El Lisickij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
El Lisickij v roce 1914
Budova postavená podle návrhu Lisického, kterou využívala redakce časopisu Ogoňok

El Lisickij (Эль Лисицкий), vlastním jménem Lazar Markovič Lisickij (Лазарь Маркович Лисицкий) (23. listopadu 189030. prosince 1941) byl ruský a sovětský výtvarný umělec. Byl malíř, architekt, designér, učitel, architekt, typograf a fotograf. Patřil k nejdůležitějším osobnostem ruské avantgardy počátku 20. století, spolu se svým učitelem Kazimirem Malevičem založil umělecký směr suprematismus. Pro Sovětský svaz navrhl četné výstavní expozice a propagandistické materiály. Jeho práce ve značné míře ovlivnila Bauhaus, konstruktivismus a hnutí De Stijl. Experimentoval s produkčními technikami a stylovými prostředky, které později ovládly grafický design 20. století.

Celá Lisického kariéra byla ve znamení jeho víry v umělce jako prostředníka změny, později zformulována jeho prohlášením: "das zielbewußte Schaffen" (Tvorba záměr směřování). El Lisickij jako Žid začal svou kariéru ilustrováním jidiš dětských knih ve snaze povznést židovskou kulturu v Rusku, v době, kdy země procházela velkými změnami a rušila anti-semitské zákony. Ve svých 15. letech začal učit, v čemž různými způsoby pokračoval po většinu života. Během let učil na různých pozicích, školách a uměleckých uskupeních, myšlenky rozšiřoval a předával v razantním tempu. Toho se držel když pracoval společně s Malevičem na vedení suprematistické výtvarné skupiny UNOVIS, když připravoval různé vlastní suprematistické série, Prouny, a déle i v roce 1921, kdy přijal pozici ruského kulturního velvyslance ve výmarském Německu, kdy ovlivňoval a spolupracoval s důležitými osobnostmi Bauhausu a hnutí De Stijl. Ve zbývajících letech přinesl významné inovace na poli typografie, výstavnictví, fotomontáže a knižního designu, které mu přinesly mezinárodní uznání. Pokračoval i v roce 1941, kdy téměř na smrtelné posteli navrhl jednu ze svých posledních známých prací – sovětský propagandistický plakát vyzývající lid, aby vyrobil více tanků pro boj proti nacistickému Německu.

Umělecká inspirace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1919 Lisickij přijal nabídku Marca Chagalla stát se profesorem na Lidové škole umění ve Vitebsku. Nejprve se na něm Chagallův vliv silně odrazil, ale po období impresionismu, primitivismu a kubismu se postupně přiklonil k myšlenkám Kazimíra Maleviče, dalšího učitele na škole, malíře a teoretika umění. Kolem roku 1915 suprematismus definitivně odmítá imitaci přírodních tvarů a zaměřuje se na obecné geometrické formy. Stejně tak Lisickij opouští zobrazování předmětu, zatímco ale Malevičovy kompozice jsou ploché, vrcholné Liciského obrazy mají zřetelný konstruktivistický smysl. V roce 1919 se přidal ke skupině UNOVIS vedené Malevičem. Skupina pracovala mimo jiné na suprematistickém baletu a vlivné futuristické opeře Vítězství nad Sluncem. Skupina se rozhodla sdílet zodpovědnost za své dílo a její členové podepisovali svá plátna černým čtvercem. V roce 1922 se skupina rozpadla.

Vrcholem Lisického výzkumu prostorových elementů jako visuálního jazyka suprematismu jsou jeho „prouny“, kompozicemi těles ovládajících prostor a ne pouze obývajících plochu, používá posuny os a vícenásobné perspektivy, obojí jinak prvky suprematismu cizí. Po roce 1924 se Lisickij začíná více experimentovat s fotografií, typografií, výstavnictvím a grafickým designem.

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Lisickij objevil fotografii nejdříve prostřednictvím typografie. Jeho první prací byla v nouzi přijatá zakázka na sérii reklamních obrazů na kancelářské potřeby Pelikán. Snímky pořizoval starým aparátem svého tchána formátu 13x18cm a dál je zpracovával do fotomontáže. V roce 1924 ve Švýcarsku vznikla jeho nejznámější fotomontáž Konstruktér - vlastní portrét, kompozice dvou slévajících se obrazů vyzařující tvůrčí energii.

Lisickij hojně uplatňoval fotografii ve své výstavní tvorbě. Jako první používal fotomontáže na plochách celých panelů a stěn, stejně jako při tvorbě Prounů veden hlavně snahou ovládnout a organizovat prostor. Vrcholem této snahy byl sovětský pavilon Mezinárodní výstavy tisku v Kolíně nad Rýnem v roce 1928 kde společně se S. Seňkinem vytvořil monumentální fotografický vlys komponovaný z několika desítek fotografií tvořících rytmicky uspořádaný proud obrazů, svou dynamikou odpovídající soudobým filmům Pudovkina, Vertova a Ejzenštejna. Také jeho grafická úprava časopisů a alb užívá principů filmové montáže, jednotlivá čísla zpracovával jako souvislý obrazový děj.

