Michal Horáček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mgr. Michal Horáček, Ph.D.
Michal Horáček
Michal Horáček
Narození 23. července 1952 (62 let)
Praha
Bydliště Roudnice nad Labem
Národnost Čech
Vzdělání Univerzita Karlova
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání spisovatel, esejista, novinář, textař, básník a producent
Titul Mgr., Ph.D.
Manželka Rut Horáčková (1976–2010)
Michaela Hořejší (od 2012)
Děti Filip Horáček
Rut Horáčková, ml.
Julie Horáčková (2011)
Rodiče Vladimír Horáček (1922 - 1998)
Eva Horáčková (1923 - 2004)
Příbuzní Leopold Heyrovský (dědeček)
Leopold Heyrovský (pradědeček)
Jaroslav Heyrovský (prastrýc)
Podpis
Mgr. Michal Horáček, Ph.D. - podpis
Citát
Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč.
Website www.michalhoracek.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michal Horáček (* 23. července 1952 Praha) je český spisovatel, esejista, novinář, textař, básník, producent a vystudovaný antropolog.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec Vladimír Horáček byl dramaturg mnoha pražských divadel (včetně Národního divadla) a překladatel (ovládal dvanáct jazyků), matka Eva Horáčková, rozená Heyrovská psycholožka. Pradědeček Leopold Heyrovský (právník) byl profesor římského práva a rektor Univerzity Karlovy. Dědeček Leopold Heyrovský byl jeden z předsedů České společnosti entomologické, jeho prastrýc Jaroslav Heyrovský byl první Čech, který byl oceněný Nobelovou cenou. Získal ji v oboru chemie v roce 1959 za objev polarografie.[1]. Michal Horáček má i šlechtické předky, jeho prababička (manželka Leopolda Heyrovského) Klára Hanlová z Kirchtreu (1863-1935) byla dcerou Karla šlechtice Hanla z Kirchtreu (1813-1879) mimojiné okresního hejtmana v Kadani a poté i v Prachaticích, a praneteří Karla Boromejského sv.p. Hanla z Kichtreu.[2]

Po maturitě v roce 1970 byl přijat na Fakultu sociálních věd a publicistiky UK (v současnosti Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy), odkud byl na zásah StB vyloučen.[3] Živil se pak jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník a posléze jako domácí dělník Výrobního podniku Svazu invalidů (META). Současně se věnoval sázkám, a to zejména na pražském dostihovém závodišti ve Velké Chuchli.[4]

Zájem o dostihy a studium chovu anglického plnokrevníka ho v polovině sedmdesátých let přivedly ke psaní pro zahraniční publikace; stal se korespondentem dostihových časopisů ve Velké Británii (British Racehorse), Austrálii (Racetrack) a v USA (Thoroughbred Record). Ocenění novinářskou cenou (1982) mu napomohlo k zisku stipendia na World Press Institute (Macalester College, St.Paul, Minnesota), které absolvoval v roce 1984.[5]

Michal Horáček v Brně, 2011

O dva roky později byl přijat jako redaktor kulturní rubriky do týdeníku Mladý svět, kde se věnoval především interview (Kurt Vonnegut, Roald Dahl, Klaus Maria Brandauer aj.), ale i jiným publicistickým žánrům. Kromě jiného vedl boj s agenturou Pragokoncert, organizující vystoupení zahraničních sólistů i hudebních skupin v ČSSR; Pragokoncert byl posléze donucen umožnit pražský koncert populárních Depeche Mode, a poté i dalších západních umělců.[6] Byl také autorem první investigativní reportáže (OSA Nostra, ve spolupráci s kolegou Lubošem Beniakem, 1989).[7]

V létě 1989 založil spolu s rockerem Michaelem Kocábem občanskou iniciativu MOST, která si dala za cíl zprostředkovat jednání mezi komunistickou mocí a představiteli nezávislých sdružení.[8] [9] [10] V listopadu téhož roku pak MOST přivedl k jednomu stolu premiéra Ladislava Adamce a zástupce Občanského fóra v čele s Václavem Havlem; předmětem a výsledkem těchto jednání bylo dne zejména zrušení té části tehdejší ústavy, která garantovala Komunistické straně Československa tzv. vedoucí úlohu v politickém uspořádání země. Tím se otevřela cesta k pluralitní parlamentní demokracii a k prvním svobodným volbám po mnoha desetiletích.[5]

Nebyl členem žádné politické strany před listopadem 1989, ani po něm; s výjimkou angažovanosti v rámci MOSTu přímou účast v jakýchkoli politických strukturách zásadně odmítal.[11] Přesto se nevyhýbal službě v institucích, které považoval za veřejně prospěšné. Na pozvání Miloslava kardinála Vlka například přijal nabídku stát se patronem Komunitního centra Matky Terezy na pražském Chodově (2006), na výzvu Václava Havla účast ve správní radě Knihovny Václava Havla (2005).[12]

Na počátku roku 1990 založil spolu se třemi kolegy akciovou společnost Fortuna. Ta postupně rozvinula dosud šíře neznámý koncept sázení na výsledky především sportovních utkání: kursové sázky. S mnoha sty pobočkami nejen v ČR, ale posléze i na Slovensku a v Polsku, a s mnohamiliardovým ročním obratem, se Fortuna stala prosperující společností. Poté, co MH strávil téměř 15 let jako předseda představenstva Fortuny, v prosinci 2004 ji předal novým vlastníkům a ze statutární funkce odstoupil.[12]

Již dříve se věnoval umělecké činnosti, zejména textům a produkci hudebních skladeb. V roce 1997 byl zvolen předsedou Rady Akademie populární hudby, která udílí českou obdobu Grammy Award, výroční hudební ceny Anděl.[13] Změnil její dosavadní strukturu a ve spolupráci s akademiky, které oslovoval osobními dopisy s prosbou o podněty, vytyčil nové úkoly. Funkci předsedy předal svému nástupci v roce 2000. V roce 2005 přijal nabídku TV Nova a stal se předsedou poroty televizní soutěže Česko hledá SuperStar.[14]

Po prodeji Fortuny se začal naplno věnovat hlavně vlastním tvůrčím projektům. Psal eseje pro noviny a cestopisy pro časopisy, publikoval knihy a zejména jako textař a producent vytvářel písňové projekty. Na sklonku první dekády nového tisíciletí se začal stále více přiklánět k poezii; výsledkem bylo veršované libreto hudebně-dramatického díla Kudykam, uváděného v koprodukci se Státní operou Praha od roku 2009 a sbírka villonských balad nazvaná Český kalendář.

V roce 1996 získal titul bakaláře na Institutu základů vzdělanosti UK, v roce 2007 titul magistra na Fakultě humanitních studií UK (obecná antropologie), následujícího roku byl na stejné fakultě a ve stejném oboru přijat ke studiu doktorandskému. Sám průběžně na vysokých školách přednášel; vedl semináře tvůrčího psaní na Fakultě sociálních věd UK v Praze a na Masarykově universitě v Brně.

Od roku 1976 byl ženatý s novinářkou Rut Horáčkovou, roz. Vavákovou (* 1953). V roce 2010 došlo k rozvodu.[15] Mají spolu dvě děti - Filipa Horáčka (* 1978), asistenta na FHS UK a Rut Horáčkovou, ml. (* 1987). 25. března 2011 se stal otcem dcery Julie, jejíž matkou je kostýmní výtvarnice Michaela Hořejší. Ta se 5. května 2012 stala jeho manželkou.[16]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisovatel a esejista[editovat | editovat zdroj]

Jeho knižní prvotinou jsou první (a dosud poslední) česky psané dějiny dostihového sportu, Království za koně. Vydalo nakladatelství Olympia, Praha, v roce 1983. Kniha se s 60 000 výtisky zařadila mezi bestsellery.[17] Zanedlouho následovalo její druhé vydání (30 000 výtisků).

Svět dostihů byl předmětem i další knihy, nazvané Zpráva z Kentucky (Turf Klub, Praha, 1984), kde popsal svou zkušenost z cest po závodištích a hřebčínech USA. Byla vydána jen v cyklostylované podobě.

Největší zájem vyvolal deníkový záznam ze třinácti rozhodujících dnů sametové revoluce na sklonku listopadu roku 1989, zejména z politických jednání – v revolučním centru (Laterna magika), v budově vlády, v bytě premiéra Adamce i Václava Havla a jinde – kterých se on sám osobně účastnil. Vydán byl v knižní podobě pod titulem Jak pukaly ledy (Ex Libris, Praha, 1990), zaznamenal tento deník 170 000 prodaných výtisků.[18] O sedmnáct let později vyšel znovu, doplněný rejstříkem dobových osobností a někdejší disident a pozdější prezident republiky Václav Havel (XYZ, Praha, 2007) napsal předmluvu:

Michal Horáček byl u prehistorie naší něžné revoluce. Ale nejen to. Byl tehdy opravdu všude a u všeho. Nevěděl jsem, že si všechno pamatuje a navíc zapisuje. Ale jsem tomu rád. Historici mají dík jemu jeden z mála vskutku autentických dokumentů o těch hektických dnech“

– Václav Havel, Předmluva, Jak pukaly ledy

Filosofující zamyšlení nad fenoménem hazardní hry bylo obsahem publikace s názvem Los a sázka (Fortuna, Praha, 1996). Autor ji zdarma poskytl čtenářům ke stažení na svých webových stránkách. [19]

Soubor esejů, publikovaných týden co týden v Lidových novinách, vyšel pod názvem O české krvi otců vlasti v Nakladatelství Lidové noviny (2004) Postupně se dočkal tří vydání a počtem 15 000 prodaných výtisků se zařadil mezi bestsellery. Autor zde využil především své antropologické erudice. V předmluvě napsal Zdeněk Svěrák:

Michal Horáček zapátrá v historii a když najde dávný děj, který se mu zdá příhodný, pak nám ho pěkným, výstižným a bohatým jazykem převypráví. Napíná nás, protože nevíme, kam míří, a jsme na to zvědaví. Na konci se dočkáme uspokojení z paralely: takto se chovali, takto se rozhodovali ti, co tu byli před námi, a takto se v podobné osudové chvíli chováme a rozhodujeme my (…) Sází slova na pravá místa. Nakládá s jazykem jako hráč, který ví, že má v ruce dobré karty, a vynáší je s noblesní jistotou. Možná že sbírka Horáčkových kázání bude průkaznějším svědectvím o našich dnešních společenských starostech, než jaké jednou sepíše dějepisec.

– Zdeněk Svěrák, Předmluva, O české krvi otců vlasti

Další eseje, tentokrát z Hospodářských novin, daly vzniknout svazku O tajemství královny krav (NLN, Praha, 2007), který opět patřil mezi nejprodávanější české tituly.[20] Předmluvu k němu napsal historik Dušan Třeštík.

Michal Horáček neříká, jaké věci jsou, dobré nebo špatné z nějaké své podstaty, říká pouze, jaké by měly být, aby se lidem dobře žilo, aby jejich společnost fungovala a pokud možno málo jim škodila. Nenutí je k poslušnosti nějakým železným pravidlům, božským či jiným, předkládá jim řešení k výběru. Jeho příběhy nejsou exempla k následování nebo odstrašení, jsou to skutečné příběhy s mnoha možnými konci. Nijak přitom ovšem neskrývá své vlastní postoje, nevnucuje ale, pouze za ně lobbuje. To je asi to, co má dělat moralista v současném světě, chce-li být skutečně poctivý, tak jako je poctivý vědec.

– Dušan Třeštík, Předmluva, O tajemství královny krav

V roce 2009 předložil veřejnosti dílo jiného rázu: „písňový text o 2009 verších“, jak označil libreto svého lyrikálu Kudykam (Nakladatelství Lidové noviny). Kniha se v žánru poezie opět zařadila mezi české bestsellery.

Je víc než pouhým libretem. Je souvislou básní utkanou z písňových textů do pavučiny hravé fantazie. Jak zrnka pepře z prasklé pepřenky / sypou se, sypou z hlavy myšlenky. /Rejdí a křepčí, plní celej byt. / Celej svět. Žádnou nelze polapit‘, píše či lépe řečeno zpívá se v Horáčkově Kudykamu a se stejnou lehkostí, zdá se, sypou z Horáčkovy mysli verše a rýmy s nezvalovskou lehkostí (…) Jiskří neotřelými metaforami pohupujícími se v mámivém rytmu šansonu a lehce vplývajícími do pointy.

– Radmila Hrdinová, recenze (Právo, 27.07.2009)

Novinář[editovat | editovat zdroj]

Své první články pro tištěná periodika publikoval anglicky. V roce 1983 obdržel za článek An Eccentric’s Legacy, publikovaném v The Thoroughbred Record, vydávaném v Lexingtonu, Kentucky, USA, cenu Excellence in Journalism.[21]

Po prvním uvolnění domácích politických poměrů mu v roce 1986 bylo dovoleno pracovat v redakci populárního týdeníku Mladý svět. V něm publikoval Dopisy z lásky a nenávisti - koncipované jako korespondence s rozličnými osobnostmi světové historie; ukrývaly paralely se současným společenským vývojem v Československu.

Po odchodu z Mladého světa se pokračoval v psaní pro noviny, přispíval zejména do Hospodářských novin, Lidových novin a do Mladé fronty DNES. Ze svých cest po světě vytěžil řadu reportáží, uveřejněných v Reflexu, Magazínu Lidových novin, Koktejlu a dalších periodikách; své články začal postupně provázet vlastními fotografiemi. V prvních letech nového tisíciletí také vedl výběrové semináře tvůrčího psaní, a to na Karlově univerzitě v Praze a na Masarykově univerzitě v Brně.

Textař[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam písní Michala Horáčka.
Jiří Suchý a Michal Horáček, 2011

Své první texty napsal koncem sedmdesátých let, v nahrávacích studiích byly však realizovány až od roku 1983 (spolupráce se Zdeňkem Rytířem, písně pro Michala Tučného a Petra Spáleného).

Zásadní bylo setkání se skladatelem Petrem Hapkou v roce 1984, které přineslo koncipovaná autorská alba. První z nich, Potměšilý host vytvořený pro Hanu Hegerovou, obdrželo platinovou desku[22].

Následující album V Penziónu Svět představilo originální koncept, který se posléze stal pro tvůrčí dvojici H+H typický: namísto jedinému pěveckému protagonistovi nabídlo prostor řadě různých osobností. V případě „Penziónu“ to byl například rocker Michael Kocáb nebo mladý slovenský zpěvák Richard Müller, poprvé si tu zazpíval i sám Petr Hapka. Album obsáhlo písně jako například S cizí ženou v cizím pokoji, Štěstí je krásná věc, Rozeznávám, nebo Buřty, pivo nenávist.

Třetím projektem z dílny H+H byla Citová investice. Zvolená albem roku 1996[23], obsahovala i skladbu Dívám se, dívám (Píseň roku[23]), která se stala patrně nejproslulejší písní tohoto autorského tandemu. Zpíval Petr Hapka za doprovodu Lucie Bílé.

Album Mohlo by tu být i líp z roku 2001 patrně dovedlo koncept pestrosti interpretů nejdále, mezi zpěváky například zde excelovala světově proslulá mezzosopranistka Magdalena Kožená (S poduškou Řípu pod hlavou), dále se představil i Daniel Landa, jazzman Jan Spálený nebo frontman skupiny Traband Jarda Svoboda, ke spolupráci s H+H se vrátila i Hana Hegerová. Mezi velké české hity se zařadil duet Petra Hapky s mladou Slovenkou Janou Kirschner nazvaný Bude mi lehká zem a Hapkovo sólo Kocour se schoulil na tvůj klín.

Strážce plamene, projekt z roku 2006. Poprvé se tu jako interpret šansonů H+H objevuje folková legenda Jaromír Nohavica, přichází slovenská šansoniérka Szidi Tobias a valašský zpěvák František Segrado, které dále doplňuje Hana Hegerová, Daniel Landa a Jana Kirschner. Všechny písně dostaly také svojí obrazovou podobu.

