Antroposofie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Antroposofie (někdy též anthroposofie či antropozofie) je esoterická nauka odvozená od theosofie nabízející mystický vhled do podstaty člověka, přírody a nadsmyslově duchovních světů. Antroposofie se při prozkoumávání duchovního světa zaměřuje na dosáhnutí přesnosti a srozumitelnosti přírodovědeckého výzkumu fyzického světa.[1] Založená byla rakouským filosofem Rudolfem Steinerem (1861–1925).[2]

Název je odvozen z řeckého anthrópos ("člověk") a sofia ("moudrost") v záměrném kontrastu k označení teosofie poté, co se Steiner rozešel s Theosofickou společností Annie Besantové. Antroposofie mimo jiné vychází z teosofie rosekruciánů, kterou, jak sám Steiner říká: „přizpůsobil do formy přiměřené dnešní době“. Později jsou do ní stále častěji vnášeny prvky křesťanství.[3] Antroposofie byla velmi rozšířena počátkem 20. století a v její střízlivější podobě je základem kontroverzní (steinerovské) waldorfské pedagogiky.[4] V praxi je antroposofická filozofie využívána zejména při výuce pacientů s duševními poruchami (Camphillské hnutí), při alternativním způsobu hospodaření (biodynamickém zemědělství), v antroposofické medicíně (kombinace alternativní, homeopatické a bylinkářské medicíny)[5] a v etickém bankovnictví (sociální alternativa bankovních půjček a investic).[1][6] Antroposofická společnost má své mezinárodní sídlo (Goetheanum) v Dornachu ve Švýcarsku.

Obsah

Gnozeologie [editovat]

Steiner sám charakterizuje antroposofii těmito slovy: Jako antroposofii označuji vědecký výzkum duchovního světa, který prohlédá jednostrannosti pouhého poznávání přírody i jednostrannosti obvyklé mystiky a který, než se pokusí proniknout do nadsmyslového světa, nejprve v poznávající duši rozvíjí síly, které běžné vědomí ani běžná věda nepoužívá, a které umožňují do něho proniknout.[7]

Metafyzika [editovat]

Člověk podle Steinera existuje od samého počátku vývoje kosmu. Vývoj vesmíru není ničím jiným než postupným vývojem a osvobozováním člověka. Ten byl zprvu duchovní bytostí žijící v oblasti božského duchovního světa. Od něho se lidé odpoutali a propadli se tak do hmotného světa, ze kterého nyní postupně stoupají a obohaceni se vracejí ke světu duchovnímu. Protože se člověk vyvíjí současně s okolním světem má jeho vývoj zákonité souvislosti s neživou i živou přírodou, se sluncem i planetami a lze mezi nimi nalézt četné paralely.

Antroposofické učení předpokládá, že člověk je tvořen 1. tělem, 2. duší a 3. duchem a že smrtelné tělo podléhá zákonům dědičnosti, duše osudu, duch zákonům reinkarnace (znovuvtělení).[8] Základní hmotnou část lidské bytosti představuje podle antroposofie fyzické tělo složené z „minerálů“. Oživujícím elementem jinak mrtvé hmoty je éterné tělo (životní tělo, tělo utvářejících sil). Astrální tělo (duševní tělo, tělo pocitové) dává bytosti vědomí, možnost vnímat a schopnost přetvářet vnější podněty na vnitřní prožitky.

Za specificky lidský rys pokládal Steiner čtvrtý článek, jímž je 4. já. Jeho hlavním projevem je vědomí vlastní existence a schopnost regulovat své city a pudy myšlením, což již ostatní živočichové nedovedou. Schránu nesoucí lidské já Steiner v raném období označoval termínem kauzální tělo.

Podle Rudolfa Steinera dále existují vyšší články člověka, kterými jsou: 5. manas (duše vědomá, „duchovní já“) (tzv. „obrácené já“), 6. buddhi („životní duch“), 7. átman („duchovní člověk“).[3]

Chápání ducha, v souladu s duchovní vědou, nemá být podle Steinera pouze teoretickým názorem, ale má být obsahem života a životní silou. Jen když se učiníme schopnými zesílit své chápání světa tak, že se toto chápání stane v nás skutečně živým, pak pochopení splní svoji vlastní úlohu. Pro ty, kdo se zcela ze své svobodné vůle rozhodnou pracovat na zušlechtění své duchoví bytosti, aby mohli vstoupit na stezku vyššího pokroku, Steiner sestavil základní poučky a vysvětlivky, jak musí být postupováno při meditování či cvičeních a k čemu meditování a cvičení vede.

