Jan Antonín Baťa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Socha Jana Antonína Bati naproti Baťovu mrakodrapu ve Zlíně
dům čp. 2 v Uherském Hradišti- Rybárny

Jan Antonín Baťa (11. března 1898 Uherské Hradiště[1]23. srpna 1965 Brazílie) československý a brazilský podnikatel. Po smrti nevlastního bratra Tomáše v roce 1932 se stal v souladu se závětí Tomáše Bati jediným majitelem akciové společnosti Baťa ve Zlíně, kterou poté, za úzké spolupráce svých asistentů Dominika Čipery a Hugo Vavrečky letech 19321939, řídil. V roce 1937 absolvoval se svými spolupracovníky letadlem a lodí cestu kolem světa. V roce 1938 vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, v níž navrhl rozsáhlé hospodářské záměry. V roce 1939 odešel do exilu a usadil se pak v Brazílii. V románu Botostroj jej jako hlavního hrdinu použil spisovatel T. Svatopluk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Uherském Hradišti z druhého manželství obuvníka Antonína Bati. Jeho původní jméno znělo Jan Karel. Později si jej změnil na památku svého otce na Jan Antonín. Vyrůstal v Uherském Hradišti, po otcově smrti pouze s matkou Ludmilou a čtyřmi vlastními sourozenci. Později byl bratrem z otcova prvního manželství Tomášem "vyžádán" spolu s bratry Bohuslavem a Leopoldem do Zlína. Ve Zlíně navštěvoval základní školu. Z učitelů si nejvíce vážil učitele Aloise Hradila, který především kladl důraz na deklamaci[2] a jemuž později přičítal svoji schopnost se vyjadřovat i literárně. Po skončení základní školy nastoupil v roce 1912 jako příručí – učeň v bratrově továrně. O dva roky později odjel na "vandr". Pracoval u firmy August Wessels, Schuhfabrik, v Oberhausenu, kde jej zaujal tzv "autocall" tovární rozhlas, v té době horká novinka. Na druhou stranu jej rozesmála "kniha zpráv", která se již ve Zlíně nepoužívala. Poté odjel do Stuttgartu, kde se ucházel (neúspěšně) o práci u bratří Sieglů v jejich obuvnickém podniku Salamander. Poté cestoval po Rýně, kde studoval systém plavebních komor a logistiku pohybu zboží po této řece, také podle svých slov si zpíval často v duchu píseň:

"Hranice vzplála, tam na břehu Rýna, na ní umírá dálné vlasti syn ...".[3]

Jeho studijní pobyt v Porýní přerušila 1. světová válka.

Po smrti Tomáše Bati v roce 1932 se stal jediným akcionářem firmy Baťa, a. s., Zlín. Převod akcií se úředně projednával od července 1932 do ledna 1933, na držení akcií se podíleli Jan Antonín Baťa a Marie Baťová, vdova po Tomáši Baťovi. Řízení podniku bylo v letech 1932–1939 v rukou Jana A. Bati, za asistence jeho blízkých spolupracovníků, resp. asistentů Dominika Čipery a Hugo Vavrečky. V letech 1934-1938 vybudoval tzv. Baťův kanál neboli Průplav Otrokovice-Rohatec což je historická vodní cesta v délce 52 km, která spojovala Otrokovice s Rohatcem. V rámci rozvoje společnosti uskutečnil cestu kolem světa, na které kontroloval stávající pobočky, hledal nové dodavatele i uzavíral nové kontrakty. Cestu uskutečnili na palubě tehdy ultramoderního letounu Lockheed Electra. Z Baťovského letiště v Otrokovicích odlétli 6. ledna 1937. Cesta vedla přes Rakousko, Itálii, Tunisko, Libyi, Egypt, Britské mandátní území, Libanon, Irák, Persii, Indii, Barmu, Thajsko, Nizozemskou východní Indii, Singapur, Malajsii, Francouzskou Indočínu, Hongkong, Čínu, Japonsko, Havajské ostrovy, USA, Francii a Německo zpět do Československa. Přes oceány se výprava plavila lodí. Z celkových 54 000 km bylo letadlem vykonáno 24 656 km (havarovaný letoun byl z Chicaga poslán na opravu v USA a do Zlína pak dopraven v listopadu 1937).Celá výprava přistála tak, aby návrat mohl být oslavován při prvomájové slavnosti r. 1937. Z této cesty vznikl (kromě řady nových obchodů) filmový dokument, bohatá fotodokumentace a cestopisná kniha Za obchodem kolem světa. Koncem června 1939 opustil území Československa, odcestoval do Británie a odtud se přepravil do Ameriky. Zde se snažil ovlivnit prezidentskou volební kampaň, načež mu byl znemožněn pobyt ve Spojených státech – roku 1941 je opustil a usadil se v Brazílii. Objevily se pověsti o jeho přípravách na přesun českého obyvatelstva do Patagonie, což se prokázalo jako zcela zcestné a nepravdivé. Po válce se marně pokoušel očistit své jméno a např. Čestný doktorát, který mu 26. března 1938 udělilo Vysoké učení technické, mu byl po květnu 1947 neprávem odebrán.[4] Navíc předsedou soudního senátu byl komunista, který měl zájem na diskreditaci J. A. Bati.[zdroj?] (Tato skutečnost byla i mezi obyvateli Zlína dlouho známa, avšak zájem soudu se podařilo prokázat až při rehabilitačním procesu.)[zdroj?] V této snaze byli úspěšní až brazilští potomci Jana A. Bati, včetně jeho amerického vnuka Johna Nash a za minimální podpory synovce Tomáše J. Bati až v roce 2007, kdy soud definitivně uznal Jana Antonína Baťu nevinným a rehabilitoval ho (firma Baťa patřila k největším přispěvatelům odboje Čechů a Slováků během druhé světové války). Za svého života vedl rovněž soudní spor s ostatními členy rodiny o vlastnictví společnosti Baťa (tedy jejích zahraničních poboček, protože Baťovy závody v Československu byly v roce 1945 znárodněny). V tomto sporu nebyl úspěšný; majetek připadl v rozporu s tehdejšími československými zákony, Tomáši Janu Baťovi (synovi Tomáše Bati).