V roce 2009 vyšlo album Kudykam, které ještě před premiérou ve Státní opeře představilo potenciálním divákům písně, určené pro velké jeviště. Aranžmá se Ondřej Brzobohatý. Album obsahuje písně Přišlo mi to vhod a Tante cose da veder‘, Na albu se představili interpreti známí (například Richard Krajčo a Karel Gott) i méně známí (Karel Dobrý nebo Jan Sklenář).

V roce 2010 byl vydán souhrnný Zpěvník - P. Hapka a M. Horáček s výběrem toho nejlepšího ze spolupráce této dvojice.

Kromě projektů s Petrem Hapkou, z nichž všechny dosáhly na první místo v žebříčku nejprodávanějších zvukových nosičů, [24] se věnoval i uceleným autorským výpovědím ve spolupráci s jinými tvůrci. První mezi těmito alby byl projekt pojmenovaný Richard Müller – zpěv / Michal Horáček – slova z roku 2000. Česky zpívajícímu slovenskému interpretovi přineslo několik nejúspěšnějších skladeb jeho bohaté kariéry, zejména Baroko a Srdce jako kníže Rohan. Také toto album vévodilo nejprodávanějším titulům a mnohé jeho písně se dosud hrají na českých i slovenských rozhlasových stanicích.

Výrazně nekomerční ambici měl naopak umělecky náročný projekt se skladatelem a interpretem Jardou Svobodou z roku 2003, nazvaný Tak to chodí. Michal Horáček na něm dal kromě jiných poprvé příležitost Věře Nerušilové, Szidi Tobias a Františku Segradovi, kteří se posléze účastnili i práci na projektech H+H.

S dalším titulem dosavadní kariéry přišel na podzim 2008: účast na něm programově nabídl pouze málo známým ženským interpretkám (Naďa Válová, Hana Robinson, Natálie Kocábová, Tereza Nekudová a další). Pásmo příběhů vyprávěných z ženské perspektivy – od maturantky po důchodkyni – neslo název Ohrožený druh. Na nejvyšší příčce nejprodávanějších hudebních nosičů České republiky setrvalo v nepřetržité sérii 14 týdnů a získalo cenu Anděl za nejúspěšnější CD v kategorii skupin. Současně bylo zvoleno albem roku 2008[25]. Obsahovalo hit Jak ten chlap se na mě dívá a stalo se základem později velmi úspěšného koncertního turné.

Básník[editovat | editovat zdroj]

Postupný přechod od ryze písničkářské ke klasické poetické tvorbě zahájil veršovaným libretem Kudykama. To obsahovalo i šest villonských balad. Právě k tomuto žánru posléze obrátil autor svou pozornost.

Sbírku villonských balad, z formálního hlediska jedné z nejnáročnějších disciplín (mj. každá báseň smí obsahovat jen tři rýmové koncovky), uveřejnil v českém prostředí dosud naposledy Vítězslav Nezval v roce 1936 (52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida). On sám na ni navázal sbírkou Český kalendář; každá balada je věnována některému z kalendářních měsíců. [26]Editorkou je literární historička a kritička Daniela Iwashita, knižní podobu výrazně charakterizují fotografie prof. Jindřicha Štreita. [27]Také tyto balady jsou zhudebňovány, a to mnoha českými i slovenskými skladateli.

Producent[editovat | editovat zdroj]

Koncept uměleckých výpovědí, poskytovaných na jednom albu nikoli jedinou, ale mnoha různými osobnostmi, byl klíčovým jeho příspěvkem ve spolupráci s Petrem Hapkou a pak i s dalšími spolutvůrci. Postupně si osvojil postavení uměleckého producenta, za níž se mu dostalo uznání mimo jiné i prostřednictvím ceny Anděl za DVD roku 2007.[28] Pod titulem Strážce plamene v obrazech vytvořil prostor pro rozličné, vesměs mladé filmové režiséry, kteří dali písním H+H obrazovou podobu. Tyto tvůrce v posledním videoklipu doplnil tehdejší nestor české kinematografie, profesor Otakar Vávra. Celým pásmem provázejí diváka H+H jako loutky, jimž v improvizovaném kinosále sekundují loutky Szidi Tobias, Daniela Landy a Jaromíra Nohavici.

