Tádž Mahal

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tádž Mahal
Světové dědictví UNESCO
Taj Mahal in March 2004.jpg
Smluvní stát Indie Indie
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i
Odkaz 252 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 1983 (7. zasedání)

Tádž Mahal (anglicky: Taj Mahal, hindsky: ताज महल, persky: تاج محل a IPA ['ta:dʒ mə'ha:l]) je monumentální pomník v Ágře ve státě Uttarpradéš v Indii. Nechal ho vystavět indický mogul Šáhdžahán na památku své předčasně zesnulé ženy. Od roku 1983 je Tádž Mahal součástí Seznam světového dědictví UNESCO. Budova se proslavila po celém světě a přitahovala neuvěřitelně mnoho návštěvníků. Stala se symbolem Indie. V různé denní době za různého osvětlení má zajímavé zbarvení . Ráno je barva narůžovělá, navečer mléčně bílá a zlatou se stává vždy, když na ni dopadnou měsíční paprsky. Zdá se, že se vznáší mezi nebem a zemí - jeho proporce, jeho symetrické členění, okolní zahrady a zrcadlení ve vodě se spojují v dojem, který vám okamžitě vyrazí dech. Pro mnoho lidí je dnes Tádž Mahal symbolem Indie a pro svou architektonickou výjimečnost bývá často řazen k sedmi divům světa. Stavba je 73 metrů vysoká .

Ranní pohled.

Smrt mogulovy manželky[editovat | editovat zdroj]

Jde o historii islámského mughalského vladaře Šáhdžahána (vládl v letech 1628 – 1658) a jeho milované ženy Ardžumand Banu Baygam, které se říkalo Mumtáz Mahal (perla paláce). Mocný Mughal byl ještě princem, když se v roce 1612 oženil s půvabnou patnáctiletou dcerou vysokého úředníka Ásafa Chána. Šáhdžahán ji sice přidal ke svému harému, ale brzy poznal, že si Mumtáz zaslouží veškerou jeho pozornost. Při oficiálních příležitostech sedávala po jeho boku, doprovázela ho na dobyvačných výpravách a probírala s ním státní záležitosti. Milovaná žena porodila svému obdivovateli osm synů a šest dcer, avšak v roce 1629 při porodu posledního dítěte ve věku 36 let zemřela. Císařovi prý u smrtelné postele jeho ženy náhle zešedivěly vlasy. Po její smrti vyhlásil vdovec dvouletý státní smutek, během kterého bylo zakázáno slavit, poslouchat hudbu, nosit šperky a používat parfémy. Jeho žal byl tak veliký, že pro ni truchlil celé dva roky a učinil slib, že postaví pomník hodný její památky, něco, čemu by se nevyrovnalo nic na světě. Na důkaz hlubokého zármutku slíbil truchlící manžel postavit mrtvé ženě mauzoleum Tádž Mahal (korunu paláce). Mughal si nechal povolat architekty, inženýry, sochaře a kaligrafy z Persie, Turecka, Samarkandu, Benátek i Francie. Vedoucím architektem byl Istad Usa z Íránu, který stavbu navrhl tak, aby symbolizovala krásu a věčnou lásku.

Stavba Tádž Mahalu[editovat | editovat zdroj]

