Velká synagoga v Lucku
| Velká synagoga v Lucku | |
|---|---|
 Velká synagoga v roce 2022 | |
| Místo | |
| Místo | Luck,  Ukrajina |
| Souřadnice | 50°44′9″ s. š., 25°19′7″ v. d. |
| Základní informace | |
| oblast | Volyňská oblast |
| rajón | Lucký rajón |
| Dnešní židovská obec | Chabad Lubavič |
| Užívání | sportovní centrum |
| Architektonický popis | |
| Architekt | neznámý |
| Sloh | renesance |
| Výstavba | 1626–1629 |
| Délka | 25 |
| Šířka | 25 |
| Výška | 14 |
| Stavební materiál | kámen |
| Odkazy | |
| Adresa | Daniela Haličského 33 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Velká synagoga v Lucku (ukrajinsky Велика синагога, Velyka synahoha, polsky Wielka Synagoga w Łucku) je nejstarší dochovaná renesanční synagoga města Luck na západě Ukrajiny. Stavba se skládá z budovy samostatné synagogy a také obranné věže. Synagoga je národní památkou Ukrajiny a bývalým centrem židovského obyvatelstva v Lucku. Otevření synagogy proběhlo v roce 1629 a synagoga fungovala až do roku 1939 poté co Sovětská armáda vtrhla do Polska a v roce 1942 byla výrazně poničena. Od 70. let 20. století zde fungoval sportovní klub a v roce 2021 byl majetek předán židovské obci Chabad Lubavič.[1][2]
Studie o stáří synagogy[editovat | editovat zdroj]
První známé studie, nebo zmínky o velké synagoze v Lucku pocházejí z poloviny 19. století. Tadeusz Stecki psal o synagoze v roce 1876. Hlavní rozdíl od později zjištěných informací byl v tom, že autor považoval tuto stavbu za postavenou ještě před vládou Vytautase v Litevském velkoknížectví.[3] Ve stejném století existovaly další odkazy, které se nevyznačovaly hloubkou výzkumu a to díla od Volodymyra Bonifatijovyče, Oresta Levycského a Nikolaje Petrova. Bonifatijovyč psal že našel na budově cihly s nápisem až z 14. století, pozdější autoři ale takovou cihly najít nemohli.[4][5]
Alexej Merděr v roce 1910 podrobně popsal historii objektu. Dle dnešních historiků se ale dopustil chyby, protože učinil několik zcela nepodložených prohlášení a také nekriticky přijal informace o synagoze předchozích autorů. Rostislav Metelnycký v roce 2001 také podrobně popsal historii objektu a předložil hypotézy k řešení dosud nevyřešených otázek z historie a architektury památky.[6]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Historie Židovského obyvatelstva před výstavbou synagogy[editovat | editovat zdroj]
První zmínky o Židech v Lucku pocházejí z roku 1388, kdy velkokníže Vytautas z Litevského velkoknížectví udělil privilegia všem Židům v knížectví. Obvykle se Židé zabývali vybíráním daní, obchodem, provozovali pivovary, různé dílny.[7] O existenci synagogy ve městě dokládá zpráva o přítomnosti židovského rabína na sjezdu evropských panovníků v roce 1429.[8] Za vlády Zikmunda III. dostal nejstarší židovský štetl Žydivščyna privilegium smosprávy. Na začátku 16. století zde stála zděná synagoga, která byla po nájezdů tatarů vypálena v roce 1617. Na troskách starší synagogy byla možná vystavěna dnešní synagoga.[6]
Výstavba synagogy[editovat | editovat zdroj]
Po útoku tatarů byla židovský štetl výrazně poničen a prošel rekonstrukcí.[6] Přesně se neví kdo rekonstrukci financoval, ale předpokládá se, že se složila celá komunita společně s bohatými židovskými rodinami, které v Lucku žily. Celkem reknostrukce vyšla na 14 000 zlotých.
