Vojtěch Birnbaum

Vojtěch Birnbaum
Narození	7. ledna 1877 Döbling
Úmrtí	30. května 1934 Praha

Vojtěch Birnbaum (7. ledna 1877 Döbling - 30. května 1934 Praha) byl český historik umění.

Po studiích na Karlo-Ferdinandově univerzitě pokračoval ve studiích ve Vídni, kde studoval mimo jiné u Franze Wickhoffa a Aloise Riegla. Svou diplomovou práci psal na téma starokřesťanské sakrální architektury, obhájil ji v roce 1904. V roce 1921 se stal mimořádným, o šest let později řádným profesorem na Univerzitě Karlově. Zajímal se zprvu zejména o rané evropské stavitelství a gotiku, posléze se jeho zájem zaměřil na metodu dějin umění, zejména otázku slohového vývoje. Jako jeden z prvních se zabýval přehledy vývoje české románské a gotické architektury.

Birnbaumův „barokní princip“

Je autorem tzv. „barokní teorie“, podle níž každý umělecký sloh své působení končí „barokní“ fází. Podle této teorie závěrečná „barokní“ fáze následuje po úvodním období „klasicismu“. Birnbaum tak (poměrně trefně) formuloval vznik a vývoj slohu jako cyklické střídání „klasicismů“ a „baroků“, přičemž po „barokní“ fázi vždy následuje „klasicistní“ fáze nového slohu. „Klasicismus“ je zde chápán jako „přísná“ či „dogmatická“ fáze nového slohu, kdy jsou nejprve vytvořena přesná pravidla a ta jsou pak poměrně striktně dodržována. Sloh se tak odehrává vlastně uvnitř těchto pravidel. „Barokní“ fáze slohu nastává ve chvíli, kdy se samotná pravidla slohu stanou překážkou vývoje a začne proto docházet k jejich porušování, zpochybňování a destruování. Toto porušování pravidel pochopitelně postupně vede k celkové destrukci slohového výrazového rámce a proto je nakonec nutné přistoupit k budování slohu nového.

Platnost své teorie dokládal Vojtěch Birnbaum na parléřovské architektuře, především na pražské Katedrále svatého Víta s tím, že Parléř ve své architektuře používá prvky překračující a v podstatě negující principy gotické architektury, tak jak byly stanoveny v Ile-de-France v období francouzského krále Ludvíka IX zvaného Svatý. Prvky ve své podstatě aplikované „barokním“ způsobem. Podobně lze koneckonců vysledovat tyto „barokní“ prvky například i v sochařství krásného slohu, nemluvě už o architektuře vysloveně pozdněgotické, jakou je například tvorba Benedikta Rejta.

Tato teorie je ve své základní poloze dnes už překonána, což však neznamená, že je překonána samotná myšlenka „barokního principu“. Ten je naopak stále platný, ovšem je potřeba jej dnes aplikovat v kontextech dalších teorií a modelů, takže například v jedné fázi určitého slohu můžeme sledovat charakteristiky „klasicismu“ i „baroku“ probíhající současně.

Díla autora

• BIRNBAUM, Vojtěch. K datování portrétní galerie v triforiu chrámu svatovítského. Praha : s.n., 1930. Shrnutí odborných poznatků o portrétní galerii v triforiu Svatovítského chrámu, na základě kterého byla stanovena doba vzniku soch.. Dostupné online.  
• BIRNBAUM, Vojtěch. Karel IV. jako sběratel a Praha. In Kniha o Praze. Praha : Melantrich, 1933. Dostupné online. s. 5-20.
• BIRNBAUM, Vojtěch. Dvorec Jarošův. In Kniha o Praze : Pražský almanach. Praha : Melantrich, 1931. Dostupné online. s. 5-17.

Literatura

• Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 51.  
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 100.  
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 5. sešit : Bi–Bog. Praha : Libri, 2006. 478–585 s. ISBN 80-7277-309-7. S. 518–519.