Friedrich Ohmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Ohmann
Friedrich Ohmann v roce 1920
Friedrich Ohmann v roce 1920
Narození 21. prosince 1858
Lvov Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 6. dubna 1927 (ve věku 68 let)
Vídeň RakouskoRakousko Rakousko
Povolání architekt
Hnutí secese, novobaroko
Významná díla Café Corso
Hotel Central, Praha
Kramářova vila
Některá data se získávají z datové položky.

Friedrich Ohmann (počeštěně Bedřich Ohmann, 21. prosince 1858 Lvov6. dubna 1927 Vídeň) byl rakouský architekt, který působil též v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po studiu střední školy ve Lvově a v Černovicích (1870–1877) studoval v letech 1877–1882 na Technické universitě ve Vídni (Technische Hochschule Wien) u profesorů Heinricha von Ferstel a Karla Königa. V letech 1882–1883 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Friedricha von Schmidt.

V letech 1883–1886 působil jako suplent architektury a kreslení na Státní průmyslové škole (Staatsgewerbeschule Wien) ve Vídni. Poté byl v letech 1885–1888 asistentem prof Karla Königa na Technické universitě. V roce 1888 odešel do Prahy, kde vyučoval dekorativní architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. V roce 1892 byl jmenován profesorem. Dále získal titul docenta na Akademii výtvarných umění v Praze v roce 1896. Mezi jeho žáky patřili například: Alois Dryák, Antonín Beneš, Bedřich Bendelmayer, Alois Masák, R. Němec, Vojtěch Preissig.

V roce 1898 odešel zpět do Vídně, kde v letech 1899–1907 vedl přestavbu vídeňského Hofburgu. Od roku 1904 vedl mistrovskou třídu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

V době působení v Praze byl představitelem historizujících slohů, později secese. Nakonec se přiklonil k novobarokní architektuře. Většina jeho staveb je kombinací různých stylů.

Stavby v Čechách[editovat | editovat zdroj]

  • 1891        výzdoba interiéru Průmyslového paláce (Císařský baldachýn) na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891
  • 1891–1892 Valterův palác, Praha 1, Nové Město, dům čp. 140, Voršilská 12, palác postavil majitel lounského cukrovaru Matyáš Valtera (též Waltera). Na výzdobě se podíleli i Celda Klouček a Jan Kastner. V roce 1894 sem byla Františkem Křižíkem, jako do jednoho z prvních domů v Praze, zavedena elektřina. Od roku 1929 je zde sídlo apoštolského nuncia.[1][2]
  • 1894–1895 Plodinová burza, Praha 1 – Nové Město, čp. 866, Senovážné nám. 28-30, Senovážná 1, Ohmannův návrh rozpracovali do realizační dokumentace Jindřich Jechenthal a František Hněvkovský. Realizovaná stavba se od původního návrhu dosti odchýlila. Budova byla dále přestavěna Bohumilem Hypšmanem v letech 1928–1929.[3]
  • 1895        palác Assicurazioni Generali, Praha 1, Václavské náměstí 19, Jindřišská 1-3, spolupráce Osvald Polívka, výzdoba Stanislav Sucharda, Bohuslav Schnirch a další).[4]
  • 1896        kostel Nanebevzetí Panny Marie, Zlonice – dostavba[5]
  • 1896–1897 Štorchův dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 552, Staroměstské náměstí 16, spolupráce: Rudolf Krieghammer – dům pro knihkupce Alexandra Storcha. Jedná se o historizující novostavbu na místě zbořeného, původně gotického domu.[6]
  • 1896–1897 dům U české orlice, Praha 1 – Staré Město, čp. 567, Ovocný trh 15 / Celetná 30, novostavba domu pro MUDr. Čeňka Kliku spolupráce a provedení stavby: Quido Bělský, sgrafita provedena podle návrhů Mikoláše Aleše.[7]
  • 1897–1898 Severočeské muzeum, Liberec
  • 1897–1898 budova České průmyslové banky s kavárnou Café Corso, Praha 1, čp. 988, Na Příkopě – tato stavba bývá označována jako první secesní budova v Praze. Spíše se ale jednalo o klasicistní dům se secesními prvky na průčelí a v interiéru,[8] stavba byla zbořena v roce 1936.
  • 1898        Hlediště divadla Varieté, Praha 8 – Karlín, Křižíkova 10 – dnes Hudební divadlo Karlín, výzdoba sálu.
  • 1898        obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích po požáru v roce 1892.[9] Patrně na Ohmannův popud se nástropní malby ujal Jan Preisler.
  • 1898–1900 Pomník svatého Václava, spolupráce: Alois Dryák, autor sochy: Josef Václav Myslbek,
  • 1898–1901 kaple Nejsvětějšího Srdce Páně při klášteře voršilek, Kutná Hora,
  • 1899–1902 Hotel Central, Praha 1 – Nové Město, čp. 1001, Hybernská 10. Ohmannův návrh z roku 1898 dokončili po jeho odchodu do Vídně jeho žáci Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer. Na výzdobě interiéru se podílel i Jan Preisler. V sále působil od roku 1918 kabaret Červená sedma. Výzdoba sálu byla zničena, když byl sál přestavěn v letech 1929–1930 na divadelní sál (Komorní divadlo, později součást Městských divadel pražských).[10] Hotel byl v letech 2002–2004 přestavěn. Názory na tuto rekonstrukci se rozcházejí.[11][12]
  • 1909        pomník Friedricha Schillera, Karlovy Vary, autor reliéfu: Max Hiller
  • 1910        přestavba domu U tří mouřenínů, Karlovy Vary
  • 1910–1912 kolonáda Zámeckého pramene, Karlovy Vary
  • 1911–1914 Kramářova vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 212, Gogolova 1