Kdo přesně stavbu navrhl, kdo byl architektem a realizátorem prací, se zatím neví. V důsledku podobnosti architektonických prvků synagogy, kláštera Pravoslavného společenství v Lucku a Lucké brány v Ostrohu je vysloven názor, že realizátorem prací byla jedna osoba. Stavebníci by mohly pocházet ze zednické dílny z Lublinu či Lvova.[6]
5. května 1626 král Zikmund III. udělil Luckým Židům privilegium postavit na místě staré kamenné synagogy a novou školu.[2][9] Mniši z Luckého dominikánského řádu, jejichž klášter a kostel se nacházely nedaleko ve vedlejší čtvrti, si stěžovali, že synagoga by mohla být vyšší než jejich kostel, což by narušilo kompoziční strukturu jižní části města. Král Zikmund ale potvrdil i přes stížnosti mnichů stavbu synagogy a přidal ke stavbe i obrannou věž před dalšími možnými útoky nájezdníků.[9][10]
Do druhé světové války[editovat | editovat zdroj]
V 17. století se zde nacházela mužská i ženská modlitebna společně s židovskou školou a krátce i Ješivou. Synagoga byla v štetlu nejen náboženským centrem, ale i výchovnou a obrannou, jelikož věž synagogy obsahovala malý zbrojnici zbraní. Stavba byla jedinou Italsko-Polskou renesanční stavbou v Lucku.[11] V roce 1648 byl Luck napaden kozáky, sice věž na synagoze bránila štetl, město i tak padlo.[12]
Počet židovské komunity v Lucku neustále rostl. Navíc se tempo přírůstku populace neustále zvyšovalo. Zatímco v roce 1648 žilo ve městě asi 525 Židů, ve druhé polovině 18. století to bylo asi 1331 obyvatel.[13][14] To si vynutilo mírné rozšíření hlavních židovských budov. S největší pravděpodobností právě v 18. století došlo k přístavbě druhého patra postranních místností synagogy, které sloužily ješivě a ženám.[9] To umožnilo zvětšit užitnou plochu o 230 m².
V roce 1869 byla synagoga poškozena požárem. Obnova začala až o 15 let později a trvala až do roku 1886.[9] V roce 1881 sestavil rabín seznam všech synagog a modliteben v Lucku. Tento seznam se zachoval a je důležitým zdrojem výzkumů. Od druhé poloviny 19. století se v okolí synagogy nacházely další židovské veřejné budovy, převážně lázně a nemocnice. Kromě toho se v okolí nacházely další synagogy, jejichž počet od té doby v Lucku rychle narůstal a později dosáhl několika desítek.
V důsledku určitých ekonomických a právních rysů se život lucké židovské komunity začal ve druhé polovině 19. století měnit. Objevili se nové štetly s vlastními synagogami. Současné trendy vedly k územnímu a sociálnímu rozptýlení komunity. Na místě synagogy žily chudší židé v dřevěných domcích. To vše vedlo k tomu, že kdysi hlavní synagoga města přestala plnit roli centra židovského života ve městě. Na počátku 20. století tak byly volby předsednictva Hlavní synagogy několikrát narušeny pro nedostatek voličů.[6]
Během první světové války byla synagoga mírně zničena a v roce 1936 byla díky fondům z Volyňského vojvodství rekonstruována.[15]
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Luck byl za 2 a půl týdne dobyt sovětskou armádou, která synagogu uzavřela.[2] V roce 1942 bylo město obsazeno německými vojsky.[16] Na území města vytvořili 3 židovská ghetta. Celá židovská populace města byla napadena, domy a veřejné budovy byly vypalovány a zničeny.[2] Jedno z ghett zahrnovalo bývalou čtvrť Žydivščyna , kde se také nacházela Velká synagoga. V srpnu a září 1942 bylo zastřeleno asi 17 000 vězňů ghetta.[2][16] Zároveň byly v hlavní synagoze umístěny výbušniny. Jaký den k výbuchu došlo, se zatím přesně neví. Dvoupatrové prostory synagogy byly zcela zničeny, střecha, modlitebny a podkroví a samotný sál byl těžce poničen, věž byla téměř nepoškozena, ztratila pouze horní patra.
Trám a vnitřní výzdoba stěn jsou však stále dobře zachovány, podle popisu z roku 1946.[17]
Po druhé svetové válce[editovat | editovat zdroj]
Po osvobození sovětskou armádou v roce 1944 zůstala synagoga chátrat na dalších 30 let, mezi tím byla rozebrána západní stěna synagogy a byl ukraden jeden trám. O záchranu památky se podílel Rostislav Metelnycký, který rekonstruoval památku a přeměnil ji na sportovní centrum v 70. letech.[9] Římsa a původní vnitřní polychromovaný dekor restaurován nebyl. 30. května 1995 byla na stěnu bývalé synagogy instalována pamětní cedule mrtvým Židům z Lucku, která také stručně vypovídá o stavbě budovy.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Exteriér[editovat | editovat zdroj]
Před zničením v roce 1942 měla synagoga téměř čtvercový půdorys o rozměrech 25x25 m. Tato stavba se skládala ze čtyř hlavních částí: modlitebny pro muže, dvou vedlejších místností pro ženy a pracovny a obranné věže. Výška modlitebny, která se dochovala, je 14 m, tloušťka zdí je 1,5 m a rozměry modlitebny jsou 14x16 m. Výška obranné věže je 17,4 m. Věž má nárožní pilastry, kruhové střílny, okna různých tvarů. Věž a modlitebna jsou po obvodu orámovány atikovým vlysem s klínovitými nikami. V podkroví se nachází střílny.[6] Celá budova je obložena kamennou omítkou.
