Golem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Golem (rozcestník).
Hliněný pražský golem (podoba z filmu Císařův pekař a pekařův císař)
Staronová synagoga, kde je podle legendy na půdě uložen Golem. Na fotografii jsou vidět dveře na půdu.

Golem (hebrejsky: הגולם) je v židovské mystice člověkem oživená socha. Takovýchto golemů je známo poměrně dost a ačkoli si golema většina lidí představuje jako oživenou sochu s podobou člověka, může mít i podobu jinou.

Slovo golem znamená v hebrejštině neúplnost, nedokonalost a takto byla také tato oživená bytost pojímána. Neměla vlastní myšlenky ani vlastní vůli, obvykle nemohla hovořit a pouze doslovně plnila příkazy svého pána. Víra v možnost stvořit věc vychází z přesvědčení, že dobří lidé mají tvůrčí sílu, která ovšem není taková jako síla Boží. Pojetí šému, který golemy oživoval, vychází z kabaly, neboť podle této nauky je možno zopakovat Boží tvůrčí čin s pomocí správné kombinace písmen Božího jména. Šém pak zpravidla byl pergamen, na němž byla magická slova napsána.

Představa stvoření lidské hliněné postavy člověkem a jím oživené proto, aby splnila uložený úkol, je ovšem prokazatelně mnohem starší: má svůj původ ve starověkém Egyptě, kde je literárně doložena v povídce ze 2. poloviny 6. století př. n. l. Pravděpodobně souvisí s vešebty hojně používanými od doby Střední říše.[1]

Svým způsobem byl i Adam, první člověk stvořený z prachu, nejdříve golemem.

Stejně tak se objevuje motiv stvoření člověka bohem z hlíny (smíchané z krví jiného zabitého boha) v mezopotámských mýtech. Jistou podobnost by bylo možné vidět i ve východních rituálech „oživování“ soch Buddhů. Než je socha umístěna na své místo, je do jejích útrob vložen svitek s mantrou.

Podle pověsti, kterou zpracovali bratři Grimmové, se po oživení golema na jeho čele objevilo slovo „emet“, neboli pravda (písmena alef, mem a tav hebrejské abecedy). Pro znehybnění golema pak stačilo smazat první písmeno z tohoto slova, čímž vzniklo slovo „met“, jehož význam je „mrtvý“. Takto byl dle legendy umrtven chelmský golem, kterého vyrobil rabín Elijahu Ba’al Šem. Golem velikosti malé sošky, která nabývala po pánově příkazu přirozených rozměrů, svého pána přerostl a rabi tak nebyl schopen dosáhnout mu na čelo a golema znehybnit. Poručil tedy, aby mu golem zavázal botu. Obr se ochotně sklonil a rabi smazal písmeno. Tělo golema padlo k zemi a svou vahou rozdrtilo i rabína.

Pověst o pražském golemovi[editovat | editovat zdroj]

Pražská reprodukce

Jedním z nejslavnějších golemů je golem, kterého údajně koncem 16. století stvořil židovský rabín Jehuda Löw ben Becalel. Poté, co ho vytvořil z hlíny, mu dal i jméno Josille (zdrobnělina od Josef). Účelem jeho stvoření měla být ochrana židovského ghetta před křesťany, kteří pravidelně ghetto napadali. V pohyb se golem uváděl vložením šému - svitku. Golem pak poslouchal toho, kdo mu do úst šém vložil a vykonával určenou práci. Znehybněn byl opět vyjmutím šému. Až do určení další práce stál poklidně v koutě místnosti. Po pátečních bohoslužbách však i Golem odpočíval a dodržoval sváteční klid od práce, aby nebylo přestoupeno posvátné přikázání.[2]. Ke zničení tohoto golema došlo jeho stvořitelem roku 1593. Jednoho dne vážně onemocněla rabínova jediná dcera. Zoufalý otec ji ošetřoval ve dne v noci, ale nemoc se neustále zhoršovala. V páteční podvečer musel od lůžka nemocné odejít k tradiční pobožnosti. V roztržitosti zapomněl vyjmout šém. Hliněný služebník oživl, a protože neměl určenou žádnou užitečnou práci, začal rozbíjet vzácný nábytek, sochy a veškeré vybavení rabínova domu. Vyděšená služebná běžela do synagogy a prosila, aby rabín učinil přítež běsnění. Ten vykřikl na Golema, aby se zastavil, a vyňal mu z úst šém. A protože k vyjmutí došlo v průběhu židovského svátku, Golem se rozpadl v prach. Rabín se zarmoucen vrátil do synagogy a dokončil modlitby. Po návratu z chrámu však již nenaříkal nad ztrátou uměleckých předmětů ani hliněného obra. Jeho dcera se totiž mezitím jako zázrakem uzdravila. Pověst o pražském golemovi pochází sice z období středověku, ale s postavou rabbi Löwa se spojila teprve v 18. století. Podle legendy byl Golem uložen na půdě Staronové synagogy. Na půdu Staronové synagogy se od té doby nesmělo vstupovat, povolení k průzkumu bylo uděleno jen dvěma lidem - v roce 1920 jej tam hledal neúspěšně Egon Erwin Kisch a v 80. letech 20. století s pomocí georadaru Ivan Mackerle.

První zobrazení pražského golema pravděpodobně pochází od Mikoláše Aleše.

Mikuláš Aleš:Rabbi Löw oživuje Golema

Golem ve filmech[editovat | editovat zdroj]

Filmů o Golemovi bylo natočeno více:

  • Der Golem – první film o Golemovi vůbec byl vyroben roku 1915 v Německu, dnes zůstalo zachováno jen několik fragmentů
  • Der Golem und die Tänzerin (Golem a tanečnice) – německá krátká komedie z roku 1917, nedochovala se
  • Der Golem, wie er in die Welt kam (Jak Golem na svět přišel) – německý film z roku 1920[3]
  • Golem – film z roku 1936, Československo/Francie, natočen v Praze ve francouzském jazyce
  • Císařův pekař - Pekařův císař - česká historická dvojdílná komedie z roku 1951
  • It! – britsko/americký film o Golemovi z roku 1967
  • V českém povídkovém filmu Pražské noci z roku 1968, v povídce nazvané Poslední Golem
  • Golem – polský film z roku 1979
  • Golem – československý krátký animovaný film z roku 1987, režie - Jiří Bárta

Z filmu Císařův pekař - Pekařův císař pochází zobrazení golema jako neforemného hliněného obra přepásaného železnými pláty, které se stalo velmi populárním, i když spíše neodpovídá popisům golema z legend. Jeho autorem je sochař Jaroslav Horejc.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VACHALA, Břetislav. Člověk ze země. Golem ve staroegyptské povídce. [s.l.] : [s.n.], 2009. S. 25–27.  
  2. Ivana Mudrová: Golema vytvořil učený Jehuda Löw, DNES 11.2.2002, str.IV.
  3. ADAMOVIČ, Ivan. Encyklopedie fantastického filmu. Praha : Cinema, 1994. ISBN 80-901675-3-5. Kapitola Další filmy, s. 172.  
  4. Golem začal mizet z muzeí a ulic. Vyhání ho autorská práva. IDnes.cz, 5. května 2010, Hana Válková

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • STEJSKAL, Martin. Labyrintem míst klatých. Praha : Eminent, 2011, str. 44-45.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]