Marta Kubišová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Marta Kubišová
Marta Kubišová (říjen 2010)
Marta Kubišová (říjen 2010)
Základní informace
Narození 1. listopadu 1942 (71 let)
České Budějovice
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Žánry pop music
Povolání zpěvačka
Hlasový obor alt
Příbuzná
témata
Zlatý slavík, Golden Kids
Web http://www.martakubisova.cz
Podpis Podpis Marty Kubišové
Některá data se získávají z datové položky.

Marta Kubišová (* 1. listopadu 1942 České Budějovice) je česká zpěvačka, trojnásobná vítězka čtenářské ankety časopisu Mladý svět Zlatý slavík.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1969
Tatínek pracoval jako internista, její maminka nejdříve zůstávala v domácnosti, později však prodávala gramofonové desky v Celetné ulici v Praze. V roce 1952 se rodina přestěhovala do Poděbrad. Protože se po absolvování gymnázia nedostala na vysokou školu kvůli svému rodinnému původu, nastoupila do práce v Poděbradských sklárnách.

Marta se dostala ke zpěvu šťastnou náhodou, když ji při zpěvu u klavíru slyšel místní muzikant a objevil v ní talent. Na klavír se učila hrát jedenáct let, ale nebavilo ji to. Svou pěveckou kariéru začala s taneční kapelou, kterou sestavili muzikanti z lázeňského promenádního orchestru Poděbrady, a v Nymburce zpívala při odpoledních čajích. V roce 1961 se dostala v soutěži „Hledáme nové talenty“ až do finále. V roce 1962 vyhrála konkurz do Stop divadlaPardubicích.

V roce 1963 přešla s Bohuslavem Ondráčkem do plzeňského Divadla Alfa (inscenace Ukradený měsíc od Ludvíka Aškenazyho, Černej sen).

V září 1964 se dostala díky Janu Schneiderovi do pražského divadla Rokoko, kde mělo toho podzimu premiéru pásmo Jana Schneidera Chan & Son. Začala se objevovat v televizi v pořadu Vysílá studio A. Její spolupráce s Václavem Neckářem a Helenou Vondráčkovou začala v prosinci 1965, kdy připravovali představení Čekání na slávu. Nazpívala francouzský hit Loudá se půlměsíc, díky kterému se dostala do povědomí národa.

V roce 1966 vyhrála s Helenou Vondráčkovou Stříbrnou Bratislavskou lyru za píseň Oh, baby, baby od Bohuslava Ondráčka. Zahrála si ve filmu svého budoucího manžela Jana Němce Mučedníci lásky. V roce 1967 vyhrála poprvé Zlatého slavíka za rok 1966. Jistě tomu přispěla píseň Depeše od Karla Svobody či Nepiš dál od Karla Gotta, Ladislava Štaidla a Rostislava Černého.

V roce 1967 získala za duet s Waldemarem Matuškou Nech tu lásku spát Bronzovou Bratislavskou lyru. V divadle Rokoko se stala kolegyní Václavu Neckáři a Heleně Vondráčkové v pořadu Listy důvěrné a hře Leonarde, tys nám dal s Karlem Štědrým. Byla obsazena do seriálu Píseň pro Rudolfa III. V anketě Zlatý slavík skončila třetí.

