Terezie z Lisieux

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. Terezie z Lisieux

Učitelka církve
Narození 2. ledna 1873, Alençon
Úmrtí 30. září 1897, Lisieux
Svátek 1. října
Blahořečena 29. dubna 1923
Svatořečena 17. května 1925 (Pius XI.)
Uctívána církvemi Římskokatolická církev
Významné zasvěcené kostely Bazilika sv. Terezie v Lisieux
Atributy řeholní oděv, kříž, růže
Patronkou nemocných TBC a AIDS, květinářů a pěstitelů růží, sirotků a za 2. světové války také pilotů a veškerého leteckého personálu, Francie, Austrálie, misií, misionářů, karmelitek

Svatá Terezie z Lisieux (2. ledna 1873, Alençon30. září 1897, Lisieux), vlastním jménem Thérèse Martin (v počeštěné podobě Terezie Martinová) a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "malá Terezička", je katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve.

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Terezie ve věku tří let, červenec 1876
Terezie v patnácti letech

Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové. Měla čtyři sestry: Marii (* 1860), Pavlínu (* 1861), Leonii (* 1863) a Célinu (* 1869), další čtyři sourozenci (sestry Helena a Melanie a dva bratři, oba pojmenovaní Josef) zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové (zemřela 28. srpna 1877) se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin.

Terezie vyrůstala v upřímně věřící katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze (roku 1886) následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou.

Vstup ke karmelitkám[editovat | editovat zdroj]

V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa.

Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, vše doplňovalo až chorobné autoritářství představené karmelu, matky Marie Gonzagy. V Karmelu v Lisieux se z Terezie Martinové stává sestra Terezie od Dítěte Ježíše.

Terezie, která navenek působila velice vyrovnaně, ale trpěla celý život stavy úzkosti. Často ji mučila myšlenka, že ji Bůh opustil. Někdy nabývala přesvědčení, že bude zatracena, ale dokázala se odevzdat Boží lásce.

Život v klášteře[editovat | editovat zdroj]

Život v klášteře karmelitek je tvrdý. Střídá se manuální práce, chórová modlitba, a to tak, že na spánek je vyhrazeno jen 6 - 7 hodin. Terezie na popud své převorky navíc psala své vzpomínky z dětství, tak vznikl spis dnes známý jako Dějiny duše.

Tereziino křehké zdraví tvrdý život v klášteře nevydrželo. V roce 1896 začala kašlat krev. O rok později zemřela na tuberkulózu.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

  • Kéž mi dá (Bůh) lásku bez mezí, bez hranic! Chci stůj co stůj získat palmu, ne-li krví, aspoň láskou.
  • Mým povoláním je láska!
  • Před svou smrtí řekla: Vždycky jsem plnila vůli Boží. Doufám proto, že po smrti bude Bůh také plnit má přání. Chci trávit své nebe tím, že budu na zemi neustále pomáhat jiným. Po své smrti sešlu na zemi déšť růží.
  • Pro mě je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to zvolání vděčnosti a lásky ve zkoušce i v radosti. (Autobiografické spisy)

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 papež Pius XI. prohlásil Terezii z Lisieux za "hlavní patronku misíí na celém světě spolu s Františkem Xaverským", přestože od patnácti let věku se nevzdálila ze své klauzury. [1] V roce 1933 došlo k založení "Oblátů sv. Terezie", kteří se odevzdali do jejích služeb. P. Martin vydal rozhodující impuls k založení mužské kongregace Misionáři svaté Terezie (1948).[2]

Dne 3. května 1944 (těsně před osvobozením Francie) papež Pius XII. označil Terezii za "druhou patronku Francie, spolu s Janou z Arku".

Mezi lety 1898-1947 bylo napsáno 865 registrovaných životopisů Terezie z Lisieux. Až v roce 1956 mohl karmelitán P. František od Panny Marie z nařízení Pia XII. vydat její Autobiografické spisy (faksimile) a v roce 1961 bylo publikováno album fotografií Tvář Terezie z Lisieux, které poprvé zjevilo pravou tvář světice.[3]

Jan Pavel II. ji v roce 1997 prohlásil stejně jako Kateřinu Sienskou (14. století) a Terezii z Ávily (16. století) za učitelku církve.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Dějiny duše, vydáno posmrtně
  • Básně
  • Vstupuji do života - poslední rozhovory

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gaucher, Guy: Životopis Terezie z Lisieux, Karmelitánské nakladatelství, 1997, s. 194
  2. Dtto, s. 194.
  3. Dtto, s. 195.
  4. Dtto, s. 197.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • TEREZIE Z LISIEUX. Myšlenky na každý den. Překlad a výběr Jana Pištorová, básně Anděla Janoušková. Praha : Nové město, 2001. ISBN 80-86146-29-4.  
  • GAUCHER, Guy. Životopis Terezie z Lisieux. [s.l.] : Karmelitánské nakladatelství, 1997.  
  • HOLKOVÁ, Marie. Terezka Martinová. Praha : Cesta, 1993. 275 s. ISBN 80-85319-23-3.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]