Piet Mondrian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Piet Mondrian

Pieter Cornelis (Piet) Mondriaan, po roce 1912 Piet Mondrian (7. března 1872, Amersfoort1. února 1944, New York City) byl nizozemský malíř, vůdčí osobnost neoplasticismu.

Společně s Van Doesburgem a Baremt van der Leckem, architekty Gerrit Rietveldem a J. J. P. Oudem byl členem nizozemského uměleckého hnutí De Stijl založeného roku 1917. Jeho abstraktní malby se v 60. letech nosily jako moderní vzory na šatech (modely návrháře Yvese Saint-Laurenta).

Život[editovat | editovat zdroj]

Pieter Cornelis Mondriaan, od roku 1912 zvaný Piet Mondrian, se narodil 7. března 1872 v Amersfoortu nedaleko Utrechtu jako potomek prostých kalvínských rodičů. Brzy však svoji rodinu opustil a odešel do Amsterdamu, později potom do Paříže a nakonec se usadil v New Yorku. S jeho cestováním se měnila i jeho tvorba, která stále více směřovala k abstraktním formám. Schopnost zacházet s tužkou a štětcem nebyla v jejich rodině vzácností, na počátku 60. let 19. století dosáhl jeho otec kvalifikace profesora kreslení. Jeho otec jako kalvinista s konzervativními politickými názory nechal svého syna realizovat politické plakáty oslavující holandský národ pod vedením dynastie. Pro mladého Pieta šlo o mimořádnou příležitost, díky které měl možnost objevit uměleckou minulost své země. V roce 1889 získal Piet Mondrian diplom, se kterým měl možnost učit kreslení na základní škole. Pracoval chvíli jako učitel, ale potom zjistil, že to není pro něj to pravé. Jeho jedinou touhou bylo stát se malířem. Svěřil se s tím svým rodičům; ti však byli proti. V roce 1892 získal Piet Mondrian diplom, který mu tentokrát umožnil učit kreslení na střední škole. To však také neuspokojilo jeho ctižádostivost, a tak se vydal do Amsterdamu, kde se nechal zapsat na Akademii výtvarného umění.

Kariéra malíře[editovat | editovat zdroj]

Jako profesor kreslení je Mondrian na Akademii přijat bez přijímacích zkoušek, kde však musí zaplatit zápisné. Ve 2. ročníku se mu podařilo získat stipendium od královské rodiny. V roce 1895 se zapsal na večerní kurzy na Akademii a brzy v tomto roce se stal členem uměleckého sdružení "Arti et Amicitiae".

Od roku 1895 se začal pouštět do krajinomalby. Mondrian si však tohoto žánru nijak moc necenil. Mondrian je prodával stálým zákazníkům, takže dosáhl určité nezávislosti. Poměrně brzy se o něm začíná mluvit jako o dobrém krajinkáři. Roku 1897 se zúčastnil výstavy organizované sdružením "Arti et Amicitiae". O rok později vstoupil do gildy sv. Lukáše v Amsterdamu.

Stal se tedy konečně členem váženého společenství ctihodných malířů. Piet si zvolil typickou cestu k tomu, jak se stát malířem. V roce 1898-1901 se přihlásil do konkurzu o stipendium na studium do Říma. Ale veškeré snažení bylo marné. V roce 1899 objevil Mondrian teozofii. V této mystické filozofii alespoň částečně našel odpovědi na otázky, které ho sužovaly. Nakonec se v roce 1909 stal členem nizozemské Teozofické společnosti. V roce 1911 poprvé poslal jedno ze svých pláten na pařížský Salon nezávislých. Na počátku následujícího roku se mohl malíř díky pomoci C. Kickerta, který měl blízko k pařížským kubistům, usadit ve francouzské metropoli. Mondrian se vrátil v roce 1914 zpět do Nizozemí kvůli svému otci, který byl nemocen a o rok později zemřel.