V zimě roku 1968 natočila v Janem Němcem svůj první recitál Náhrdelník melancholie. Hned v lednu odjela do Cannes na soutěž MIDEM, kde zpívala samostatně píseň Tajuplnej hráč a Lampa a pak na Gala večeru společně s Helenu Vondráčkovou a Václavem Neckářem. Hrála v inscenaci Filosofská historie, ze které pochází píseň Máj na motivy básně od Karla Hynka Máchy. V dubnu odjela na pozvání Bruna Coquatrixe vystupovat do pařížské Olympie, kde se setkala s Arethou Franklin.V červnu vyhrála Bratislavskou lyru za píseň Cesta autorů Jindřicha Brabce a Petra Rady. Její píseň Modlitba pro Martu (původně součást seriálu Píseň pro Rudolfa III.) se stala při okupaci vojsk Varšavské smlouvy 1968 symbolem národního odporu. 1. listopadu téhož roku vzniklo populární trio Golden Kids (Marta Kubišová, Václav Neckář, Helena Vondráčková). Jejich producentem se stal Bohuslav Ondráček. Každý ze členů tria měl vlastní fanclub. Martiny tři písně, Cesta, Lampa a Máj, se staly podle kritiků nejlepšími za rok 1968. Hudebně se podílela na grotesce Juraje Herze Kulhavý ďábel.

Roku 1969 vyhrála svého druhého Zlatého slavíka a vdala se za režiséra Jana Němce. Golden Kids opět vystoupili v Cannes, pak i na festivalu Europe Songs ve Švédsku. I přes soudní spor vyšla její jediná sólová deska Songy a balady, v necenzurované verzi, a album tria Golden Kids Micro-Magic-Circus, později téhož roku podepsali smlouvu s Polydorem a začali nahrávat písně v němčině. Vystoupila na Bratislavské lyře s protestsongem Tajga Blues ´69 Bohuslava Ondráčka, ale jelikož se v posledních třech letech umístila na stupních vítězů, nesoutěžila. Natočila svůj druhý recitál Proudy lásku odnesou s Janem Němcem, který hudebně vycházel právě z desky Songy a balady. Dva videoklipy byly ale ještě před premiérou zničeny, a to k písním Ne, natáčen na Petříně, a Všechny bolesti utiší láska, na Karlově mostě, jak sama Marta přiznala. S písní Atlantis Jindřicha Brabce vyhrála na festivalu na Splitu bronz a zároveň i hit Kto svet je bila mlad, který, stejně jako vítěznou píseň, otextovala Jiřina Fikejzová pod názvem Addio. Natočila titulní píseň Sněžný muž k filmu Vražda Ing. Čerta.

Období 1970 - 1987

Začátkem roku 1970 opět vyhrála Zlatého slavíka, avšak cenu musela převzít v ústraní redakce časopisu Mladý svět kvůli začínající normalizaci. Podle scénáře Jaroslava Dietla a pod taktovkou Jaromíra Vašty se v koprodukci s televizí ZDF natáčel film Revue pro následníka trůnu, pro který byl natočen znovu hit Oh,baby,baby spolu s Knutem Kiesewetterem a zpěvačkou Gitte, Marta se objevila i v druhém klipu pro Ring-O-Ding. Golden Kids 6.ledna s programem Music Box No.2 vystoupili před vyprodanou Lucernou. Poslední vystoupení Golden Kids se konalo 27. ledna 1970Ostravě.

Od února 1970 měla zakázánu uměleckou činnost, ale nahrála ještě několik písní. Mezi poslední nahrávky patří Tys bejval mámin hodnej syn, Kde máš svůj dům a Hare Krišna. Poslední zmiňovaná byla dokončena 30.června 1970 (podle obalu kolekce Vyznání), poté už nahrávat přestala. Záminkou jejího zákazu se stala údajná pornografie z jara 1969, která byla dokazována třemi zfalšovanými fotomontážními fotografiemi. Později žalobu u soudu na ředitele Supraphonu Hrabala, který za účelovou pomluvou stál, sice vyhrála, ale mezitím měla vypovězené všechny smlouvy. Hledala si proto práci neuměleckého zaměření, což ji režim často ztěžoval. Jeden čas lepila sáčky. Na obnovu své umělecké činnosti si musela počkat do roku 1989, kdy padl československý komunistický režim.[1] Vystupovat mohla pouze na undergroundových akcích pro pozvané účastníky. Ve druhé polovině 80. let se měla stát zpěvačkou skupiny The Plastic People of the Universe, ale toto angažmá překazila StB.[2]