Když v druhé polovině 30. let v ruském umění dynamiku a nadšení prvních sovětských let vystřídala strnulá idealizace vlastní Sorele, Lisickij se usilovně snažil nějakým způsobem nový směr rozvinout, ale bez valných výsledků.

Lisického fotomontáže byly většinou prosté, ale o to víc metaforické. Lisickij byl spíš než fotografem režisérem a architektem fotografie, využíval její prostředky aby vytvořil svébytná umělecká díla.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Art Institute of Chicago. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009, [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Tento článek čerpá z článku „El Lisickij“ na fotowiki.cz, jehož autorem je PhotoWorx, resp. tým FotoWiki.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Felix Haas: Architektura 20: století, vyd. Státní pedagogické vydavatelství. n.p., Praha 1983.
  • Albrecht, Wilma Ruth:. EL - wie Lissitzky. Das Künstlerporträt''. [s.l.] : Liberal, 35 (1993) 4, pp. 50-60, 1993. ISSN 0459-1992.  
  • Balandin, S. N.. Arkhitekturnaya teoriya El Lisitskogo (Архитектурная теория Эль Лисицкого) [online]. [cit. 2008-10-01]. Dostupné online. (Russian) 
  • Burgos, Fernando; Garrido, Gines. El Lissitzky. Wolkenbugel 1924-1925. [s.l.] : Absent Architecture (Rueda, Spain), 2004. ISBN 978-84720-71582.  
  • CURL, James Stevens. A Dictionary of Architecture and Landscape Architecture. Second. vyd. [s.l.] : Oxford University Press. ISBN 0198606788. S. 880 pages.  
  • Ilyicheva, Anna. Avangard na samoteke (Авангард "на cамотеке") [online]. lenta.ru. Dostupné online. (Russian) 
  • Glazova, Anna. El Lissitzky in Weimar Germany [online]. Speaking in Tongues. The Magazine of Literary Tran slation, [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  • Khan-Magomedov, S. O.. Sto shedevrov sovetskogo arkhitekturnogo avangarda (Сто шедевров советского архитектурного авангарда). [s.l.] : URSS, Moscow, 2005. ISBN 5-354-00892-1. (Russian and Spanish (bilingual edition)) 
  • Lissizky, El; Schwitters, Kurt. Merz (magazine) no. 8-9 [online]. [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  • Lissitzky-Kuppers, Sophie. El Lissitzky, life, letters, texts. [s.l.] : Thames and Hudson, 1980. ISBN 0-500-23090-0.  
  • Mallgrave, Harry Francis. Modern Architectural Theory: A Historical Survey, 1673-1968''. [s.l.] : Cambridge, 2005. ISBN 0521793068.  
  • Margolin, Victor. El Lissitzky's Had Gadya, 1919 [online]. Yeshiva University, New York, [cit. 2008-10-02]. Dostupné online.  
  • Mayakovsky, Vladimir; El Lissitzky. For the Voice (Dlia golosa). [s.l.] : The MIT Press, 2000. ISBN 0-262-13377-6.  
  • Perloff, Nancy et al.. Design by El Lissitzky [online]. Getty Research Institute, [cit. 2008-10-01]. Dostupné online.  
  • Perloff, Nancy; Reed, Brian. Situating El Lissitzky: Vitebsk, Berlin, Moscow. [s.l.] : Getty Research Institute, 2003. ISBN 0-89236-677-X.  
  • Spencer, Herbert; Poynor, Rick. Pioneers of Modern Typography. [s.l.] : MIT Press, 2004. ISBN 978-02626-93035.  
  • Shatskikh, Alexandra. Vitebsk: The Life of Art. [s.l.] : Yale University Press, 2007. ISBN 978-03001-01089.  
  • Shishanov V.A. Vitebsk Museum of Modern Art: a history of creation and a collection. 1918-1941. - Minsk: Medisont, 2007. - 144 p.[1] [2]
  • Stedelijk Van Abbemuseum and El Lissitzy. El Lissitzky, 1890–1941: Architect Painter Photographer Typographer. [s.l.] : Municipal Van Abbemuseum, 1990. ISBN 90-70149-28-1.  
  • Tolstoy, V. P. (editor). Vystavochnye ansambli SSSR 1920-1930-e gody (Выставочные ансамбли СССР в 1920-1930 годы, Exhibition ensembles of the USSR in 1920s-1930s). [s.l.] : Galart, Moscow, 2006. ISBN 978-5-269-010150-2. (Russian) 
  • Tupitsyn, Margarita. El Lissitzky: Beyond the Abstract Cabinet. [s.l.] : Yale University Press, 1999. ISBN 978-03000-81701.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]