Jan Antonín Baťa, poté, co se uchýlil do Jižní Ameriky, založil řadu nových obuvních a jiných společností. Zakládal a rozvíjel nová města podle vzoru Zlína (Batatuba, Indiana SP, Mariapolis, Bataguassu nebo Batayporã). V roce 1957 byl dokonce navržen na Nobelovu cenu za mír, nominaci však pokorně odmítnul ve prospěch kandidáta z Brazílie. Jedním z největších děl Jana Antonína Bati je most přes řeku Paraná, který spojuje brazilské státy Mato Grosso a Sao Paulo. Právě na popud Jana Antonína Bati most vyprojektovali jeho inženýři a výstavbu realizovala brazilská vláda. Pozvání ke slavnostnímu otevření přišlo Janu Antonínu Baťovi v době, kdy již byl těžce nemocný. Zemřel 23. srpna 1965 v Brazílii právě v den, kdy se nový most slavnostně otevíral. V rodinném archívu po něm zůstává na čtyřicet svazků hospodářských studií, úvah, cestopisů, románů a poezie.

Citát[editovat | editovat zdroj]

  • „Odsoudili jste mne za podivnou vinu. Podle zpráv mých obhájců rozsudek říká toto: J. A. Baťa se odsuzuje, že se veřejně neprohlásil stoupencem zahraniční vlády za války. Kdo z vás, vážení soudcové z povolání i z lidu, se za války veřejně prohlásil za stoupence zahraniční vlády?
    Ti z Vás, kdož jste žili ve vlasti, v protektorátě, máte za to, že to po Vás nikdo ani chtít nemohl. Můžete namítnout, že já jsem v protektorátě nežil… Avšak právě jako vy, měl jsem ve vlasti desítky příbuzných, tucty osobních přátel a na padesát tisíc spolubojovníků…“
    –Jan Antonín Baťa ve svém dopise z Brazílie
  • Věřte sobě a věřte práci. Jděte za prací bezohledně.
  • Pravda vyjde na povrch jako olej na vodu... (J. A. Baťa na smrtelné posteli v roce 1965, citát ve které se vrací k soudnímu sporu se svým synovcem Tomášem J. Baťou)

Reference

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.76
  3. J.A.Baťa: Román života, Marek Belza, Krásná Lípa, s.142
  4. KUSLOVÁ, Hana. Představení osobnosti J. A. Bati. In Jan Antonín Baťa - život a dílo, pokračovatel práce Tomáše Bati : mezinárodní konference : sborník : Zlín 2.-3. května 2007. Zlín : Statutární město Zlín, 2007. ISBN 978-80-239-9247-2. S. 5.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Baťa, Jan Antonín: Spolupráce (články z let 1920–1936). Tisk Zlín, 1936.
  • Baťa, Jan Antonín: Za obchodem kolem světa. Tisk Zlín, 1937. Marek Belza, 2006. ISBN 80-903360-6-X.
  • Baťa, Jan Antonín: Budujme stát pro 40 000 000 lidí. Tisk Zlín, 1938.
  • Baťa, Jan Antonín: Satiry a aforismy. Kruh přátel satiry, Londýn, 1953.
  • Baťa, Jan Antonín: Těžké časy. Marek Belza, 2008. ISBN 978-80-87116-04-3.
  • Baťa, Jan Antonín: Román života. Marek Belza, 2009. ISBN 978-80-87116-06-7.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 35.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 56.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 272.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]