V roce 1971 v osmém měsíci těhotenství potratila a prožila klinickou smrt. Do roku 1974 žila nezaměstnaná na chalupě na Slapech. Po manželově emigraci do USA a následném rozvodu se podruhé vdala za režiséra Jana Moravce. Podpisem Charty 77 se její stíhání a sledování StB ještě stupňovalo, v letech 1977 a 1978 působila jako mluvčí Charty 77.[3]
V roce 1978 nahrála několik lidových písní a Modlitbu s Jaroslavem Hutkou. Písně byly vydány ve Švédsku. Dne 1. června 1979 oslavila narození dcery Kateřiny.

Období 1988 - 1990
Dne 10. prosince 1988 vystoupila po dlouhé době na veřejnosti na demonstraci při příležitosti 40. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv, když zazpívala československou hymnu. V osmdesátých letech začala pracovat jako referentka zásobování Výstavby sídlišť v Praze. Dne 21. listopadu 1989, v době Sametové revoluce, zpívala z balkonu budovy Melantrichu na Václavském náměstí svou Modlitbu pro Martu a také československou státní hymnu.

Poté následovala reedice alba Songy a balady a už v roce 1990 studiové nahrávky a samostatné koncerty tak jako slavný koncert „Marta v Lucerně“ (2. června), kde jí byl dodatečně předán Zlatý slavík – tzv. „doživotní“. Hudební doprovod obstarala skupina Energit Luboše Andršta. Následovala řada koncertů s touto skupinou i zájezdy třeba do Japonska, Paříže a Berlína.

Po sametové revoluci se krátce angažovala i politicky. Ve volbách roku 1990 zasedla do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Západočeský kraj) za Občanské fórum, ale již v červnu 1990 na mandát rezignovala a fakticky jej nevykonávala.[4]

Období 1991 - 2001
Od roku 1991 spolumoderuje Adventní koncerty a od roku 1992 také pořad Chcete mě? v České televizi. V roce 1994 se vrátila společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem ve společném vystoupení v Golden Kids Comeback. Tento koncert si zopakovali ještě v roce 1995 a tím vlastně éra Golden Kids skončila.

Dne 28. října 1995 obdržela od prezidenta Václava Havla státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně. Adam Georgiev vydal její biografickou knihu Chytat slunce v roce 1995.

V roce 1997 nazpívala titulní píseň do televizního seriálu "Zdivočelá země".

7. března 1998 v Míčovně Pražského hradu jí byla udělena Čestná medaile T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu.

Období 2002 - dnes
V říjnu 2002 převzala na Pražském hradě Svatováclavské vyznamenání. O tři roky později vyšla její druhá biografická kniha Asi to tak sám Bůh chtěl od Luboše Nečase.

Již několik let je její domovskou scénou pražské Divadlo Ungelt, kde pravidelně připravuje své recitály. Zde účinkovala také v komorním muzikálu Líp se loučí v neděli od Andrew Lloyda Webbera a její výkon byl oceněn cenou Thálie za rok 2002. Zatím poslední recitál v Ungeltu se jmenuje S nebývalou ochotou… a premiéru měl v dubnu 2010. Poprvé je na scéně i kapela (buď Petra Maláska nebo Karla Štolby).

V roce 2005 vyšlo novinkové album „Vítej, lásko“, které kompletně texty opatřil Jan Schneider. V roce 2008 Supraphon vydalo její první DVD Příběh. V roce 2010 vyšlo díky Supraphonu také reprezentativní výběrové 3CD - Vyznání (Zlatá kolekce).

V roce 2012 převzala od francouzského velvyslance v Praze za „vynikající přispění k politické svobodě“ Řád čestné legie.[5] 12.10.2012 vychází komplet 6CD s názvem "Zlatá šedesátá".

19. června 2013 měl na Letní scéně Divadla Ungelt premiéru komorní muzikál "Touha jménem Einodis" o osudech baronky Sidonie Nádherné, ve kterém účinkují v titulních úlohách Marta Kubišová a Aneta Langerová."

