Friedrich Ohmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Ohmann
Friedrich Ohmann v roce 1920
Friedrich Ohmann v roce 1920
Narození 21. prosince 1858
Lvov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. dubna 1927 (ve věku 68 let)
Vídeň RakouskoRakousko Rakousko
Povolání architekt
Hnutí secese, novobaroko
Významná díla Café Corso
Hotel Central, Praha
Kramářova vila

Friedrich Ohmann (počeštěně Bedřich Ohmann, 21. prosince 1858 Lvov6. dubna 1927 Vídeň) byl rakouský architekt, který působil též v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu střední školy ve Lvově a v Černovicích (1870–1877) studoval v letech 1877–1882 na Technické universitě ve Vídni (Technische Hochschule Wien) u profesorů Heinricha von Ferstel a Karla Königa. V letech 1882–1883 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Friedricha von Schmidt.

V letech 1883–1886 působil jako suplent architektury a kreslení na Státní průmyslové škole (Staatsgewerbeschule Wien) ve Vídni. Poté byl v letech 1885–1888 asistentem prof Karla Königa na Technické universitě. V roce 1888 odešel do Prahy, kde vyučoval dekorativní architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 byl jmenován profesorem. Dále získal titul docenta na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1896. Mezi jeho žáky patřili například: Alois Dryák, Antonín Beneš, Bedřich Bendelmayer, Alois Masák, R. Němec, Vojtěch Preissig.

V roce 1898 odešel zpět do Vídně, kde v letech 1899–1907 vedl přestavbu vídeňského Hofburgu. Od roku 1904 vedl mistrovskou třídu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

V době působení v Praze byl představitelem historizujících slohů, později secese. Nakonec se přiklonil k novobarokní architektuře. Většina jeho staveb je kombinací různých stylů.

Stavby v Čechách[editovat | editovat zdroj]

  • 1891        výzdoba interiéru Průmyslového paláce (Císařský baldachýn) na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891
  • 1891–1892 Valterův palác, Praha 1, Nové Město, dům čp. 140, Voršilská 12, palác postavil majitel lounského cukrovaru Matyáš Valtera (též Waltera). Na výzdobě se podíleli i Celda Klouček a Jan Kastner. V roce 1894 sem byla Františkem Křižíkem, jako do jednoho z prvních domů v Praze, zavedena elektřina. Od roku 1929 je zde sídlo apoštolského nuncia.[1][2]
  • 1894–1895 Plodinová burza, Praha 1 – Nové Město, čp. 866, Senovážné nám. 28-30, Senovážná 1, Ohmannův návrh rozpracovali do realizační dokumentace Jindřich Jechenthal a František Hněvkovský. Realizovaná stavba se od původního návrhu dosti odchýlila. Budova byla dále přestavěna Bohumilem Hypšmanem v letech 1928–1929.[3]
  • 1895        palác Assicurazioni Generali, Praha 1, Václavské náměstí 19, Jindřišská 1-3, spolupráce Osvald Polívka, výzdoba Stanislav Sucharda, Bohuslav Schnirch a další).[4]
  • 1896        kostel Nanebevzetí Panny Marie, Zlonice – dostavba[5]
  • 1896–1897 Štorchův dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 552, Staroměstské náměstí 16, spolupráce: Rudolf Krieghammer – dům pro knihkupce Alexandra Storcha. Jedná se o historizující novostavbu na místě zbořeného, původně gotického domu.[6]
  • 1896–1897 dům U české orlice, Praha 1 – Staré Město, čp. 567, Ovocný trh 15 / Celetná 30, novostavba domu pro MUDr. Čeňka Kliku spolupráce a provedení stavby: Quido Bělský, sgrafita provedena podle návrhů Mikoláše Aleše.[7]
  • 1897–1898 Severočeské muzeum, Liberec
  • 1897–1898 budova České průmyslové banky s kavárnou Café Corso, Praha 1, čp. 988, Na Příkopě – tato stavba bývá označována jako první secesní budova v Praze. Spíše se ale jednalo o klasicistní dům se secesními prvky na průčelí a v interiéru,[8] stavba byla zbořena v roce 1936.
  • 1898        Hlediště divadla Varieté, Praha 8 – Karlín, Křižíkova 10 – dnes Hudební divadlo Karlín, výzdoba sálu.
  • 1898        obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích po požáru v roce 1892.[9] Patrně na Ohmannův popud se nástropní malby ujal Jan Preisler.
  • 1898–1900 Pomník svatého Václava, spolupráce: Alois Dryák, autor sochy: Josef Václav Myslbek,
  • 1898–1901 kaple Nejsvětějšího Srdce Páně při klášteře voršilek, Kutná Hora,
  • 1899–1902 Hotel Central, Praha 1 – Nové Město, čp. 1001, Hybernská 10. Ohmannův návrh z roku 1898 dokončili po jeho odchodu do Vídně jeho žáci Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer. Na výzdobě interiéru se podílel i Jan Preisler. V sále působil od roku 1918 kabaret Červená sedma. Výzdoba sálu byla zničena, když byl sál přestavěn v letech 1929–1930 na divadelní sál (Komorní divadlo, později součást Městských divadel pražských).[10] Hotel byl v letech 2002–2004 přestavěn. Názory na tuto rekonstrukci se rozcházejí.[11][12]
  • 1909        pomník Friedricha Schillera, Karlovy Vary, autor reliéfu: Max Hiller
  • 1910        přestavba domu U tří mouřenínů, Karlovy Vary
  • 1910–1912 kolonáda Zámeckého pramene, Karlovy Vary
  • 1911–1914 Kramářova vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 212, Gogolova 1

