Joseph Beuys

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lothar Wolleh: Beuys performuje v TV

Joseph Heinrich Beuys (12. května 1921, Krefeld23. ledna, 1986, Düsseldorf) byl německý performer, sochař, malíř, estetik, filozof a teoretik umění, pedagog Kunstakademie Düsseldorf. V České republice se proslavil tím, že Milan Knížák zakoupil jeho dílo Auto do národní galerie za 500 000 Euro.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Joseph Beuys se narodil v Krefeldu a původně se chtěl věnovat lékařské kariéře. V roce 1936 vstoupil do Hitlerjugend. Později, během válečného konfliktu se dobrovolně přihlásil do armády. Byl přidělen k Luftwaffe a vycvičen na pozici radiotelegrafista. Osudným se pro něj stal 16. květen 1944, kdy byl sestřelen se svojí Štukou nad Krymem a tamější Kozáci se popáleného Beuyse ujali. Léčili jeho popáleniny tradiční metodou - plstí a tukem. Potřeli ho vrstvou tuku a zabalili do plsti. Tuto příhodu Beuys využil v mnohých svých dílech a instalacích. Plsť a tuk se stali jeho oblíbenými materiály. Setkání evropské a orientální či jiné kultury jeho hlavním motivem. Sám nosil plstěný klobouk. V několika interview tuto historku bagatelizoval, stala se však součástí jeho osobní mytologie.

Studia[editovat | editovat zdroj]

V letech 1946 až 1951 studoval Akademii umění v Düsseldorfu, po ukončení studia se věnoval kresbě, prožíval hluboké deprese, finanční krizi a traumata způsobená válečným nasazením ve Wehrmachtu. V roce 1962 se stal členem hnutí Fluxus a profesorem sochařství na Akademii umění v Düsseldorfu.

Obsazení školy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 vstoupil do povědomí široké veřejnosti svou koncepcí, ve které upravil Komenského škola hrou na Beuysovo škola všem. Naléhal, aby do jeho studia - ateliéru sochařství byli přijati všichni zájemci o studium, rektor školy jej okamžitě propustil. Beuys se studenty se opevnil ve školní budově a došlo ke střetu s policií. Svůj koncept, že každý může být umělcem, shrnul do termínu: sociální socha, při jeho definici se opíral o dílo Rudolfa Steinera, zakladatele waldorfské školy. Sociální socha: "pouze umění má sílu vytvořit sociální organismus, tak jako se přistupuje k realizaci uměleckého díla, proto každý jedinec bude umělcem a úplné umění bude sociální zákon budoucnosti..."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho práce se nese v lehce provokativním duchu, jsou to instalace, happeningy a prostředí - environments, v některých zemích byly jeho výstavy zpočátku přijaty s neporozuměním či zakázány. Je ale také autorem asi 450 grafik a různých plakátů, vytvořil celou řadu kreseb. Někdy je mu připisována nálepka šamana.

Různé performance:

  • Jak vysvětlíme obrazy mrtvému zajíci 1965

Ve Schmelově galerii v Düsseldorfu publikum sleduje přes sklo Josepha Beuyse. Ten s hlavou potřenou medem a pokrytou plátkovým zlatem vysvětluje cosi zastřelenému zajíci, kterého si položil na klín. Volba materiálu není náhodná. Med má být symbolem tepla a bratrství, zatímco zlato jako kov a materiál alchymistů, symbolizovalo maskulinní rozumářský princip.

  • EURASIA v roce 1965

Roku 1961 byla postavena Berlínská zeď. Beuyse se to bolestně dotýká. Vidí v tom symbol oddělení západního racionálního a východního intuitivního člověka. Zkusí najít ztracenou rovnováhu tím, že si zopakuje zážitek z mládí. Roku 1964 stráví devět hodin v Blockově galerii v Západním Berlíně zavinutý do plstěné deky, jejíž konce "střeží" dva mrtví zajíci.

  • Celtic Scottish Symphony v roce 1970
  • I Like America and America Likes Me v roce 1974

V roce 1974 uskutečnil jednu ze svých nejslavnějších akcí. Odlétá do New Yorku. Přesouvá se bez zastávky do galerie Reného Blocka. Zde po tři dny zavinutý v plášti z plsti, jak jinak, a s chodeckou holí, Beuys tráví svůj čas jen v přítomnosti hromady slámy a živého kojota. Kojotovi, který je uznáván za novodobý pan-indiánský symbol, předčítá poezii, nebo ho naopak svým chováním napodobuje. Motem bylo zrušení bariéry mezi posvátným indiánským zvířetem a bílým člověkem z industrializované civilizace. Nakonec Beuys shazuje svůj hábit a zařve, nastupuje do auta, odjíždí na letiště a odlétá do Evropy. To vše na znamení, že kromě indiánské kultury a tohoto kojota ho v Americe nic jiného nezajímá.

Politika[editovat | editovat zdroj]

7000 dubů

V politice byl kandidátem za stranu zelených do Evropského parlamentu. V roce 1982 zasadil 7000 dubů v prostředí výstavních pavilonů v Kasselu v rámci výstavy Documenta 7. Park i duby v něm jsou stále označeny pamětní cedulkou.

Inspiroval také své antroposofické a umělecké kruhy požadavky za více přímé demokracie – např. jím spoluzaložený "Achberger Kreis" ("Achbergský kruh"), nebo "Organisation für direkte Demokratie durch Volksabstimmung" ("Organisace pro přímou demokracii prostřednictvím lidových hlasování")[1] Jeho akce byly jednou z inspirací k založení IDEE, pozdějšího hnutí Mehr Demokratie.

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1964 documenta, Kassel, Německo
  • 1972 documenta, Kassel
  • 1976 Venice Biennale, Itálie
  • 1979 Solomon R. Guggenheim Museum, New York, USA
  • 1980 Rocca Paolina, Perugia, Itálie
  • 1984 Seibu-Museum, Tokio, Japonsko
  • 2005 Tate Modern, Londýn, Velká Británie 'Joseph Beuys: Actions, Vitrines, Environments' [1]
  • 2006 Museum kunst palast, Düsseldorf; Kunstmuseum Bonn; Museum Hamburger Bahnhof, Berlín
  • 2006 The David Winton Bell Gallery, Brown University, Providence, USA, Another View of Joseph Beuys
  • 2007 Zwirner & Wirth , New York City, USA

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Buchloh, Benjamin H.D. / Krauss, Rosalind/Michelson, Annette: “Joseph Beuys u Guggenheim”, v: Říjen, 12, Frühjahr 1980, pp 3-21
  • Kuoni, Carin, editor: “Joseph Beuys v Americe: Energetický plán západního muže,” čtyři zdi osm oken, New York, 1990
  • Moffitt, John Francis: “okultismus v avantgardním umění. Případ Josepha Beuys”, studia ve výtvarných uměních - avantgarda, No.63, Michigan/Londýn 1988
  • Ray, Gene: “použití a zneužívání úžasný: Joseph Beuys a umění po Auschwitz”, Diss.phil., Univerzita Miamia, Miami 1997
  • Tisdall, Caroline: “Joseph Beuys”, Londýn 1979

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. rozhovor s Josephem Beuysem:Die Mysterien finden im Hauptbahnhof statt (Mystéria se dějí hlavně na hlavním nádraží), Peter von Brügge, Der Spiegel, 4.6.1984