Josef Zasche

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Zasche
Narození 9. listopadu 1871
Jablonec nad Nisou, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 11. října 1957 (ve věku 85 let)
Schackensleben, NěmeckoNěmecko Německo
Povolání architekt
Vzdělání Akademie výtvarných umění Vídeň
Hnutí moderna, novoklasicismus, konstruktivismus
Významná díla Palác Vídeňské bankovní jednoty, Praha
Římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, Jablonec nad Nisou
Ocenění cena za nejlepší stavbu v Rakousko-Uhersku v letech 1900-1910

Josef Zasche (9. listopadu 1871, Jablonec nad Nisou11. října 1957, Schackensleben, Německo) byl architekt německé národnosti působící v první polovině 20. století v Čechách.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 9. listopadu v Jablonci nad Nisou, poté navštěvoval v letech 1885–1889 stavební oddělení průmyslové školy v Liberci. V té době zde studoval rovněž Adolf Loos. Poté odešel studovat do Vídně na Akademii výtvarných umění, kde studoval architekturu u profesora Karla von Hasenauera, na praxi nastoupil v ateliéru Friedricha Schachnera.

Roku 1895 se přestěhoval do Prahy, své první významné projekty však realizoval v severních a západních Čechách – například kostel Povýšení sv. Kříže v Jablonci, spořitelnu v Aši a výstavní pavilon v Liberci. V roce 1906 mu byl propůjčen titul stavební rada a začal se prosazovat také v Praze. Pro sochaře Karla Wilferta ml. navrhl tzv. Modrou vilu, dále palác Pražské železářské společnosti, dům U tří jezdců a cenou pro nejlepší stavbu Rakousko-Uherska postavenou v letech 1900–1910 oceněný palác Vídeňské bankovní jednoty. Dále navrhl lidovou knihovnu „Weinmanneum“ v Ústí nad Labem[1], okresní chudobinec v Chomutově, v Praze pak palác Asekuračního spolku průmyslu cukrovarnického a v Jablonci kostel Nejsvětějšího Srdce Ježíšova.

Byl jedním z architektů německého původu, kteří spolupracovali s architekty českými. Udržoval přátelské vztahy s Janem Kotěrou a Pavlem Janákem, se kterým spolupracoval na stavbě Paláce Adria v Praze. Byl zván do porot architektonických soutěží, byl členem kuratoria německé sekce Moderní galerie v Čechách, dále členem Německé společnosti věd a umění v Československé republice, byl také předsedou Společnosti německých architektů v Čechách.

