Jan Toorop
| Jan Toorop | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Johannes Theodorus Toorop |
| Narození | 20. prosince 1858 Purworejo |
| Úmrtí | 3. března 1928 (ve věku 69 let) Haag |
| Místo pohřbení | The Hague Roman Catholic Cemetery |
| Alma mater | Delftská technická univerzita Rijksakademie van beeldende kunsten |
| Povolání | malíř, grafik, kreslíř poštovních známek, designér, rytec leptů, keramik, ceramics designer a kreslíř |
| Děti | Charley Toorop |
| Příbuzní | John Fernhout a Edgar Fernhout (vnoučata) |
| Významná díla | Portrait of Annie Hall De schelpenvisser Broek in Waterland The Sphinx |
| Ocenění | Královská cena pro svobodné malování (1887) |
| Podpis | _signature,_1905.png) |
| Webová stránka | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jan Toorop, celým jménem Johannes Theodorus Toorop (20. prosince 1858 Purworejo – 3. března 1928 Haag) byl nizozemský malíř, představitel uměleckého hnutí amsterdamských impresionistů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině míšenců (Indos) na Jávě jako třetí z pěti dětí. Jeho otec byl nizozemský koloniální úředník, matka pocházela ze svazku britského námořního důstojníka s domorodou ženou.[1] Vyrůstal na ostrově Bangka, kde jeho otec řídil cínové doly, ve věku jedenácti let odešel do Nizozemska. Studoval na polytechnice v Delftu a malířských akademiích v Amsterdamu a Bruselu, patřil k žákům Augusta Allebého.
V roce 1884 vystavoval v pařížském Salonu nezávislých. Byl členem uměleckého sdružení Les XX., k jeho uměleckým souputníkům patřili James Ensor, Antoon Derkinderen a William Degouve de Nuncques. Byl průkopníkem pointilismu v nizozemském malířství, později se posunul k symbolismu a ve svém bohatě ornamentálním stylu uplatnil zkušenosti s indonéskou výtvarnou tradicí.[2] Věnoval se portrétu i krajinomalbě, zpracovával také sociální náměty, navrhoval knižní vazby, divadelní plakáty i blankety státních válečných dluhopisů, vytvořil mozaiku v amsterdamském sále Beurs van Berlage. Průlomovým dílem secese byla jeho reklama na olej delftské firmy NOF, podle níž se v Nizozemsku říká secesi slaoliestijl (styl salátového oleje) a jejíž estetika výrazně ovlivnila Gustava Klimta.[3]
Vedl nevázaný bohémský život a nakazil se syfilidou, jejímiž následky po zbytek života trpěl. Pobýval v přímořském letovisku Domburg, kde nechal vybudovat výstavní pavilon Kotje van Toorop.[4] Často také navštěvoval vesnici Oosterbeek a jeho inspirátorkou se stala místní spisovatelka a výtvarnice Miek Janssenová, mladší o více než třicet let. V závěru života vstoupil do římskokatolické církve a tvorba z tohoto období se vyznačuje náboženskou exaltovaností.[5]
Jeho dcera Charley Tooropová byla rovněž malířkou. Tooropova díla vystavuje Rijksmuseum Amsterdam, Kunstmuseum Den Haag a Museum de Fundatie ve Zwolle, v Haagu byl odhalen jeho pomník od Johna Rädeckera.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
-
Návrat domů, 1885 -
Broek in Waterland, 1889 -
Nová generace, 1892 -
Sběrač mušlí, 1904 -
Miek Janssenová v Domburgu, asi 1918 -
Modlitba (autoportrét), 1927
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Jan Toorop (1858-1928). Cultuur Archief Dostupné online
- ↑ Hoe Indisch was Toorop? Indisch Anders, 2016-05-19 Dostupné online
- ↑ Jan Toorop. Museum Helmond Dostupné online
- ↑ Waar vind je de Nederlandse Kunstenaarsdorpen? Kunst Vensters, 2018-07-23 Dostupné online
- ↑ Het leven van Jan Toorop. Sint Christoffel Parochie Dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Toorop na Wikimedia Commons - Jan Toorop
- Widewalls
