Labyrint (bludiště)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Labyrint na podlaze v katedrále ve francouzském Chartres
Bartolomeo Veneto, Portrét mladého muže s labyrintem na srdci, okolo 1510, olej na dřevě

Labyrint (řecky λαβύρινθος labyrinthos) ve staré řecké mytologii navrhl a postavil legendární řemeslník Daidalos pro krétského krále Mínóa na ostrově Knóssos. Úkolem bylo zadržet strašného Mínotaura - tvora, který byl zpoloviny člověkem a napůl býkem. Mínotaura nakonec zabil statečný aténský hrdina Théseus. Daidalos postavil Labyrint tak šikovně a chytře, že on sám mohl jen stěží uniknout poté co stavbu dokončil[1], Théseovi však pomohla Ariadné (dcera krále Mínóa) a její osudové klubko nití, které mu pomohlo najít cestu zpět.

Pojem labyrint je často zaměňuje s termínem bludiště, ale moderní učenci dávají přesnější definice. Pro ně je bludiště skládanka v podobě složitě větvených cest s možností volby cesty a směru, zatímco labyrint obsahuje do svého středu pouze jedinou cestu. Labyrint má jednoznačnou trasu do středu a zpět a je navržen tak, aby bylo jednoduché se v něm orientovat.

Labyrinty mohou být realizovány jak symbolicky nebo fyzicky. Symbolicky jsou zastoupeny v umění nebo jako vzory na keramice, na stěnách jeskyní, atd. Reprezentace jsou po celém světě podobné a jsou obecně malovány na zem tak, aby lidé mohli chodit od vstupního bodu do středu a zpět. Labyrinty se používají pro skupinové rituály a meditace.

Klasifikace a typy[editovat | editovat zdroj]

Labyrinty ve tvaru čtverce nebo obdélníku jsou zřejmě ty nejstarší. První známé vyobrazení a pravděpodobně nejstarší labyrint tohoto typu se našel na hliněné destičce v egyptském Pylosu.

Kulaté nebo kruhové se objevily u Etrusků na konci sedmého století před naším letopočtem v Itálii; pozdější nálezy pocházejí z ostrova Knóssos z konce třetího století. Někteří odborníci se domnívají, že tento Knósský palác a Mínóův labyrint jsou totožné.

Bludiště se rozdělují do dvou hlavních skupin. První skupinou jsou klasické labyrinty: Mají jeden jediný vstup a k dosažení středu se používá jedné cesty, která nenabízí žádnou jinou možnost. Tím, že existuje jedna jediná cesta, nemůže poutník minout cíl.

Druhou skupinou jsou klasická bludiště (bludiště s alternativními cestami): Mohou mít více vstupů a více výstupů, více nejednoznačných cest a poutník v nich snadno zabloudí. Bludiště se začaly používat v zahradách v Anglii ve dvanáctém století a sloužily jako ideální místo pro romantické chvíle. Postupně se rozšířily po celé Evropě, zejména ve Francii a Itálii. Typická bludiště jsou například v zahradě Andre Le Notre ve Versailles a Caboni Villa Pisani v Itálii.

Každá z těchto dvou velkých skupin se navíc rozděluje do podkategorií v závislosti na systému a vedení cest:

  • Klasický nebo Krétský labyrint: labyrint oválného tvaru a velmi jednoduchého tvaru.
  • Římský labyrint: Labyrint který byl původně čtverec, rozdělený na čtyři kvadranty kolem středu, později se skládá ze soustředných kruhů, se stejným dělení prostoru na čtvrtiny okolo středu bludiště.
  • Barokní labyrint: Má několik slepých cest s jednou jedinou správnou cestou ke středu. Pojmenován je podle období baroka.
  • Labyrint arboreum: Labyrint se strukturou arboreta, na konci chodby je vidlička ve tvaru "Y". Uprostřed bývá strom.
  • Labyrint typu Hampton Court: nachází se v paláci Hampton Court u Londýna a tvoří jej živé ploty
  • Středověký labyrint: s přídomkem kruhový je typicky použit na podlahách katedrál, obvykle složitější konstrukce.
  • Labyrint Boughton Green: je pojmenován podle stejnojmenného města
  • Labyrint v německém parku Altjeßnitz
  • Labyrint zvaný Trojské město

Místa[editovat | editovat zdroj]

Známý je labyrint v kostele v Orléansville v Alžírsku, řezba labyrintu v italské Lucce, na normandské křtitelnici v Lewannicku v Coirnwallu, v chrámu v Bournu v Cambridgeshiru a v katedrále v Ely. Známé jsou také labyrinty křovinné, např. v Hampton Court Palace u Londýna. Replika labyrintu v Chartres je asi z roku 1220.[2]

Labyrinty se zabývá američanka Lauren Actress, která je objevila díky Jean Houstonové.

Labyrinty znaly mnohé duchovní tradice. Židovský strom života, vždyť to je labyrint. Šamanský kruh indiánů kmene Hopi, to je také labyrint. Krétský labyrint je znám z předkřesťanské doby. Labyrintem můžete procházet, ať jste jakéhokoliv vyznání.[3]
— Lauren Actress

V zahraničí jsou známé moderní labyrinty zejména ve Willen Parku, Milton Keynes; Grace Cathedral v San Franciscu; Tapton Park v Chesterfieldu; Old Swedes Church ve Wilmingtonu; labyrint v Shed 16 v Old Portu v Montrealu a na náměstí Trinity Square v Torontu.