I když nikdy nebyl nacistou, hlásil se k sociální demokracii, byl 7. května 1945 internován, jeho byt v Mezibranské ulici na Novém Městě byl vydrancován a archiv zničen. Po propuštění byl přinucen nejprve opustit Prahu a později byl – přes přímluvy svých českých kolegů – vysídlen do Německa, kde v roce 1957 zemřel ve vesnici Schackensleben poblíž Magdeburku.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1902–1903 Starokatolický kostel Povýšení sv. Kříže, Jablonec nad Nisou, náměstí Boženy Němcové
  • 1904          Soutěžní projekt na městské divadlo v Jablonci nad Nisou
  • 1904          Záložna,
  • 1904–1905 Vila Karla Wilferta, zvaná též Modrý dům, Praha-Holešovice, čp. 291, Na Špejcharu 3[2] – vila pro sochaře Karla Wilferta
  • 1906          Hrobka Josefa Scheiblera, Jablonec nad Nisou
  • 1905–1906 Vila Heinricha Dresslera, Jablonec nad Nisou, čp. 1885, Jugoslávská 13 [3]
  • 1906          Výstavní pavilon Dům umění na výstavě německých obyvatel na českém území, Liberec,
  • 1906–1907 Palác Pražské železářské společnosti (Prager Eisenindustrie-Gesellschaft), Praha-Nové Město, čp. 1015, Opletalova 55 – stavitel:Matěj Blecha, sochařská výzdoba: Josef Kocourek, Hans Dietrich. [4]
  • 1906–1908 Palác Vídeňské bankovní jednoty, Praha-Staré Město, čp. 390, Na Příkopě 3, spolupráce: autor interiéru Alexander Neumann – za tuto realizaci obdržel Zasche cenu za nejlepší stavbu v Rakousko-Uhersku v období 1900-1910
  • 1906–1908 Spolkový a nájemní dům U Tří jezdců, Praha-Nové Město, čp. 869, Senovážné náměstí 28 – na místě domu, zbořeného v roce 1907, byl vystavěn spolkový dům s byty, kancelářemi, restaurací a divadelním sálem. Objekt byl součástí Německého domu (Deutsches Haus), který patřil spolku Deutsches Kasino (Verein Deutsches Casino). V divadelním sále působil od roku 1920 Německý divadelní spolek. Zde v letech 1923-1944 působila Malá scéna Nového německého divadla (Kleine Bühne, Neues deutsches Theater in Prag) v roce 1941 přejmenovaná na Komorní divadlo (Kammerspiele). V letech 1945-1949 zde bylo Divadlo mladých pionýrů a od roku 1950 Ústřední loutkové divadlo, které bylo v průběhu let několikrát přejmenováno (1987-1988 Divadlo U věže, 1988-1991 Divadlo U Jindřišské věže, 1991-1999 Minor – Divadlo herce a loutky. V roce 1999 byl dvorní objekt divadla zbořen v rámci přestavby areálu Slovanského domu. [5][6]
  • 1907 družstevní zahradní město, Teplice, ulice Pařížská, Francouzská, Polská a Varšavská[7]
  • 1907–1908 nerealizovaný projekt na novostavbu Německého domu na místě bývalého Vernierovského paláce (též palác hrabat Příchovských, dnes Slovanský dům)
  • 1908          Koncertní sál pro Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze
  • 1910–1912 Lidová knihovna Weinmanneum, Ústí nad Labem, v roce 1945 poškozena při náletu, v roce 1947 zbořena [1]
  • 1911          Vila Josefa Geibische, Jablonec nad Nisou, čp. 2137, Korejská ulice 21 [8]
  • 1911         dělnická kolonie Spolku pro lidové bydlení při Mannesmannových válcovnách trub, Chomutov, kolonie byla v osmdesátých letech dvacátého století zbořena, zachován zůstal pouze dům č. p. 710, Grégrova 55[9]
  • 1911         Prádelna (později dům zahradníka) v zámeckém areálu Vrchotovy Janovice[10]
  • 1911–1912 Palác Pojišťovacího spolku průmyslu cukrovarnického (Asekurační spolek průmyslu cukrovarnického), Praha-Nové Město, čp. 976, Senovážné náměstí 31-33, spoluautor: Theodor Fischer – novobarokní dům s kubistickými a novoklasicistickými prvky. Zasche je autorem půdorysného a konstrukčního řešení, Fischer je autorem průčelí. Projekt 1911-1912, stavba 1912-1916. Interiér byl několikrát upravován. Nejvýznamnější úpravy byly: 1950-1951 Ladislav Machoň pro ministerstvo výživy; 1991-1992 Jiří Kantůrek pro IPB. [11]
  • 1911–1913 Okresní chudobinec císařovny Alžběty v Chomutově (Elisabethhaus), Chomutov, čp. 403
  • 1912–1914 Palác Všeobecného penzijního ústavu, Praha-Nové Město, čp. 390, Rašínovo nábřeží 42, spoluautor Jan Kotěra, Zadavatel – česko-německý Všeobecný penzijní ústav – rozdělil zakázku mezi Němce Josefa Zascheho, který je autorem půdorysného a konstrukčního řešení a Čecha Jana Kotěru, který je autorem průčelí a výzdoby interiérů. [12]
  • 1918          Hrobka Carla Neumanna, židovský hřbitov Liberec
  • Vila, Praha-Bubeneč, čp. 545, Pod kaštany 24
  • 1921          nástavba 3. a 4. patra na dům čp. 146, Praha-Nové Město, V jirchářích 5, Ostrovní 16 – nástavba na dům z roku 1836 od Josefa Klemense Zobece [13]
  • 1922–1925 Palác pojišťovny Riunione Adriatica di Sicuritá – Palác Adria, Praha-Nové Město, čp. 36, Jungmannova 31, Národní 40 autor průčelí Pavel Janák – pojišťovna původně zadala projekt Zaschemu. Po připomínkách pražského magistrátu vypsala pojišťovna na řešení průčelí budovy soutěž. Té se zúčastnili: Bohumil Hypšman, Bohumír Kozák, Josef Zasche, Miloš Vaněček a Pavel Janák. Zvítězil návrh Pavla Janáka ve stylu "národního" rondokubismu. Plastiky pro průčelí s námětem práce vytvořil Otto Gutfreund. Ty byly ale zástupci investora odmítnuty (dnes jsou ve sbírce Národní galerie v Praze). V objektu se nacházel též fotografický ateliér Illek a Paul. [14]
  • 1925–1926 nástavba 4. patra na dům čp. 1683, Praha-Nové Město, Opletalova 41[15]
  • Vila, Praha-Bubeneč, čp. 807, Na Zátorce 11
  • 1929          Dům Deutsche Kulturverband, Praha-Holešovice, čp. 1452, Šimáčkova 14–16 – dnes základní umělecká škola
  • 1930–1931 Římskokatolický kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, Jablonec nad Nisou, Horní náměstí 12 – první zadání na tuto stavbu obdržel již v roce 1898, v průběhu let vypracoval řadu variant této stavby. Nakonec byl realizován modernistický projekt z roku 1930, dokončen byl v roce 1931.
  • 1932          Palác Pražského lidovýchovného spolku Urania (Prager Volksbildungsverein Urania), Praha-Nové Město, čp. 1205, Klimentská 4 – dnes studio FAMU