Stavby v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

  • 1900        Uměleckoprůmyslové muzeum (Museum für Kunst und Gewerbe), Magdeburg,
  • 1901        Palmový skleník, Burggarten, Vídeň,
  • 1903–1906 nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, spolupráce: Josef Hackhofer,
  • 1904–1907 památník císařovny Alžběty, Vídeň,
  • 1904        Museum Carnuntinum, Bad Deutsch-Altenburg, Rakousko
  • 1914–1916 Villa Regenstreif, Pötzleinsdorf,

Studie[editovat | editovat zdroj]

  • 1916 Studie památníku [13]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • OHMANN, Friedrich; MÁDL, Karel Boromejský. Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rokoko und Empire aus Böhmen und aus österreichischen Ländern. Vídeň : Schroll, 1900, 1912.  

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Ohmann na německé Wikipedii.

  1. LEDVINKA, Václav; MRÁZ, Bohumír; VLNAS, Vít. Pražské paláce : (encyklopedický ilustrovaný přehled). Praha : Akropolis, 2000. ISBN 80-85770-90-3.  
  2. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 237–238
  3. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 484–485
  4. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 465–466
  5. VELC, Ferdinand. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XX. Politický okres slanský. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. Dostupné online. Kapitola Zlonice - Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 421-436.  
  6. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 369–370
  7. Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy, Staré Město, Josefov, Praha : Academia, 1996, ISBN 80-200-0563-3, str. 382–383
  8. WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha : Odeon, 1985. S. 48.  
  9. HOSTAŠ, Karel; Vaněk. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém. Svazek XXV. Politický okres Přeštický. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online. Kapitola Přeštice - Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie, s. 71-83.  
  10. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 528–529
  11. BIEGEL, Richard. Rekonstrukce a přestavba hotelu Central v Hybernské ulici na Novém Městě aneb záchrana jako bolestný kompromis. Věstník Klubu Za starou Prahu. 2003, čís. 3. Dostupné online.  
  12. Péče o památky hl. města Prahy, Hotel Central
  13. OHMANN, Friedrich. Studie für ein Denkmal. Wiener Bauindustrie-Zeitung. 1916, roč. XXXIII, s. tabule 95. Dostupné online.  
  14. Friedrich Ohmann: Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách na stránkách VŠUP
  15. Secese, moderna, baroko: Na UMPRUM se vrátil Friedrich Ohmann na strákkách České televize

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VYBÍRAL, Jindřich. Friedrich Ohmann : Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Praha : Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2013. ISBN 978-80-86863-72-6. (česky, německy) 
  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha : Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Ohmann, Bedřich, s. 222.  
  • WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha : Odeon, 1985. S. 46-49.  
  • VLČEK, Tomáš. Praha 1900 : studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914. Praha : Panorama, 1986. S. 104, 305.  
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha : Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 45-47.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]