (Si le Roi Savait Ça Isabelle)
  • L'Orgue des Amoureux
  • Dany
  • Paris (k filmu L'Homme aux Mains d'Argile)

[editovat] 1950

  • Hymne à l'Amour
  • Le Chevalier de Paris
  • Il Fait Bon T'Aimer
  • La P'Tite Marie
  • Tous les Amoureux Chantent
  • Il Y Avait
  • C'Est d'la Faute à Tes Yeux
  • C'Est un Gars
  • Hymn to Love
  • The Three Bells
  • Le Ciel Est Fermé
  • La Fête Continue
  • Simply a Waltz
  • La Vie en Rose (anglicky)

[editovat] 1951

  • Padam... Padam...
  • Avant l'Heure
  • L'Homme Que J'aimerai
  • Du Matin Jusqu'au soir
  • Demain (Il Fera Jour)
  • C'Est Toi (s Eddie Constantinovou)
  • Rien de Rien
  • Si, Si, Si, Si (s Eddie Constantinovou)
  • À l'Enseigne de la Fille sans Cœur
  • Télégramme
  • Une Enfant
  • Plus Bleu Que Tes Yeux
  • Le Noël de la Rue
  • La Valse de l'Amour
  • La Rue aux Chansons
  • Jezebel
  • Chante-Moi (avec M.Jiteau)
  • Chanson de Catherine
  • Chanson Bleue
  • Je Hais les Dimanches

[editovat] 1952

  • Au Bal de la Chance
  • Elle A Dit
  • Notre-Dame de Paris
  • Mon Ami M'A Donné
  • Je T'Ai dans la Peau (k filmu Boum sur Paris)
  • Monsieur et Madame
  • Ça Gueule Ça, Madame (s Jacquesem Pillsem) (k filmu Boum sur Paris)

[editovat] 1953

  • Bravo pour le Clown
  • Sœur Anne
  • N'Y Va Pas Manuel
  • Les Amants de Venise
  • L'Effet Qu'Tu M'Fais
  • Johnny, Tu N'Es Pas un Ange
  • Jean et Martine
  • Et Moi...
  • Pour Qu'Elle Soit Jolie Ma Chanson (s Jacquesem Pillsem) (k filmu Boum sur Paris)
  • Les Croix
  • Le Bel Indifférent
  • Heureuse

[editovat] 1954

  • La Goualante du Pauvre Jean
  • Enfin le Printemps
  • Retour
  • Mea Culpa
  • Le "Ça Ira" (k filmu Si Versailles M'Etait Conté...)
  • Avec Ce Soleil
  • L'Homme au Piano
  • Sérénade du Pavé (du film French Cancan)
  • Sous Le Ciel de Paris

[editovat] 1955

  • L'Accordéoniste
  • Un Grand Amour Qui S'Achève
  • Miséricorde
  • C'Est à Hambourg
  • Légende
  • Le Chemin des Forains

[editovat] 1956

  • Heaven Have Mercy
  • One Little Man
  • Autumn Leaves
  • 'Cause I Love You
  • Chante-Moi (anglicky)
  • Don't Cry
  • I Shouldn't Care
  • My Lost Melody
  • Avant Nous
  • Et Pourtant
  • Marie la Française
  • Les Amants d'un Jour
  • L'Homme à la Moto
  • Soudain Une Vallée
  • Une Dame
  • Toi Qui Sais

[editovat] 1957

  • La Foule
  • Les Prisons du Roy
  • Opinion Publique
  • Salle d'Attente
  • Les Grognards
  • Comme Moi

[editovat] 1958

  • C'Est un Homme Terrible
  • Je Me Souviens d'une Chanson
  • Je Sais Comment
  • Tatave
  • Les Orgues de Barbarie
  • Eden Blues
  • Le Gitan et la Fille
  • Fais Comme Si
  • Le Ballet des Cœurs
  • Les Amants de Demain
  • Les Neiges de Finlande
  • Tant Qu'Il Y Aura des Jours
  • Un Étranger
  • Mon Manège à Moi

[editovat] 1959

  • Milord
  • T'Es Beau, Tu Sais

[editovat] 1960

  • Non, je ne regrette rien
  • La Vie, l'Amour
  • Rue de Siam
  • Jean l'Espagnol
  • La Belle Histoire d'Amour
  • La Ville Inconnue
  • Non, La Vie N'Est Pas Triste
  • Kiosque à Journaux
  • Le Métro de Paris
  • Cri du Cœur
  • Les Blouses Blanches
  • Les Flons-Flons du Bal
  • Les Mots d'Amour
  • T'Es l'Homme Qu'Il Me Faut
  • Mon Dieu
  • Boulevard du Crime
  • C'Est l'Amour
  • Des Histories
  • Ouragan
  • Je Suis à Toi
  • Les Amants Merveilleux
  • Je M'Imagine
  • Jérusalem
  • Le Vieux Piano