Dále je autorem rodinných domů v Králově Dvoře (1906), Teplicích (1912) a Grazu (1930).

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/27-mestska-knihovna karta stavby v databázi usti-aussig
  2. VEVERKA, Přemysl, et al. In Slavné pražské vily. Praha : Foibos, 2004. Dostupné online. ISBN 80-7037-128-5. S. 37.
  3. Dresslerova vila. In Pavel Halík a kol.. Slavné vily Libereckého kraje. Praha : Foibos, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-06-3.
  4. Růžena Baťková a kol.: Umělecké památky Prahy, Nové Město, Vyšehrad, Praha : Academia, 1998, ISBN 80-200-0627-3, str. 535
  5. Baťková a kol., 1998, str. 485-486
  6. Jitka Ludvová: Nové německé divadlo v Praze
  7. GRÜNBAUM, Eugen. Der Landesverband der deutsch-böhmischen Zweigverine der Zentralstelle für Wohnungsreform in Österreich. Deutsche arbeit. 1911, s. 505-508. (německy) 
  8. Giebischova vila. In Pavel Halík a kol.. Slavné vily Libereckého kraje. Praha : Foibos, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-87073-06-3.
  9. VALCHÁŘOVÁ, Vladislava; BERAN, Lukáš; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie Ústecký kraj : průmyslová architektura a technické stavby. Praha : ČVUT : Výzkumné centrum průmyslového dědictví Fakulty architektury, 2011. 364 s. ISBN 978-80-01-04833-7. S. 43-44.  
  10. Šumné Benešovsko na stránkách Muzea umění Benešov
  11. Baťková a kol., 1998, str. 517-519
  12. ŠVÁCHA, Rostislav. Všeobecný penzijní ústav v Praze 1912-1914. In a kolektiv. Jan Kotěra : 1871-1923 : zakladatel moderní české architektury. Praha : Obecní dům : KANT, 2001. ISBN 80-86339-08-4. S. 228-229.
  13. Baťková a kol., 1998, str. 239-240
  14. Baťková a kol., 1998, str. 201-202
  15. Baťková a kol., 1998, str. 671

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]