České země[editovat | editovat zdroj]

V Čechách se na zámku v Loučeni mezi Nymburkem a Mladou Boleslaví nachází celé „labyrintárium“ – jedenáct různých typů labyrintů podle projektů architekta Adriana Fishera z Anglie.[2][4]

V Brandýse nad Orlicí vznikl první ryze přírodní labyrint britského typu v Čechách. Stěny tvoří habr obecný a má tvar čtverce ve kterém je vepsaná zjednodušená azimutálně pojatá kresba zemské koule.[5]

Labyrint je také v zahradě společnosti Botanicus v Lysé nad Labem, u zříceniny Nový Hrad u Hanušovic, u rybníka v Úněticích u Prahy nebo v Praze, tentokrát na Vyšehradě.[6] V Praze je ještě jeden zrcadlový labyrint na Petříně.

Moderní bludiště[editovat | editovat zdroj]

Labyrint v německém St. Lambertu, Mingolsheim
Labyrint na podlaze katedrály Grace, San Francisco
Bobová dráha, Wadeberg-Bobbahn, 1956

V posledních letech došlo k oživení zájmu o labyrinty a jejich symboliku. Inspirují se jí mnohé stavby v Čechách i v zahraničí, a které již byly popsány výše.

Vzniklo bezpočet počítačových her, které zachycují tématiku bludiště nebo labyrintu.

Ve sportu jsou některé soutěže, například tratě při soutěžích bobů, sání nebo skeletonu.

Labyrint v umění[editovat | editovat zdroj]

Takzvaný labyrint Chakravyuha, pro který je typický trojnásobný vzor spirály, byl například zobrazen s vojákem uprostřed ve válce v Kurukshetře ve staroindickém eposu Mahábhárata.

Moderní pojetí[editovat | editovat zdroj]

V moderním zobrazení se stále zaměňují významy labyrintu a bludiště, ve kterém se může člověk ztratit.

Mýtus o labyrintu v poslední době našel zpodobnění ve hře Ilinky Crvenkovské, která zkoumá mužovu schopnost ovládat svůj vlastní osud. Théseus byl v aktu o sebevraždě zabit Minotaurem, kterého později zabijí zděšení měšťané.

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges se myšlenkou labyrintu zabývá ve svých krátkých povídkách. Tento symbol používají o další autoři, jako například Umberto Eco - Jméno růže, Mark Z. Danielewski - House of Leaves). Kromě toho fantasy série Rogera Zelaznyho - The Chronicles of Amber představuje labyrint nazvaný "the Pattern", ve kterém chodí lidé, co mají moc se pohybovat mezi paralelními světy. V avantgardním filmu In the Labyrinth hledá autor smysl symbolů moderního labyrintu.

Labyrint je také důležitým předmětem ve výtvarném umění. Do 20. století patří například Piet Mondrianova Dam and Ocean (1915), (Přehrada a oceán, Joan Miró - Labyrint (1923), Pablo Picasso Minotauromachia (1935), M. C. Escher - Relativity (1953), Friedensreich Hundertwasser - Labyrinth (1957), Jean Dubuffet - Logological Cabinet (1970), Richard Long - Connemara sculpture (1971), Joe Tilson - Earth Maze (1975), Richard Fleischner - Chain Link Maze (1978) a István Orosz - Atlantis Anamorphosis (2000).

Kulturní význam[editovat | editovat zdroj]

V pradávných dobách se věřilo, že labyrinty sloužily jako past na zlé duchy nebo jako definované trasy pro rituální tance. Ve středověku je labyrint symbolem cesty k Bohu s jasně definovaným centrem (Bůh) a jedním vstupem (narození).

Labyrinty lze považovat za symbolickou formu pouti; lidé jí mohou projít, stoupající ke spáse nebo osvícení. Mnoho lidí si nemohlo nebo nemůže dovolit do vzdálených svatých míst a zemí cestovat a tato bludiště s modlitbou náročné cesty nahrazují. V pozdější době náboženský význam bludiště opadl a sloužily hlavně pro zábavu. V poslední době se však jejich duchovní aspekt znovu vrací.

Mnoho nově vyrobených bludišť dnes vzniká v kostelech a parcích. Labyrinty využívají moderní mystikové s cílem přispět k dosažení stavu rozjímání. Při chůzi v chodbičkách člověk sleduje směr, ztrácí vnímání okolního světa a ztiší svou mysl. Společnost Labyrinth Society na svých internetových stránkách poskytuje lokátor labyrintů všech míst na světě.[7]

Typy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Penelope Reede Doob,Idea labyrintu, str. 36
  2. a b http://marek.blog.respekt.cz/c/2498/Labyrinty.html
  3. http://marek.blog.respekt.cz/c/2498/Labyrinty.html
  4. http://www.zamekloucen.cz/labyrintarium-a-park.html
  5. http://www.brandys-ve-svete.cz
  6. http://www.omnimedia.cz/www.private/dokumenty/Labyrinty.pdf
  7. http://labyrinthlocator.com/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dr. Laureen Artress, Walking a Sacred Path: Rediscovering the Labyrinth as a Spiritual Tool
  • Špaňhelová, K.:Labyrint-diplomová práce, 2006
  • Fischer, A..:The Amazing book of mazes, 2006, Thames&Hudson Ltd