Volkmar Wölk ve své knize o Ekofašismu tvrdí, že podle Steinerovy esoterické evoluční teorie, která je součástí antroposofie, se lidstvo dělí na jednotlivé rasy či plemena[9] Řady ras se během tisíciletí postupně vyvíjely, přičemž každá z nových se vyznačovala oproti předchozím vyšší úrovní rozvoje vnitřního vědomí.[10] Tato rasová teorie, postavená na stejné doktríně jako teosofie, je podle Staudenmaiera a Biehlové integrální součástí antroposofické kosmologie.[11]

Kritika antroposofie [editovat]

Českého klubu skeptiků Sisyfos hodnotí Steinerovo učení slovy: „Převážná většina jeho názorů jsou buď náboženské nebo okultní představy a především vlastní absurdní fantazie, které jsou v rozporu s vědeckými poznatky evolučními, fyzikálními i medicínskými. Jeho učení patří do takových oblastí, jako je pseudověda, mystika a magie.“[12] Zároveň upozorňuje na to, že žádná ze Steinerových předpovědí se neuskutečnila.[12] RUDOLF STEINER (1861-1925) - zakladateľ antropozofie vychádzajúcej z teozofie. Steiner prijal od materskej O.T.O. chartu pre vlastnú lóžu nazvanú Mysteria Mystica Aeterna, ktorej predsedal aj samotný čierny mág a okultista Aleister Crowley, ktorý sa netajil svojim sexuálnymi magickými rituálmi a vyvolávaním rôznych démonov. Steiner sa od sexuálnych rituálov O.T.O. distancoval. Steiner tvrdí, že z O.T.O neprevzal absolútne nič, okrem formálneho práva pokračovať v historickom následníctve symbolicko-rituálnej činnosti. I napriek tomuto vysvetleniu si nesie antropozofická spoločnosť kritický pohľad od iných spolkov. Prečo však prijal od O.T.O. chartu pre vlastnú lóžu? Mohol to byť otvorený kanál pre zlo, ktoré pôsobilo od momentu iniciácie pre jeho ďalšiu činnosť. Mnohí mystici nemôžu ovplyvniť vplyv skrytých síl tohoto sveta aby nimi neboli vzatí do ich moci pri praktizovaní okultných rituálov. Sily, ktoré vzývajú sú silnejšie ako my ľudia. O Steinerovom učení je ťažké povedať niečo naozaj jednoduché a zrozumiteľné. Jiří Heřt zo združenia českých skeptikov Sisyfos sa o to pokúsil a o prameňoch antropozofie napísal, že v Steinerovom diele možno nájsť prvky predkresťanských filozofov aj prvky pohanské, rovnako ako hlasy gnosticizmu. Píše tiež, že zo stredovekého okultizmu sa tam potom ozýva alchýmia a astrológia a svoje stopy zanechal aj špiritizmus. Z toho totiž vzišla teozofia, ktorá sa bohato inšpirovala hinduizmom a budhizmom, od ktorých prevzala vieru v reinkarnáciu a karmu. Tvrdí, že antropozofia je veda i keď je založená na duchovných základoch. Rudolf Steiner sa celkom vedome rozhodol odmietnuť vedeckú metódu a nahradil poznatky vedy hlásaním zjave2 ných právd. Na tom základe založil potom svojskú pedagogiku ako súčasť svojho absurdného videnia sveta na základne jeho mystických videní. Kanálom pre schopnosti mystického videnia bolo prepojenie s okultným spolkom O.T.O. , ktorým bol iniciovaný pre ,,vyššie’’ mystické ciele. Na rozdiel od teozofov kládol Steiner dôraz na veľmi svojrázne chápanú kresťanskú tradíciu a bol tiež ovplyvnený rozekruciánmi. Ide teda o dosť divokú zmes všeličoho, navyše zmiešanú so Steinerovým osobným príspevkom, ku ktorému vraj dospel cestou mimozmyslového poznania (rozumej telepaticky). Steiner definoval svoju antropozofiu ako ;cestu poznania, ktorá vedie duchovný obsah človeka k duchovnu vesmíru;. Podľa Heřta získaval Steiner svoje ;poznatky; pomocou hlbokého sústredenia a meditácie. Opisoval tri stupne poznávania: imaginatívny,inšpiratívny a intuitívny. Týmto spôsobom, sústavnou meditáciou, možno vraj podľa Steinera dospieť k jasnovidectvu (!) a získať tak prístup ku kozmickej pamäti (!). Podľa svojich slov vraj Steiner, hlboko ponorený do kozmickej pamäti, priamo čítal vo ;virtuálnej knihe poznania;, ktorú nazýval kronika Akáša. Jiří Heřt píše, že to slovo pochádza z arabčiny a znamená astrálne svetlo. Steiner svojim žiakom sľuboval, že sa dostanú k iniciácii budú zasvätení a nakoniec budú schopní jasnovidectva. Heřt tiež poznamenáva, že sa od jeho čias nikomu ďalšiemu nepodarilo čítať v tej kronike Akáša a celé antropozofické učenie až do dnešných čias preto spočíva v reprodukcii Steinerových myšlienok a citácií z jeho diela. Jiří Heřt prevzal z nepublikovanej state O. Štampacha zjednodušenú interpretáciu Steinerovej náuky o človeku, ktorá sa na ilustráciu tohto systému bludov hodí. Človek existuje od samého začiatku vývoja kozmu. Vývoj vesmíru nie je ničím iným než postupným vývojom a oslobodzovaním človeka. Ten bol spočiatku duchovnou bytosťou a stál v kozmickej hierarchii hneď pod deviatimi sférami božského duchovného sveta. Od neho sa ľudia odpútali a prepadli sa tak do hmotného sveta, z ktorého teraz postupne stúpajú a obohatení sa vracajú k svetu duchovnému. Človek sa pritom vyvíja v stupňoch, opakovanými reinkarnáciami s prenosom karmy. V priebehu tejto cesty sa človek vyvíja paralelne s celou zvyšnou prírodou, zbavuje sa ťaživej hmoty a svojich temných stránok a odovzdáva ich rastlinám a živočíchom, čo sú v podstate len vedľajšie produkty, odpady vývoja človeka. Pretože sa človek vyvíja súčasne s okolitým svetom, má jeho vývoj zákonité súvislosti s neživou aj živou prírodou, so slnkom a planétami a možno medzi nimi nájsť mnohé paralely: napríklad sedem epoch vývoja človeka zodpovedá počtu siedmich planét, dvanásť častí jeho tela zodpovedá dvanástim znameniam zverokruhu, jeho štyri základné temperamenty štyrom elementom prírody; vode, ohňu, zemi a vzduchu. Okrem tohto systému kozmologických bludov Steiner ešte tvrdí, že ľudstvo prešlo niekoľkými vývojovými etapami. Prvou bola Lemuria, po nej nasledovala Atlantis (totožná s bájnou Atlantídou) a teraz žijeme v postatlantskom období, ktoré sa začalo v roku 7227 pred naším letopočtom. Od tohto času už uplynulo sedem epoch. Teraz vraj žijeme v euroamerickej epoche, ktorá potrvá do roku 2573. A koniec sveta nastane vraj v roku 3995, keď ľudia konečne znovu získajú jasnovidecké schopnosti. Všetky tieto poznatky sú, prirodzene, nejako zapracované do toho, čo sa deti učia vo waldorfských školách, ale to ani zďaleka nie je všetko. Rudolf Steiner predniesol pre budúcich učiteľov prvej waldorfskej školy sériu prednášok, ktorých stenografický záznam vyšiel aj v českom jazyku pod názvom Všeobecná nauka o člověku jako základ pedagogiky (1996). Steiner sa v nich oháňa karmou a žiada podporu vyšších duchovných mocností. Ďalší český skeptik Čeněk Zlatník sa pri ich štúdiu nevedel zbaviť dojmu, že Steiner zakladá skôr náboženskú sektu a až v druhom pláne vzdelávaciu inštitúciu.