Kvůli válce se nemohl vrátit zpět do Francie, zůstal tedy v Nizozemí, kde pokračoval ve svých malířských experimentech. Opouští kubismus a stále vice se blíží k abstrakci. Roku 1919 se Mondrian vrátil do Paříže kde vydal teoretický článek o zásadách svého umění s názvem „Neoplasticismus“. Roku 1926 si americká bohatá sběratelka umění Katherine Dreierová, koupila jeden z jeho obrazů a vystavila jej v newyorské "Anonymní společnosti". O 10 let později se umělec zapsal do seznamu nezaměstnaných intelektuálů, které v této době ve Francii vznikl. Mondrian si uvědomoval, že pro něj Francie nebude příliš bezpečná a tak se přestěhoval na předměstí Londýna.

Jeden ze známých obrazů[editovat | editovat zdroj]

Jde o jeden z Mondrianových abstraktních vzorů, které - jak bylo zmíněno výše - sloužily později k potisku dámských šatů (Yves Saint-Laurent).

Původ těchto vzorů je však velmi neobvyklý. Mondrian byl do konce svého života věrný vysoce vyhraněným požadavkům na umění filozofa M. J. H. Schoenemakera, s nimiž se jako jediný umělec zcela ztotožnil. (Schoenemakerovu matematickou teosofii poznal ve dvacátých letech 20. století v Holandsku.)

Popis obrazu[editovat | editovat zdroj]

Příčné čáry na obraze Kompozice s červenou, žlutou a modrou (asi 1937 - 1942, 69 x 72 cm [1]) jsou tlusté a stejně od sebe vzdáleny, zatímco kolmé čáry jsou tenké a nestejně od sebe vzdáleny. Připomínají spektrální čáry, jaké znají astronomové.[poznámka 1] Obrátíme-li tedy obraz o 90°, efekt „spektrálních čar“ se už nedostaví. Obrácení o 180° je zase disharmonické.[poznámka 2] Z díla tedy nevyplývá nic jiného, než co by se nedalo odhalit z jeho grafické a barevné podoby. Není proto určeno pro interpretaci, výklad, ale pouhé hledění. (Things are to be seen, meaning is obscure. [Z průčelí Veletržního paláce.])

Pokud obraz vůbec něco vyjadřuje, pak jsou to univerzální pravdy o vesmíru a životě a jejich jedinečném počátku. (Viz neoplasticismus.)

Skon[editovat | editovat zdroj]

Nakonec Mondrian přijal pozváni H. Holtzmana a 3. října 1940 dorazil do New Yorku kde se usadil. Brzy potkal surrealisty kteří také emigrovali. V lednu 1944 přišel na návštěvu Fritz Glaner. Našel Pieta ve velmi špatném stavu, okamžitě je převezen do nemocnice, kde lékaři zjistili že má velmi těžký zápal plic. 1. února umírá a o 2 dny později je pochován na brooklynském hřbitově.

Poznámka[editovat | editovat zdroj]

  1. Každý prvek, přítomný v atmosféře nebo na povrchu nějakého tělesa, vytvoří v některé viditelné části barevného spektra svou čáru. (Viz spektrometr.) Nezaměňovat proto se základními barvami, které Mondrian používá jinak - viz De Stijl.
  2. Levá spodní část obrazu zůstává prázdná, což odporuje způsobu vnímání informace obvyklému na Západě. (Např. snaha o vizuální interpretaci hudby byla tehdy na Mondrianových obrazech patrná - viz obraz Broadway Boogie-Woogie.[2])

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WELTONOVÁ, Jude. Jak vnímat obrazy. Překlad Blažena Kukulišová a Tamara Vosecká. Bratislava, Nitranská ul. 5 : PERFEKT a. s. ve spolupráci s Knižním klubem Praha, 1995. (Umění zblízka) ISBN 80-85261-81-2. Poděkování, s. 64. (česky) 
  2. Malířské umění od A do Z. Praha : Rebo Productions, 1995. ISBN 80-85815-20-6. Kapitola Piet Mondrian, s. 502. (česky) 

Odkazy[editovat | editovat zdroj]