Španělská synagoga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Španělská synagoga
Spanish Synagogue.jpg

Synagoga z Dušní ulice

Místo
stát Česko Česko
obec Praha
zeměpisné souřadnice 50°5′25″ s. š., 14°25′15″ v. d.
Základní informace
náboženství judaismus
ritus reformní judaismus
dnešní židovská obec Bejt Praha
užívání Expozice Židovského muzea v Praze, bohoslužby
Architektonický popis
stavební sloh maurský sloh
výstavba 18681893
Specifikace
Odkazy
adresa Dušní ulice, Staré Město, Praha
oficiální web Židovské muzeum v Praze
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Španělská synagoga, postavena roku 1868 v maursko-španělském stylu podle projektu architektů Vojtěcha Ignáce Ullmanna (exteriér) a Josefa Niklase (interiér), je nejmladší synagogou postavenou v tzv. židovském městě na pražském Josefově. Nachází se v Dušní ulici v sousedství kostela sv. Ducha. K synagoze přiléhá park s pomníkem Franze Kafky od Jaroslava Róny.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Stará škola (synagoga).

Na místě nynější synagogy dříve stávala synagoga známá jako Stará škola (Altschul). Její vznik se datuje do přelomu 11. a 12. století, nejstarší informace o ní existuje z roku 1142. Údajně měla být původně synagogou, kterou postavili a využívali sefardští Židé z byzantského kulturního prostředí.

Stará škola sloužila v závěru své existence jako synagoga pro pražské německy mluvící reformní židy. Z důvodu špatného stavu Staré školy i neadekvátní rekonstrukce v pseudogotickém slohu bylo rozhodnuto o demolici synagogy a nahrazení novou budovou, která by lépe odpovídala potřebám moderní doby a jasněji zdůrazňovala reformní charakter synagogy. Z tohoto důvodu padla volba na maurský sloh, od 19. století velmi populární v evropských židovských komunitách.

Východní stěna Španělské synagogy

Plány byly svěřeny architektům Ullmanovi (mj. autorovi budovy dnešní Akademie věd ČR na Národní třídě v Praze a dívčí měšťanské školy ve Vodičkově ulici) a Niklasovi (ve své době známému představiteli historizujícího slohu). Štuková výzdoba interiéru byla provedena Q. Bělským a dokončena v letech 1882–1893.

V roce 1935 byla synagoga rozšířena o tzv. jižní křídlo podle projektu arch. K. Pecánka známé jako zimní modlitebna. V této podobě pak synagoga zůstala prakticky nezměněna až dodnes.

Během 2. světové války sloužila synagoga jako skladiště zabavených synagogálních předmětů z českých židovských obcí. V letech 1958–1959 proběhla celková rekonstrukce interiéru a synagoga byla O. Rothmayerem upravena jako depozitář židovského muzea. Od 70. let byla synagoga zanedbávána a později uzavřena. Rekonstrukce mohla započít až po r. 1989 a v devadesátých letech 20. stol. byla Španělská synagoga obnovena do své původní krásy. Od roku 1994, kdy byla slavnostně otevřena po kompletní rekonstrukci, začala opět sloužit bohoslužebným účelům, z počátku pouze o svátcích, později i pro pravidelné páteční večerní bohoslužby.

Vlastníkem budovy je Židovské muzeum v Praze, které má v bloku budov přiléhajících k synagoze též své ústředí, knihovnu a depozitáře.

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kupole Španělské synagogy

Jednopatrová budova vlastní synagogy má čtvercový půdorys s hlavním sálem a otevřenou galerií v prvním patře odpovídající neorenesanční dispozici; s kopulí nad ústředním prostorem, jež má svůj vzor v maursko-islámském Španělsku. Na jižní galerii jsou také umístěny varhany. Ve východní stěně synagogy se nachází kruhové okno s vitráží v podobě šesticípé hvězdy a Aron ha-kodeš. Dominantou celého interiéru je štuková zlacená a polychromovaná arabeska, která se inspiruje islámským dekorativním uměním a architekturou. To se uplatňuje i na dalších architektonických doplňcích, jako např. podkovovitý tvar oken, převzatých z maurské španělské architektury, které daly synagoze její jméno.

Synagoga je rozvržena jako reformní, tj. bima je přímo u aronu na východní stěně, nikoli uprostřed, jako je tomu v tradičních synagogách. Aron, který je stylizován do podoby mihrábu, nemá parochet. Věřící sedí v lavicích, které jsou uspořádané podobně jako v kostele. Současné lavice ovšem nejsou původní.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současné době se v synagoze nachází expozice židovského muzea, představující historii Židů v Čechách a na Moravě od josefínských reforem až do 20. století. Součástí expozice je výstava stříbrných předmětů z českých a moravských synagog umístěná v někdejší zimní modlitebně, v galerii Roberta Guttmanna v zadním traktu se konají krátkodobé umělecké výstavy s židovskou tematikou. Kromě bohoslužeb se zde pořádají i koncerty vážné hudby.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

  • V letech 1836–1845 působil ve Staré škole jako varhaník František Škroup. autor hudby národní hymny Kde domov můj.
  • Oproti rozšířeným fámám Španělská synagoga (a ani žádná jiná synagoga v českých zemích) nikdy nesloužila jako synagoga pro sefardskou obec (žádná taková na území České republiky nikdy neexistovala) nebo podle sefardského ritu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8.  
  • CHRASTILOVÁ, Jiřina; PROKOP, Ivan. Devět židovských cest. Praha : Paseka, 2008. 400 s. ISBN 978-80-7185-905-5.  
  • OBŮRKOVÁ, Eva. Kam v Praze. Brno : Computer Press, 2006. 176 s. ISBN 80-251-1282-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]