František Salvátor Rakousko-Toskánský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Salvátor
Rakousko-Toskánský
František Salvátor v roce 1910
František Salvátor v roce 1910
Rodné jménoFrantišek Salvátor Maria Josef Ferdinand Karel Leopold Anton Rakousko-Toskánský
Narození21. srpna 1866
Altmünster
Úmrtí20. dubna 1939
(ve věku 72 let)
Vídeň
Místo pohřbeníSindelburg u Wallsee,
Dolní Rakousy
Titulrakouský arcivévoda,
princ toskánský
ChoťI. Marie Valerie Habsbursko-Lotrinská
II. Melanie z Risenfelsu
DětiAlžběta Františka
František Karel Salvátor
Hubert Salvátor
Hedvika
Theodor Salvátor
Gertrud
Marie
Klement Salvátor
Matylda
Anežka
(nemanželský)
František Josef z Hohenlohe
RodičeKarel Salvátor Rakousko-Toskánský
Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská
Rodhabsbursko-lotrinská dynastie
Funkcečlen Panské sněmovny (1889–1918)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Salvátor Rakousko-Toskánský (německy: Erzherzog Franz Salvator Maria Joseph Ferdinand Karl Leopold Anton von Österreich-Toskana; 21. srpna 1866, Altmünster, Horní Rakousy20. dubna 1939, Vídeň) byl rakouský arcivévoda a generál pocházející z toskánské větve habsbursko-lotrinského rodu.

Původ a vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl druhým synem Karla Salvátora a jeho ženy Marie Immaculaty, dcery krále Obojí Sicílie Ferdinanda II. Rodiče Františka Salvátora byli blízcí příbuzní, neboť Karel Salvátor byl bratrancem své ženy.

Od mládí byl veden k vojenství a také se zajímal o techniku. Svou vojenskou karieru zahájil v roce 1881 jako poručík. Roku 1889 byl jmenován rytmistrem a od roku 1911 měl hodnost generála jezdectva. V období I. světové války zastával funkci generálního inspektora dobrovolných zdravotníků a mimo jiné velel akci při záchraně zajatců v Rusku. 1. prosince 1918 byl dán do civilu a vzdal se svých nároků na trůn, aby mohl dál žít s rodinou v Rakousku, které se stalo republikou. Proslul zájmem o automobily a podporou firmy Porsche. Byl amatérským fotografem a rád maloval. Zemřel roku 1939 a jeho tělo bylo uloženo na hřbitově v Sindelburgu.

Manželství[editovat | editovat zdroj]

Dne 31. července 1890 se v Bad Ischlu oženil s nejmladší dcerou rakouského císaře Františka Josefa I., arcivévodkyní Marií Valerií (1868–1924), se kterou měl deset dětí.

Manželství, jež bylo zpočátku harmonické, se časem zhoršilo a František Salvátor se začínal ohlížet po jiných ženách. Měl jednu aférku s princeznou Stefanií z Hohenlohe (1891–1972), též známou jako pozdější „Hitlerova špiónka“ a s ní měl nemanželského syna, kterého uznal za života Valerie.

V roce 1934, deset let po smrti Valerie, se oženil podruhé s Melanií z Risenfelsu (1898–1984).

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Z aféry se Stephanií Julienne Richter (1891–1972) se narodil nemanželský syn:

Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]

 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Ferdinand III. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Leopold II. Toskánský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
Luisa Marie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Karel Salvátor Rakousko-Toskánský
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Marie Antonie Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
František Salvátor
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský
 
 
František I. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Marie Karolína Habsbursko-Lotrinská
 
 
Ferdinand II. Neapolsko-Sicilský
 
 
 
 
 
 
Karel IV. Španělský
 
 
Marie Isabela Španělská
 
 
 
 
 
 
Marie Luisa Parmská
 
 
Marie Imakuláta Neapolsko-Sicilská
 
 
 
 
 
 
Leopold II.
 
 
Karel Ludvík Rakousko-Těšínský
 
 
 
 
 
 
Marie Ludovika Španělská
 
 
Marie Terezie Izabela Rakouská
 
 
 
 
 
 
Fridrich Vilém Nasavsko-Weilburský
 
 
Jindřiška Nasavsko-Weilburská
 
 
 
 
 
 
Luisa Isabela z Kirchbergu
 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. S. 155. 
  2. Hamannová, str. 331

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]