17. července 2014 měl v kinech premiéru celovečerní film režisérky Olgy Sommerové "Magický hlas rebelky", který vypráví životní příběh legendy české populární hudby Marty Kubišové. Soundrack z tohoto filmu vydal Supraphon.

Podpora lidských práv v ČLR[editovat | editovat zdroj]

Skupinové foto účinkujících na koncertě za vězněného čínského právníka Kao Č'-šenga (zleva klavírista Štěpán Kos, violistka Jitka Hosprová, herec Jan Potměšil, zpěvačka Marta Kubišová, politička Kateřina Jacques)

27. ledna 2012 vystoupila Jitka Hosprová[6] společně s Martou Kubišovou a hercem Janem Potměšilem[7] na dobročinném koncertu[8] na podporu vězněného čínského advokáta Kao Č'-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu.[9] Koncert proběhl v hlavním sále Senátu PČR pod záštitou místopředsedkyně senátu Aleny Palečkové.[10]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Hrála a účinkovala také v několika filmech, například Mučedníci lásky (1966, režie Jan Němec, později také manžel Marty Kubišové), nebo Jak se krade milion (1967) a TV seriálech a filmech (např. Píseň pro Rudolfa III., Náhrdelník melancholie, Proudy lásku odnesou).

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Marta Kubišová (říjen 2009)
  • Songy a balady (1969, 1970, 1990 – Supraphon; 1996 – Bonton Music), 1. řadové album, 1. LP
  • Lampa (1990 – Supraphon) – kompilace archivních nahrávek
  • Adventní písně a koledy (1990 – Supraphon) – s Bratry Ebenovými – řadové album
  • Někdy si zpívám… (1991 – Supraphon) – řadové album
  • Songy a nálady (1993 – Popron music) – řadové album
  • Řeka vůní (1995 – Popron Music) – řadové album
  • Bůh ví… (1996 – PolyGram) – řadové album
  • Singly 1 (1996 – Bonton Music), kompilace nahrávek z let 1963–1967
  • Nechte zvony znít (Singly 2) (1997 – Bonton Music), kompilace nahrávek z roku 1967 a dosud nevydané rarity ze soukromého archivu
  • Vánoce s Martou Kubišovou (1997 – Multisonic) – řadové album
  • Sváteční setkání (1997 – Multisonic) – s Petrem Maláskem, Rudolfem Roklem a Jaroslavem Svěceným – řadové album
  • Dejte mi kousek louky (Singly 3) (1998 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z let 1967–1968 a nahrávky Čs. rozhlasu Plzeň z let 1963 a 1964 většinou doposud nevydané
  • Modlitba (Singly 4) (1999 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z roku 1968 a doposud nevydané nahrávky z archivu Čs. televize a Čs. rozhlasu z let 1963–1969
  • Marta Kubišová v Ungeltu (1999 – Multisonic) – album remaků
  • Síň slávy (1999 – Sony Music / Bonton) – kompilace
  • Tajga blues (Singly 5), 2CD (2000 – Sony Music / Bonton), kompilace nahrávek z let 1969–1970, nahrávky pro německý Polydor z let 1969–1970, písně natočené v roce 1978 s Jaroslavem Hutkou
  • Příběh – To nejlepší (22. 3. 2004 – Supraphon) – výběr z archivních snímků, nová nahrávka písně „Řekni, kde ty kytky jsou“ z roku 2000 – Supraphon
  • Já jsem já – Recitál Marty Kubišové (2004 – divadlo Ungelt) – záznam z koncertu
  • Vítej, lásko (2005 – Supraphon) – řadové album s texty Jana Schneidera
  • In my world (2005) – s Davem „Whitewolfem“ Trezakem – řadové album
  • Příběh (DVD, 2008 – Supraphon)
  • Ne! The Soul of Marta Kubišová, CD a 2LP (2009 – VampiSoul) – kompilace archivních nahrávek
  • Vyznání/Zlatá kolekce, 3CD (2010 – Supraphon) – kompilace nahrávek z období první kariéry (do roku 1970) i druhé kariéry (od roku 1989) z katalogů firem Supraphon, Popron Music, GOJA, PolyGram se třemi novými nahrávkami:
