Jan Salvátor Toskánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Nepomuk Salvátor Toskánský
Arcivévoda Jan Salvátor kolem let 1870-1880
Arcivévoda Jan Salvátor kolem let 1870-1880
Rodné jméno Jan Nepomuk Maria Annunziata Josef Jan Batista Ferdinand Baltazar Ludvík Gonzaga Petr Alexandr Zenobius Antonín
Narození 25. listopadu 1852
Florencie
ItálieItálie Itálie
Úmrtí ?
?
Manželka Milly Stubelová
Rodiče Leopold II. Toskánský
Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Nepomuk Salvátor Toskánský, italsky: Giovanni Nepomuceno Maria Annunziata Giuseppe Giovanni Batista Ferdinando Baldassare Luigi Gonzaga Pietro Alessandrino Zanobi Antonino d'Asburgo-Lorena, německy:Johann Nepomuk Salvator Maria Joseph Johann Ferdinand Balthasar Ludwig Karl Zenobius Anton von Österreich-Toscana; (* 25. listopadu 1852, Florencie – asi 1890,? Mys Horn; roku 1911 prohlášen za mrtvého) byl rakouský arcivévoda z toskánské linie Habsbursko-Lotrinské dynastie, který žil od roku 1889 pod jménem Jan Orth a působil pod pseudonymy: Johann Traunwald, Johann von der Traun, Johann von Traunstein.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladším potomkem toskánského velkovévody Leopolda II. a jeho druhé manželky Marie Antonie Neapolsko-Sicilské. Do roku 1859 žil s rodiči a sourozenci ve Florencii, kterou musel po vynuceném odchodu rodiny opustit. Poté žil chvíli v Čechách a od svých dvanácti let ve Vídni. Byl temperamentní, velmi učenlivý a svou matkou velmi milován.

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1865 zahájil svou vojenskou kariéru a stal se důstojníkem. Věnoval se vojenským inovacím a nebál se být kritický. V roce 1878 se Jan Nepomuk zúčastnil s nevolí okupace Bosny a Hercegoviny. Často byl pro svou výstřední a dobrodružnou povahu posílán na různé vojenské útvary. Sloužil ve Lvově, Temešváru, Krakově a v roce 1883 byl v Linci velitelem 3. pěší divize. Napsal několik kritických prací na téma armády a tím se dostal do sporu s vojenským vedením a také se svým poručníkem arcivévodou Albrechtem.[1]

Politika[editovat | editovat zdroj]

Patřil k odpůrců spojenectví Rakouska s Německem a podporoval spojenectví s Ruskem. V roce 1887 při bulharské krizi, podporoval uchazeče tamní o trůn, Ferdinanda Koburského, avšak doufal, že by se králem mohl stát on sám.[2] Tím si proti sobě postavil císaře Františka Josefa I., který měl už dost jeho afér a aktivit a byl nucený v roce 1887 ukončit své služby v armádě. Poté chtěl vstoupit do vojenských služeb v Bulharsku a Turecku, ale byl odmítnut.

Zájmy[editovat | editovat zdroj]

U Gmundenu nechal přestavět zámek Orth, který si roku 1879 koupil a podle kterého si později zvolil své jméno. Byl blízkým přítelem korunního prince Rudolfa, který v zámku často pobýval. Patřil mezi liberály a antiklerikály. Mezi jeho koníčky patřila hra na lesní roh. Rád hrál na klavír a citeru a maloval. Zajímal se o literaturu a pod pseudonymem zkomponoval několik valčíků a balet.

Jan Orth[editovat | editovat zdroj]

Bez císařova svolení opustil Rakousko-Uhersko a odjel do Švýcarska. Zde se v roce 1889 rozhodl, že vystoupí z habsburského domu a dále bude žít jako běžný občan.[3] Vzdal se svých titulů i apanáže. Poté se oženil s bývalou baletkou, „Ludmilou Milly Stubelovou“, se kterou několik let před tím žil a rozhodl se cestovat. V Anglii si pořídil loď „Santa Margherita“ a najal posádku, se kterou se vydal nejprve do La Platy. Zde sám převzal velení lodi a vyplul s novou posádkou do Chile.

Jeho další osud není zcela znám. Jeho loď se zřejmě u Hoornova mysu, v důsledku prudkých bouří v noci z 20. na 21. června roku 1890 potopila. Jeho tělo se nikdy nenašlo a po 21. letech od této události byl prohlášen za mrtvého. V Berlíně byla poté v letech 1912–1913 jeho pozůstalost vydražena.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Die österreichish-ungarische Monarchie in Wort und Bild, (Rakousko-Uherská monarchie slovem a obrazem)
  • Betrachtungen über die Organisation der österreichischen Artillerie, (Úvahy o organizaci rakouského dělostřelectva), jako anonym
  • Geschichte des k. k. Infanterie-Regimentes Ehrz. Wilhelm, Nr. 12, 2 sv., Wien 1877-1880
  • Drill oder Erziehung, (Dril a výchova) Wien 1883
  • Einblick in den Spiritismus, Linz 1884
  • balet Die Assassinen, (Úkladní vrazy)
  • vačík Gruss an Linz, napsané pod pseudonymem Johann Traunwart
  • valčík Am Traunsee, napsané pod pseudonymem Johann Traunwart

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 172.  
  2. Hamannová, str. 173.
  3. OULÍK, Václav. Po stopách Habsburků. Praha : Erika, 1996. ISBN 80-7190-348-5. S. 80.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]