František Xaverský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sv. František Xaverský
{{{název}}}
Apoštol Dálného východu
Narození 7. dubna 1506
Úmrtí 3. prosince 1552
(ve věku 46 let)
Svátek 3. prosinec
Pohřben Goa
Blahořečen 25. října 1619 (Pavel V.)
Svatořečen 12. března 1622 (Řehoř XV.)
Úřady Misionář, jezuita
Uctíván církvemi římskokatolická církev
Významné zasvěcené kostely St. Francis Xavier's Cathedral v Adelaide
St. Francis Xavier's Cathedral v Geraldtonu
a další
Atributy kříž, planoucí srdce, křticí miska, křtí
Patronem misionářů, námořníků, jezuitů, katolického tisku

Svatý František Xaverský (Francisco de Jaso y Azpilicueta; 7. dubna 1506 Castillo de Javier3. prosince 1552 ostrov Šang-čchuan) byl navarrský katolický kazatel a misionář, spoluzakladatel Tovaryšstva Ježíšova. Je označován za apoštola Dálného východu.[1]

Byl průkopníkem katolického misijního úsilí na Dálném východě, podnikl misijní výpravy v oblasti Indie, Zadní Indie a Japonska. Zemřel na cestě do Číny. Je považován za jednoho z největších misionářů všech dob.[2]

Katolická církev jej prohlásila za svatého, jeho svátek se slaví ve výroční den jeho smrti, tj. 3. prosince. Je patronem misionářů, východních misií, námořníků, katolického tisku, Indie a jezuitů.[3] Mezi jeho atributy patří kříž v ruce, miska se svěcenou vodou, někdy lilie nebo planoucí srdce; často je zobrazován, jak křtí.[3] Jsou mu zasvěceny stovky kostelů, zejména těch založených jezuity a misionáři.

Život[editovat | editovat zdroj]

Castillo de Javier, místo narození sv. Františka Xaverského

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Xaverovo dětství bylo poznamenáno válkou baskické Navarry se Španělskem a Francií o nezávislost. Za zmínku stojí, že v této válce bojoval ve španělské armádě (tj. i proti Františkově rodině) bojoval Ignác z Loyoly, který zde byl roku 1521 při obléhání Pamplony těžce raněn dělovou koulí. Když se nakonec Španělsko Navarry zmocnilo, byla to pro Xaverovu rodinu těžká rána, neboť jí byla roku 1524 zkonfiskována většina majetku. František se posléze rozhodl pro duchovní kariéru. V roce 1525 odešel studovat do Paříže, kde celých dalších 11 let bydlel na koleji sv. Barbory. Nadaný František zvládal studium velice snadno a také si zde našel životní přátele: Petra Fabera a Juana de Peňa.

V roce 1528 do Paříže na studia přišel osmatřicetiletý Ignác z Loyoly a dostal se na pokoj, kde bydlel František Xaverský s Juanem de Peňa a Petrem Faberem. První vztahy nebyly nejvřelejší – byli to úhlavní nepřátelé z dob války mezi Navarrou a Španělskem[zdroj?] a Františkovi vadila i Ignácova přehnaná zbožnost. Nakonec si však Ignác Františkovu přízeň získal a stali se přáteli. František zažil své hluboké obrácení a byl spolu se svými spolubydlícími získán pro myšlenku vznikajícího Tovaryšstva Ježíšova – jezuitů.

Počátky jezuitů[editovat | editovat zdroj]

První řeholní sliby skládá spolu s Ignácem z Loyoly, Petrem Faberem, Šimonem Rodríguezem, Jakubem Laínezem, Alfonsem Salmeronem a Mikulášem Bobadillem v Montmartre 15. srpna 1534.[4] V roce 1536 se všichni vydávají na cestu Lotrinskem, Švýcarskem a Německem do Benátek, aby dále pokračovali do Jeruzaléma, kam však kvůli tureckým válkám nedošli. Mezitím se František zřekl slíbeného místa kanovníka v Pamploně a spolu s ostatními začal s apoštolskou prací v Itálii: ošetřovali nemocné, kázali a vyučovali. František působil především v Bologni.

V roce 1538 se setkávají s papežem Pavlem III., který jim svěřuje pomoc při reformě církve. Bratři jsou rozesláni do různých oblastí a František zůstává v Římě jako Ignácův sekretář. V září 1539 papež Pavel III. schválil Konstituce jezuitského řádu. Téhož roku se v Římě u papeže objevil vyslanec Karla V., který žádal misionáře pro Západní Indii, o rok později předložil podobnou prosbu portugalský král Jan III. Papež se obrátil na novou kongregaci a Ignác svolil vyslat dva ze svých bratrů, Simona Rodrígueze a Bobadillu. Bobadilla však onemocněl a tak jej měl nečekaně nahradit František. Když se s jezuity setkal Jan III., chtěl si je ponechat v Portugalsku. Po jednáních se nakonec rozhodlo, že Rodríguez zůstane a František bude pokračovat dál do Indie.

Misie v Asii[editovat | editovat zdroj]

Mapa cest Františka Xaverského

7. dubna 1541 se František Xaverský v přístavu Belém na předměstí Lisabonu nalodil na loď, která jej měla převézt do Indie. Plavil se s flotilou nově jmenovaného indického guvernéra Dona Martima Affonsa de Souza. Vylodili se v roce 1542 v indickém městě Goa, kde František začal svou misionářskou činnost. Zprvu se soustřeďoval na kázání a výuku náboženství, později přejímá i organizační úkoly a zasazuje se za práva domorodců proti portugalským kolonistům. Vícekrát píše i samotnému portugalskému králi Janu III., aby se zasadil za spravedlnost ve své vzdálené kolonii, především tam, kde mocenské zájmy Portugalska, správců a místních vladařů ohrožovaly věrohodné hlásání víry a spravedlnost. Během této doby také putuje po Indii a zakládá nové misijní kolonie.

V roce 1545 odjíždí do Malaky (poblíž dnešního Singapuru na Malajském poloostrově), kde ve své činnosti pokračuje, a pak dále na Molucké ostrovy (jihovýchodně od Filipín). Zde pobyl dva roky a v roce 1548 už je opět v jižní Indii. Mezitím se setkává s Japoncem Andžiró a zraje v něm touha jít dál až do Japonska a Číny, která tehdy na své území nevpouštěla žádné cizince[zdroj?]. S postupným zklamáním, kdy vidí, jak král Jan III. nezasahuje a Portugalci úspěšně maří jeho misijní práci a někdy i přímo maří jeho plány a snahy, se nakonec rozhoduje pro cestu do Japonska. Tam připlul na podzim roku 1549. Jeho listy, v nichž popisuje první dojmy z japonské země a kultury jsou cenným svědectvím o životě zde. V roce 1551 odplouvá zpět do Indie. Po skvělých dojmech z Japonska se opět setkává s krutou realitou indické kolonie.

Když v roce 1552 odjíždí zpět do Japonska, má k dispozici malou flotilu, pověřovací listy pro čínského císaře a také nějaký obchodní materiál. Flotila měla vyplout z Malaky, avšak výprava byla zmařena Alvarem da Gama (synem mořeplavce Vasca da Gama), který byl proti tomuto podniku a nepohnulo s ním nic. František je zrazen vlastními lidmi, přesto se nenechal odradit, ale na vlastní pěst vyplul do Číny. Tím však riskoval smrt, neboť porušení čínského embarga se v Číně trestalo obvykle smrtí. Podařilo se mu proniknout až na ostrov San Čoan, což bylo poslední stanoviště, kam mohli přistát cizinci[zdroj?]. Dál se snažil najít někoho, kdo by byl ochoten riskovat a tajně ho převézt do Číny[zdroj?]. Nevyužil ani poslední možnosti opustit ostrov s odplouvajícími portugalskými loděmi. Na ostrově ho v době čekání na odvoz do Číny zachvátila nemoc a František po dvanácti dnech nemoci 3. prosince 1552 umírá ve společnosti jednoho Číňana[zdroj?], který však ani neumí Františkovu řeč. Jeho mrtvola byla pohřbena na ostrově San Čoan.

František Xaverský: sousoší na Mittelbrücke v Bensheimu. Všiměte si atributů: drží kříž a křestní misku, s níž právě křtí.

V únoru 1553 bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Indie (kam dorazilo v roce 1554), kde bylo slavnostně přivítáno. Nakonec bylo uloženo v indickém městě Goa v koleji sv. Pavla, později přeneseno do chrámu Bom Jesu v témže městě. Roku 1615 byla jeho pravá ruka převezena do Říma je relikvií v kostele Al Gesu. Dne 12. března 1622 papež Řehoř XV. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly svatořečil. Roku 1927 byl ustanoven papežem Piem XI. patronem zámořských misií. Jeho památka se v římskokatolické církvi připomíná jako obvykle v den jeho smrti, 3. prosince.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • František Xaverský (1506–1552). Výběr z korespondence jezuitského misionáře Dálného Východu. Velehrad : Refugium, 2005. ISBN 80-86715-34-5.
  • Ravik, Slavomír: O světcích a patronech. Levné knihy 2006. ISBN 80-7309-343-X
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • Fidlerová Alena A. – Andrle Jan et al. (eds.), Františku nebeský, vyslanče přesmořský. Podoby úcty k sv. Františku Xaverskému v českých textech 17. a 18. století, Příbram, Pistorius & Olšanská 2010. ISBN 978-80-87053-46-1.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zdeňka Vlčková: Misionářská činnost Františka Xaverského – proměny církevního obrazu, Brno 2007, bakalářská diplomová práce (str. 14); dostupné: http://is.muni.cz/th/145954/ff_b/Frantisek_Xaversky.doc (navštíveno 22. 8. 2008)
  2. Catholic Encyclopedia o něm píše: „is considered the greatest missionary since the time of the Apostles“ („je považován za největšího misionáře od dob apoštolů“), dostupné: http://www.newadvent.org/cathen/06233b.htm (navštíveno 26. 7. 2008)
  3. a b Rok se svatými, Karmelitánské nakladatelství: Kostelní Vydří ISBN 80-7192-650-7
  4. Zdeňka Vlčková: Misionářská činnost Františka Xaverského – proměny církevního obrazu, Brno 2007, bakalářská diplomová práce (str. 12); dostupné: http://is.muni.cz/th/145954/ff_b/Frantisek_Xaversky.doc (navštíveno 22. 8. 2008)