Interiér[editovat | editovat zdroj]
Stěny interiéru byly výškově rozděleny do 3 úrovní: první tvořily vstupy do modlitebny z dalších místností. Druhé tvořil ozdobný vlys s výklenky, jako atika vnějších fasád, také se zde nacházely štuky a nápisy z Tóry . Třetí úroveň byla tvořena dvěma oblouky na každé stěně, které tvořily klenbu. V obloucích se nachází okna, stejně jako dekorativní štuky nad Aron Ha-kodeš. Vrstvy byly mezi sebou rozděleny vodorovnými liniemi, které vedly podél obvodových zdí . Uprostřed sálu se nacházel čtyřsloupový trám o rozměrech 3,6x3,6 m, podepřený 4 křížovými klenbami. Osmiboké pilíře trámu byly nahoře spojeny oblouky. Archivolta oblouků je zdobena ornamenty. V předsíni byl dřevěný vyřezávaný nábytek. Sedadla byla navržena pro 260 osob.[6]
Podzemí[editovat | editovat zdroj]
První a nejúplnější popis podzemní části synagogy provedl Zbigniew Rewski.[15] Kdy dle jeho výpovědi byly podzemní chodby napojené na městské opevnění.[15] Po roce 1942, kdy byla dvoupatrová synagoga na jihozápadní straně zničena výbušninami, se v klenbě sklepení vytvořil otvor, který byl viditelný zvenčí. Otevřený podzemní objem byl zaplněn odpadky a nebyl prozkoumán. Věž a synagoga jsou konstrukčně propojeny, proto byly s největší pravděpodobností postaveny současně. Mnohé další rysy však naznačují, že současná podzemní část je alespoň částečně architektonickým dědictvím nějaké jiné předchozí stavby.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Велика синагога (Луцьк) na ukrajinské Wikipedii a Great Synagogue, Lutsk na anglické Wikipedii.
- ↑ У Луцьку приміщення колишньої синагоги, де діє спортшкола, передали релігійній організації. konkurent.ua [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. (ukrajinsky)
- ↑ a b c d e YIVO | Luts’k. yivoencyclopedia.org [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ STECKI, Tadeusz. Łuck starożytny i dzisiejszy:. [s.l.]: [s.n.], 1876. 232 s.
- ↑ LEVYCSKÝ, Oresta. Чтения в историческом обществе Нестора Литописца. Kyjev: [s.n.], 1879.
- ↑ PETROV, Nikolaj. Волынь: Исторические судьбы Юго-Западного края. [s.l.]: [s.n.], 1888.
- ↑ a b c d e f g METELʹNYT︠S︡ʹKYĬ, R. H. Dei︠a︡ki storinky i︠e︡vreĭsʹkoï zabudovy Lut︠s︡ʹka. Kyïv: Dukh i litera 173 s. (Biblioteka Instytutu i︠u︡daïky). Dostupné online. ISBN 978-966-7273-16-3. OCLC ocm52644318 OCLC: ocm52644318.
- ↑ LUTSK (LUTZK) - JewishEncyclopedia.com. www.jewishencyclopedia.com [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ РЕДАКЦИЯ. Луцк. Электронная еврейская энциклопедия ОРТ [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c d e dbs.anumuseum.org.il [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ WOJNICZ, Adam. Łuck na Wołyniu. Luck: [s.n.], 1922. (polsky)
- ↑ ORŁOWICZ, Mieczysław. Ilustrowany przewodnik po Wołyniu: z 101 ilustracjami i mapką województwa. Wydanie II. vyd. Krosno: Wydawnictwo Ruthenus 380 s. Dostupné online. ISBN 978-83-7530-410-7. OCLC 1241603735 OCLC: 1241603735.
- ↑ TRESKÝ, S. Історія Луцька. Lvov: [s.n.], 2006. ISBN 978-966-553-660-4.
- ↑ KRASZYŃSKA, Fanny. Żydzi Łuccy do końca XVII. Luck: [s.n.], 1938.
- ↑ JANUSZ, Bohdan. Karaici w Polsce. [s.l.]: [s.n.], 1987. 113 s.
- ↑ a b c REWSKI, Zbigniew. Z zabytków Wołynia. [s.l.]: [s.n.], 1936.
- ↑ a b Lutsk (Luck) Ghetto genealogy project. geni_family_tree [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ LOPUŠYNSKÁ, O. Справка для комісії Держбуду УРСР. [s.l.]: [s.n.], 1946.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Velká synagoga v Lucku na Wikimedia Commons