Kromě zmíněného DVD a mnoha písňových alb produkoval i celé představení Kudykam na jevišti Státní opery Praha, jehož součástí byla i bibliofilie libreta (ilustrovaná profesorem Borisem Jirků), vystoupení na různých festivalech a další akce.

Svéráznou producentskou myšlenkou je i nabídka podávaná prostřednictvím internetu všem, kteří se domnívají, že mohou přispět ke vzniku písňové podoby villonských balad jako hudební skladatelé.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Království za koně (1983)
  • Zpráva z Kentucky (1984)
  • Jak pukaly ledy (XYZ, 1990)
  • Los a sázka (Fortuna, a.s., 1996)
  • Kdo víc vsadí, ten víc bere (Nakladatelství Lidové noviny, 2002)
  • O české krvi otců vlasti (Nakladatelství Lidové noviny, 2004)
  • Jak pukaly ledy (XYZ, 2007)
  • O tajemství královny krav (Nakladatelství Lidové noviny, 2007)
  • Kudykam (Nakladatelství Lidové noviny, 2009)
  • Český kalendář (Nakladatelství Lidové noviny, 2012)
  • Habitus hazardního hráče (Nakladatelství Lidové noviny, 2012)

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://nobelprize.org/nobel_prizes/chemistry/laureates/1959/
  2. VAVŘÍNEK, Karel, a kol. Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2007. Brandýs nad Labem : Martin, 2007. 454 s. ISBN 978-80-85955-35-4. S. 123-124.  
  3. http://www.novinky.cz/cestovani/167422-michala-horacka-laka-dovolena-v-nejvzdalenejsim-koute-sveta.html
  4. VERECKÝ, Ladislav. Kdo víc vsadí, ten víc bere. [s.l.] : Nakladatelství Lidové noviny, 2002.  
  5. a b 13. komnata Michala Horáčka
  6. http://www.michalhoracek.cz/zivotopis
  7. http://kultura.ihned.cz/c1-21179340
  8. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revoluce. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 271.  
  9. EMMERT, František. SAMETOVÁ REVOLUCE 1989: Kronika pádu komunismu. Praha : Computer Press, a.s., 2009. S. 271.  
  10. 1989 OČIMA FOTOGRAFŮ. Praha : Czech Photo, 1999.  
  11. http://kultura.idnes.cz/textar-michal-horacek-chysta-film-o-konich-a-sazeni-fwb-/hudba.asp?c=A081014_143259_hudba_ob
  12. a b http://www.vaclavhavel-library.org/cs/o-nas/kdo-jsme/spravni-rada
  13. http://kultura.idnes.cz/sefem-akademie-se-stal-martin-maran-dt6-/andel.asp?c=A010626_114711_hudba_cfa
  14. http://www.novinky.cz/kultura/43216-horacek-v-superstar-nahradi-hejmu.html
  15. Textař Michal Horáček je rozveden, České noviny, 6.2.2010
  16. http://www.super.cz/11277-miliardar-michal-horacek-se-tajne-ozenil-s-o-26-let-mladsi-pritelkyni.html
  17. http://www.michalhoracek.cz/kniha/kralovstvi-za-kone
  18. http://www.knihovnice.cz/clanky/rozhovor-s-osobnosti-michal-horacek.html
  19. http://www.michalhoracek.cz/kniha/los-a-sazka
  20. http://tn.nova.cz/magazin/hobby/kuriozity/kudykam-michala-horacka-jako-kniha-autogramiada-na-vystavisti.html
  21. http://www.worldpressinstitute.org/1984class.htm
  22. http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/nove-sansonove-ladene-album-hany-hegerove-vyjde-v-zari/503550&id_seznam=
  23. a b http://kultura.idnes.cz/andel.asp?y=andel/hlavni_vitezove.htm
  24. Archiv IFPI (ifpi.cz), např. týdny: 200944, 200849, 200650
  25. MEDIAFAX, 21.3.09
  26. http://kultura.denik.cz/hudba/horacek_rozhovor20081110.html
  27. http://www.topzine.cz/hudebni-legendy-hapka-a-horacek-pokrtily-zpevnik-svych-hitu/
  28. http://www.petarda.cz/kompletni-vysledky-hudebnich-cen-andel-allianz-2007

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]