Budova stojí v zahradách a vchází se do ní velkou, překrásnou vstupní bránou. Brána symbolizuje vstup do ráje. Převyšují ji pavilóny završené kupolemi a původně měla vrata ze stříbra, dodatečně pobitá stovkami stříbrných hřebíků. Od vstupních dveří se schází dolů do malé krypty se skutečnými hroby; nahoře stojí pouze kenotafy – symbolické sarkofágy. Na reliéfech ochozu kolem horní krypty lze spatřit opět květy – zde výlučné bílé přízračné květy smrti. Denní světlo prosakuje mřížovím čtyř oblouků klenoucích se nad sarkofágy. Kenotafy jsou orámovány osmibokým ažurovitým hrazením z bílého mramoru, udivujícím filigránovými květinovými motivy – je to skutečné arcidílo orientálního dekorativního umění. V samém středu se nachází malý sarkofág Mumtáz Mahal a hned vedle, téměř brutálně přiražený k mramorovému hrazení, stojí větší kenotaf Šáhdžahána, ozdobený malou soškou, symbolem muže. Toto umístění jeho rakve sem vnáší moment neklidu – je to nepříjemná disonance v jinak dokonalé harmonii mauzolea; znamení, že v minulosti došlo k něčemu tragickému. Původně si chtěl císař pro sebe postavit samostatné mauzoleum z černého mramoru, ale když jej jeho syn Aurangzéb sesadil z trůnu, nalezl místo svého posledního odpočinku vedle své manželky v Tádž Mahalu. Obraz dokonalé harmonie celé stavby dotváří také odraz stavby na nehybné hladině uměle vytvořeného kanálu. Mauzoleum stojí v zahradách na konci vodního kanálu, který je zapuštěn do centrální tery.

Tádž Mahal se stavěl 22 let (1632–1654) a na jeho stavbě se podílelo 20 000 dělníků. Stavělo se prý podle návrhů jednoho francouzského a jednoho benátského architekta. Žádné konkrétní jméno není však známé. Pomník je postaven z mramoru, který byl na stavbu dopravován z 300 km vzdáleného lomu. Celý povrch je zdoben polodrahokamy, drahokamy a kaligrafická výzdoba je provedena černým mramorem. Celý komplex zaujímá plochu 567 x 305 metrů (cca 17,5 ha) a samotné mauzoleum stojí na čtvercovém podstavci, jehož rohy zdobí čtyři čtyřicetimetrové minarety. Hlavní budova má čtvercový půdorys (o straně 56,7 metrů), v rozích je zešikmená, měří 72 metrů a návštěvníky ohromuje svými obrovskými rozměry. Uvnitř gigantického základního vzklenutí je mramorová klenba vybroušená do kosočtverců a súry z koránu, napsané černým stylizovaným kaligrafickým arabským písmem, se vinou kolem vstupních dveří jako obrovský rébus. Tato stavba se vyznačuje nepřeberným bohatstvím vlysů a kazet s reliéfy a inkrustacemi z drahých kamenů (tato technika se nazývá pietra dura a pochází z Itálie) – k jejich zhotovení bylo použito kolem 60 druhů polodrahokamů. Stejné květinové motivy se opakují s geometrickou přesností po tisícekrát. V reliéfech z bílého mramoru převládá kosatec, oddenková rostlina typická pro hřbitovy, jež roste jen ve stínu a nesnáší indický žár.

Plán mauzolea.
  • Výška vnitřní kupole: 24,74 metrů
  • Průměr vnitřní kupole: 17,72 metrů
  • Výška zahradní brány: 23,07 metrů
  • Počet pracovních sil: 20 000

Tádž Mahal dnes[editovat | editovat zdroj]

Tádž Mahal získává kvůli znečištění ovzduší nepěknou nažloutlou barvu. Pro vrácení původního bílého třpytu navrhla indická parlamentní komise pro dopravu, turistiku a kulturu obalit načas celou stavbu bahnem, které se nechá uschnout a poté se spláchne. Jak bahno usychá, vstřebává do sebe nahromaděnou nečistotu. Procedura potrvá asi dva měsíce, bude stát 230 000 dolarů a bude muset být opakována každé dva nebo tři roky. Tato čisticí procedura byla použita k vyčištění mramoru mauzolea již dříve.[1]

Dne 7. července 2007 byl Tádž Mahal zařazen mezi nových sedm divů světa.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.novinky.cz/cestovani6/tadz-mahal-zloutne--pomuze-mu-nater-bahnem_115102_q34g1.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Divy světa: Fascinující stavby a památky : od Kolosea k Tádž Mahal, Knižní klub, Praha 1993, str. 114-115, ISBN 80-85634-06-6
  • PARKYN, Neil. Sedmdesát divů světové architektury a stavitelství : Úžasné stavby a příběh jejich vzniku. SLOVART, 304 s. ISBN: 80-7209-462-9
  • Divy světa : BALIOS

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]