[editovat] 1961

  • C'Est Peut-Être Ça
  • Les Bleuets d'Azur
  • Quand Tu Dors
  • Mon Vieux Lucien
  • Le Dénicheur
  • J'N'Attends Plus Rien
  • J'En Ai Passé des Nuits
  • Exodus
  • Faut Pas Qu'Il Se Figure
  • Les Amants (avec Charles Dumont)
  • No Regrets
  • Le Billard Électrique
  • Marie-Trottoir
  • Qu'Il Était Triste Cet Anglais
  • Toujours Aimer
  • Mon Dieu (anglicky)
  • Le Bruit des Villes
  • Dans Leur Baiser

[editovat] 1962

  • À Quoi Ça Sert L'Amour?
  • Le Droit d'Aimer
  • À Quoi Ça Sert L'Amour? (s Théem Sarapem)
  • Fallait-Il
  • Une Valse
  • Inconnu Excepté de Dieu (s Charlesem Dumontem)
  • Quatorze Juillet
  • Les Amants de Teruel (s Mikisem Theodorakisem / Jacquesem Plantem)
  • Roulez Tambours
  • Musique à Tout Va
  • Le Rendez-Vous
  • Toi, Tu l'Entends Pas!
  • Carmen's Story
  • On Cherche un Auguste
  • Ça Fait Drôle
  • Emporte-Moi
  • Polichinelle
  • Le Petit Brouillard (Un Petit Brouillard)
  • Le Diable de la Bastille
  • Elle Chantait (s Théem Sarapem)

[editovat] 1963

  • C'Était Pas Moi
  • Le Chant d'Amour
  • Tiens, V'là un Marin
  • J'En Ai Tant Vu
  • Traqué
  • Les Gens
  • Margot Cœur Gros
  • Monsieur Incognito
  • Un Dimanche à Londres
  • L'Homme de Berlin (její poslední nahrávka)

[editovat] Filmy

[editovat] Jako herečka

[editovat] Jako postava

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

[editovat] Reference

V tomto článku jsou použity překlady textů z článků Édith Piaf na anglické Wikipedii a Édith Piaf na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ Slavní mezzosopranisté
  2. ↑ a b c d e f Peter Rainer La Vie en Rose: Opakovat, Édith Piaf!, Vancouver Sun, 8. června 2007
  3. ↑ a b Morris, Wesley (15 June 2007). "A complex portrait of a spellbinding singer". Boston Globe. http://www.boston.com/ae/movies/articles/2007/06/15/a_complex_portrait_of_a_spellbinding_singer/.Citováno 2009-09-03.
  4. ↑ René Baudelaire, La chanson réaliste, L'Harmattan, 1996, str. 109
  5. ↑ Thirza Vallois, Two Paris Love Stories, Paris Kiosque, 1998
  6. ↑ a b c d e Životopis: Édith Piaf, RFI Musique, 19. července 2007
  7. ↑ a b Joe Ray, Édith Piaf a Jacques Brel opět žijí v Paříži: Dva ledendární zpěváci přichází s comebackem v kavárnách a divadlech v La Ville-Lumière, Vancouver Sun, 11. srpna 2003
  8. ↑ Životopis, EdithPiaf.com
  9. ↑ Biography: Edith Piaf". Radio France Internationale Musique. http://www.rfimusique.com/siteen/biographie/biographie_6057.asp. Citováno 2009-09-03.
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p Édith Piaf: Životopis, Yahoo! Music, 19. července 2007
  11. ↑ Fine, Marshall (4 June 2007). "The soul of the Sparrow". New York Daily News. http://www.nydailynews.com/entertainment/movies/2007/06/04/2007-06-04_the_soul_of_the_sparrow.html. Citováno 2007-07-19./
  12. ↑ Andre Mayer, Zpěvavý pták, CBC, 8. června 2007
  13. ↑ Know About Édith Piaf? Amazaon.com
  14. ↑ Tragické zmizení Marcela Cerdana Marcel Cerdan Heritage, 1949

[editovat] Externí odkazy

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Édith Piaf

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=%C3%89dith_Piaf&oldid=8229845“
Osobní nástroje
Jmenné prostory

Varianty
Akce
Navigace
Tisk/export
Nástroje
V jiných jazycích