"Vyznání" - nová skladba autora Karla Štolby s textem Marty Skarlandtové, o které MK prohlásila, že ji měla potkat hned na počátku druhé kariéry, leč přišla až v roce 2010. Jde o jakési vyznání a poděkování za přízeň publika.
"Promiň" - remake písně Eltona Johna "Sorry seems to be the hardest word" s textem Lukáše Hrabala.
"Vzkaz" - duet s Milanem Heinem, který zaznívá v recitálech Divadla Ungelt. Autor hudby Petr Malásek, text: Marta Skarlandtová.
  • Zlatá šedesátá, 6CD (12.10.2012 – Supraphon) - kompilace nahrávek z let 1963-1970 (a jedna z roku 1978 jako bonus); album obsahuje i dosud nevydané skladby [11]
  • Magický hlas rebelky (3.7.2014 – Supraphon) - kompilace nahrávek z let 1965-2014, které se objevily ve stejnojmenném celovečerním filmu režisérky Olgy Sommerové. [12]
Obsahuje dva duety s Anetou Langerovou, které doposud na CD nebyly vydány:
"Já chci být volná". Titulní píseň z komorního muzikálu Touha jménem Einodis, uvedeného na Letní scéně Divadla Ungelt.
"Život není pes". (Hudba Petr Malásek, text Václav Kopta) je žhavou novinkou, která lehce navazuje na jejich spolupráci z roku 2013 při muzikálu Touha jménem Einodis.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Marta Kubišová ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jan Sedmidubský: Husáku, proč? Příběh Marty Kubišové, Český rozhlas. In: Téma: Ozvěny normalizace. 40.–42. minuta. 29. července 2007 (repríza)
  2. HLAVSA, Milan; PELC, Jan. Bez ohňů je underground. Praha : Maťa, 2001. ISBN 80-7287-020-3.  
  3. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 274.  
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-09-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. Marta Kubišová převzala francouzský Řád čestné legie Novinky.cz, 29.10.2012
  6. Jitka Hosprová, iniciátorka koncertu za Kao Č'-šenga: Mám pocit, že takhle to na světě nemá být. [Epocha] [online]. 2012-29-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  7. Jan Potměšil: Čínský režim říká, váš život nemá žádnou cenu, je úplně zbytečný nebo bezcenný, a to je vrchol arogance. [Epocha] [online]. 2012-24-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  8. Živě: koncert na podporu čínského disidenta. [[1]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  9. V senátu ČR se konal koncert za čínského právníka Kao Č´-šenga a praktikující Falun Gongu (video). [Epocha] [online]. 2012-2&-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  10. Koncert na podporu Kao Č’-šenga a pronásledovaných praktikujících Falun Gongu. [[2]] [online]. 2012-27-01 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  11. Zlatá šedesátá [online]. Supraphon, [cit. 2012-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  12. Magický hlas rebelky [online]. Supraphon, [cit. 2014-07-29]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Adam Georgiev: Chytat slunce, vydalo nakladatelství Petrklíč v roce 1997, ISBN 80-85243-98-9,
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 10–12, 22, 45–7, 65
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 501.  
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha : Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 348.  
  • Luboš Nečas: Marta Kubišová – Asi to tak sám Bůh chtěl, vydalo nakladatelství Ikar v roce 2005, ISBN 80-249-0549-3
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 381.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 208.  
  • Luboš Nečas: Marta Kubišová, rozšířená verze knihy Asi to tak sám Bůh chtěl z roku 2008, vydalo nakladatelství XYZ v roce 2012