Příznivci antroposofie [editovat]

Příznivci antroposofie byli a jsou i některé výrazné osobnosti veřejného života. Patří mezi ně např.:

V České republice se k antroposofii hlásí Klíčové hnutí Taťány Fischerové. Též v České republice existuje řada waldorfských škol založených na antroposofii.

Reference [editovat]

  1. ↑ a b Robert McDermott, The Essential Steiner, ISBN 0-06-065345-0, pp. 3–11, 392–5
  2. ↑ Robert A. McDermott, "Rudolf Steiner and Anthroposophy", in Faivre and Needleman, Modern Esoteric Spirituality, ISBN 0-8245-1444-0, p. 288ff
  3. ↑ a b Rudolf Steiner, Theosofie rosekruciánů
  4. ↑ MALINA, Jaroslav, a kol. ANTROPOLOGICKÝ SLOVNÍK (s přihlédnutím k dějinám literatury a umění) aneb co by mohl o člověku vědět každý člověk [online]. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2009, [cit. 2010-08-27]. Heslo antropozofie, s. 256. Dostupné online. ISBN 978-80-7204-560-0.  
  5. ↑ What is Anthroposophically Extended Medicine?
  6. ↑ Heiner Ullrich, "Rudolf Steiner", Prospects: the quarterly review of comparative education (Paris, UNESCO: International Bureau of Education), vol. XXIV, no. 3/4, 1994, p. 555–572.
  7. ↑ STEINER, Rudolf. Philosophie und Anthroposophie. Gesammelte Aufsätze. Dornach (Švýcarsko) : Rudolf Steiner-Nachlassverwaltung. ISBN 3727403500.  
  8. ↑ Ostravská univerzita – Pedagogická fakulta, Autor: Doc. PhDr. Josef Mrhač, CSc., Ostrava 2005, Poznámky a teze k základním pedagogickým kategoriím a pojmům, str.2
  9. ↑ WÖLK, Volkmar. Neue Trends im ökofaschistischen Netzwerk …. [s.l.] : [s.n.], 1991. s. 120-121. (německy) 
  10. ↑ BIEHL, Janet; STAUDENMAIER, Peter. Ekofašismus. [s.l.] : Votobia, 1999. ISBN 80-7198-355-1. s. 58-59. (česky) 
  11. ↑ BIEHL, Janet; STAUDENMAIER, Peter. Ekofašismus. [s.l.] : Votobia, 1999. ISBN 80-7198-355-1. s. 58. (česky) 
  12. ↑ a b HEŘT, Jiří. Stručný výkladový slovník českých skeptiků [online]. Český klub skeptiků Sisyfos, 2007-09-06, [cit. 2013-01-14]. Heslo Antroposofie. Dostupné online.  
  13. ↑ ^ Robert Fulford, "Bellow: the novelist as homespun philosopher", The National Post, October 23, 2000
  14. ↑ ^ Books and Writers, Andrey Bely
  15. ↑ J.D. Elsworth, Andrej Bely:A Critical Study of the Novels, Cambridge:1983, cf. [1]
  16. ↑ ^ John F. Moffitt, "Occultism in Avant-Garde Art: The Case of Joseph Beuys", Art Journal, Vol. 50, No. 1, (Spring, 1991), pp. 96–98
  17. ↑ Peg Weiss, "Kandinsky and Old Russia: The Artist as Ethnographer and Shaman", The Slavic and East European Journal, Vol. 41, No. 2 (Summer, 1997), pp. 371–373
  18. ↑ Arts Ablaze, Kandinsky: The Path to Abstraction 1908–1922
  19. ↑ Layla Alexander Garrett on Tarkovsky
  20. ↑ Bruno Walter, "Mein Weg zur Anthroposophie". In: Das Goetheanum 52 (1961), 418–2

Související články [editovat]

Externí odkazy [editovat]

Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo v něm chybí důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Bližší informace mohou být uvedeny na diskusní stránce.
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Antroposofie&oldid=10050031“