Stavby v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

  • 1900        Uměleckoprůmyslové muzeum (Museum für Kunst und Gewerbe), Magdeburg,
  • 1901        Palmový skleník, Burggarten, Vídeň,
  • 1903–1906 nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, spolupráce: Josef Hackhofer,
  • 1904–1907 památník císařovny Alžběty, Vídeň,
  • 1904        Museum Carnuntinum, Bad Deutsch-Altenburg, Rakousko
  • 1914–1916 Villa Regenstreif, Pötzleinsdorf,

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • OHMANN, Friedrich; MÁDL, Karel Boromejský. Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern. Vídeň : Schroll, 1900, 1912.  

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Ohmann na německé Wikipedii.

  1. LEDVINKA, Václav; MRÁZ, Bohumír; VLNAS, Vít. Pražské paláce : (encyklopedický ilustrovaný přehled). Praha : Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-90-3.  
  2. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 237–238
  3. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 484–485
  4. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 465–466
  5. VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XX. Politický okres slanský. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. Kapitola Zlonice - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 421-436.  
  6. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 369–370
  7. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 382–383
  8. WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha : Odeon, 1985. S. 48.  
  9. HOSTAŠ, Karel; Vaněk. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XXV. Politický okres Přeštický. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online. Kapitola Přeštice - Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 71-83.  
  10. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 528–529
  11. BIEGEL, Richard. Rekonstrukce a přestavba hotelu Central v Hybernské ulici na Novém Městě aneb záchrana jako bolestný kompromis. Věstník Klubu Za starou Prahu. 2003, čís. 3. Dostupné online.  
  12. Péče o památky hl. města Prahy, Hotel Central
  13. Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách na stránkách VŠUP
  14. Secese, moderna, baroko: Na UMPRUM se vrátil Friedrich Ohmann na strákkách České televize

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYBÍRAL, Jindřich. Friedrich Ohmann : Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Praha : Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2013. ISBN 978-80-86863-72-6. (česky, německy) 
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha : Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Ohmann, Bedřich, s. 222.  
  • WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha : Odeon, 1985. S. 46-49.  
  • VLČEK, Tomáš. Praha 1900 : studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914. Praha : Panorama, 1986. S. 104, 305.  
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha : Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 45-47.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu