Knóssos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Knóssos
Rekonstrukce části paláce dle Arthura Evanse
Rekonstrukce části paláce dle Arthura Evanse
Základní informace
Země ŘeckoŘecko Řecko
Zeměpisné souřadnice 35°17′52,66″ s. š., 25°9′47,36″ v. d.
„Princ s liliovou korunou“ - jedna z nejznámějších nástěnných maleb nalezených v paláci

Knóssos (taktéž Knossus, Cnossus, Gnossus, řecky Κνωσός), je největší archeologickou lokalitou doby bronzové na ostrově Kréta. Pravděpodobně se jednalo o správní a politické centrum celé mínojské civilizace a její kultury. Dnes se jedná o významný turistický cíl, jenž se nachází poblíž krétského hlavního města Iraklion.

Objev a výzkumy[editovat | editovat zdroj]

Ruiny města objevil roku 1878 krétský obchodník a starožitník Minos Kalokairinos. Začal zde provádět první výzkumy, které odkryly část skladištních prostor rozsáhlého paláce, konkrétně jeho západní části. 16. března 1900 zakoupil celou lokalitu britský archeolog Arthur Evans, který zde zahájil rozsáhlé výzkumné práce. Během několika měsíců jeho pracovníci vykopali podstatnou část paláce, který Evans posléze nazval Mínoovým podle bájného krále Mínoa.

Historie paláce[editovat | editovat zdroj]

Lokalita má za sebou velmi dlouhou historii lidského osídlení. Její první neolitičtí osadníci se zde objevili již kolem roku 7000 př. n. l. Postupem času se sídliště zvětšovalo a procházelo dynamickými společenskými změnami. První palác zde byl postaven již v 19. století př. n. l. - v tzv. prvním palácovém období mínojské civilizace. Během následujících 300 let prošel několika přestavbami způsobenými zemětřesením. V době svého definitivního zničení, pravděpodobně vpádem mořských národů kolem roku 1400 př. n. l., palác představoval rozsáhlé administrativní a náboženské centrum s 5000–8000 obyvateli.

Popis paláce[editovat | editovat zdroj]

Pojem palác je poměrně zavádějící. Spíš se jednalo o mohutný komplex asi 1000 místností různých funkcí, jenž byly navzájem provázány chodbami, připomínající bludiště. Jeho název labyrint (řecky labyrinthos) pochází od všudypřítomných symbolů dvojitých kultovních seker (řecky labrys). Tento výraz se již ve starověku stal synonymem pro bludiště.

Byl rozdělen do čtyř několikapatrových křídel s velkým centrálním dvorem. Jednotlivé místnosti plnily funkci skladišť, obytných či administrativních prostorů. Jeho obyvatelé byli zásobováni vodou z vodovodů, která byla posléze odváděna stokami, a také měli i koupelny.

Stěny ceremoniální části - trůnního sálu byly zdobeny reliéfy a malbami fantastických i živých zvířat, lidí a rostlin. Ve skladištích se našlo množství velkých nádob - pithoi (sg. pithos), které sloužily jako zásobnice na obilí či oleje. Nálezy množství hliněných destiček s obrázkovým písmem a lineárními písmy A a B potvrzují existenci rozsáhlé palácové administrativy.

Období po zániku civilizace[editovat | editovat zdroj]

Město Knóssos zůstalo důležitým centrem i po celé období vývoje starověkého Řecka a římského impéria. V 9. století se jeho obyvatelstvo přestěhovalo do blízkého arabského města Ḫandaq (dnešní Heraklion).

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Dinsmoor, William Bell. The Architecture of Ancient Greece: an Account of its Historic Development / 3rd ed.. New York: Batsford, 1950.
  • Evans, A.J. The Palace of Minos at Knossos, svazky I.-IV. Londýn: 1921-1935.
  • Graham, J.W. The Palaces of Crete / 2nd ed.. Princeton: Princeton UP 1969.
  • Slovník antické kultury. Praha : Svoboda, 1974. 717 s. (Členská knižnice nakl. Svoboda)  
  • Lawrence, Arnold Walter. Greek architecture / 5th ed.. New Haven: Yale UP,1996.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu