Gortyn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gortyn
Odeion v Gortynu
Odeion v Gortynu
Základní informace
Země ŘeckoŘecko Řecko
Vystavěn 4. tisíciletí př. n. l.
Zničen 796
Zeměpisné souřadnice 35° 0′ s. š., 24° 58′ v. d.

Gortyn, Gortys nebo Gortyna (řecky Γόρτυνα, Γόρτυς, nebo Γόρτυν), je nejrozsáhlejší archeologické naleziště na Krétě, položené u vesnice Mitropolis 45 km jižně od správního centra ostrova Heraklionu. V Gortynu, v době římské hlavním městě Kréty, byly objeveny první doklady o osídlení již v době neolitu. Rozkvět zažil v době mínojské civilizace a pak v helenisticko-římském období v době 67 př. n. l. - 300.

Mýty[editovat | editovat zdroj]

Ke Gortynu se vztahuje řada mýtických událostí. Pod jedním z platanů na místě dnešního Odeionu měl počít Zeus v podobě býka spolu s Európou syny Mínóse a Rhadamanthyse. Podle jedné verze mýtu založil město samotný Mínós, podle jiné Rhadamanthův syn Gortys. Třetí, nejmladší verze považuje za zakladatele města jiného Gortyse, který pocházel z Tegey v Arkádii.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Oblast pozdějšího Gortynu lidé poprvé osídlili v období neolitu, v polovině 4. tisíciletí př. n. l.. Gortyn se vyskytuje i v Homérových eposech Illias a Odyssea. V Illiadě je označen jako město obklopené hradbami. V Odyssei Homér líčí, jak část loďstva spartského krále Meneláa cestou od Tróje ztroskotala kvůli silným bouřím při pobřeží u Gortynu.[2] V roce 67 př. n. l. si Krétu podrobili Římané. Až do roku 828, kdy ostrov dobyli Arabové, byl Gortyn správním centrem Kréty. Gortyn byl jedním z center christianizace - podle tradice zde měl na začátku 60. let 1. století kázat svatý Pavel. Jeho žák sv. Titus byl prvním biskupem Gortyny. Kolem roku 300 se ostrov dostal do držení byzantské říše. Krátce před tím, než se Kréta dostala do arabského područí, Gortyn takřka zničilo zemětřesení z roku 796.[3]

Památky[editovat | editovat zdroj]

V Gortynu se nacházejí zbytky tří pevností: archaické a byzantské na pahorku Agios Ioannis a z období helénismu na vrchu Armi. Archeologové zde vykopali tři agory, nejstarší z nich se nacházela na místě dnešní baziliky sv. Tita. Kromě toho obsahuje areál Gortyny mj. pozůstatky mínójské vily, dvou vodovodů, pěti divadel, stadionu, hippodromu, čtyř lázní, pretoria (římských kasáren), pěti pohanských sakrálních staveb a devíti křesťanských církevních objektů. V centru areálu se nachází Odeion a bazilika sv. Tita.

Presbytář baziliky sv. Tita

Odeion sloužil k pořádání koncertů a divadelních představení. Jeho dnešní podoba pochází ze 4. století našeho letopočtu, původní odeion vznikl asi o 800 let dříve. Bazilika sv. Tita byla pojmenována po prvním gortynském biskupovi, žáku evangelisty sv. Pavla. Jedná se o raně křesťanskou stavbu ze 6. století. Východně od baziliky byla zřízena glyptotéka neboli prostor pro instalaci soch, které byly v areálu Gortynu vykopány.

Gortynský zákoník[editovat | editovat zdroj]

Pro evropské dějiny práva je důležitým pramenem Gortynský zákoník. Vznikl kolem roku 450 př. n. l., kdy byla Kréta osídlena Dóry, reflektuje však starší právní stav.

Umístění kamenů s textem Zákoníku v Odeionu

Více než 600 řádků textu vytesaného na kamenech zachycuje právní soustavu, jež vycházela ze Zaleukových zákonů ze 7. století př. n. l. en:Zaleucus. Nápis svým zapsáním napodobuje býka, který dělá při orbě otáčku tím, že je psán zprava doleva a v následujícím řádku opět zleva doprava.[4] Nápis používá archaické abecedy o 18. písmenech, zatímco klasická používá 24 písmen. Z Gortynského zákoníku vyplývá, že otrok na Krétě měl volnější právní postavení než jinde, neboť se od svobodného obyvatelstva lišil jen tím, že nesměl vykonávat vojenskou službu. I žena měla podle Zákoníku vysoké společenské postavení. Mohla se rozvést, sňatkem nepřicházela o svůj majetek. Zákoník pamatuje i na právní ochranu dětí po rozvodu rodičů a kodifikuje další záležitosti z rodinného i trestního práva.[5]

Kameny s textem Zákoníku

První kameny s textem zákoníku objevili francouzští cestovatelé v roce 1857. Od nich je zakoupilo muzeum v Louvre. Hlavní část Zákoníku se našla náhodou na podzim roku 1884, když si místní obyvatelé chtěli opatřit stavební kámen na stavbu lisu na olivy.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hošek, Radislav, Země bohů a lidí. Pohledy do řeckého dávnověku, vyd. Svoboda, Praha 1972
  • Kohler, Josef, Das Stadtrecht von Gortyn und seine Beziehungen zum gemeingrichischen Rechte, vyd. Vandenhoeck & Ruprecht, Göttingen 1912
  • Metzger, Rainer R. Untersuchungen zum Haftungs- und Vermögensrecht von Gortyn, vyd. Friedrich Reinhardt, Basel 1973, ISBN 3-7245-0308-3
  • Vasilakis, Antonis, Gortyn, vyd. V. Kouvidis - V. Manouras, Herakleion 2000, ISBN 960-86623-3-8

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vasilakis, Gortyn, s. 24-26
  2. Homér, Ilias, B 646, Odyssea, C 294
  3. Vasilakis, Gortyn, s. 38
  4. Hošek, Země bohů a lidí, s. 76
  5. Hošek, Země bohů a lidí, s. 190-191

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu