Období Nara

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Dějiny Japonska
Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.

Období Nara (奈良時代, Nara-džidai) je označení pro historické období Japonska, které spadá do období Japonska 710794 n. l. Předcházelo mu období Jamato. Na začátku tohoto období císařovna Gemmei přesunula hlavní město z Fudžiwary do Heidžó-kjó (dnešní Nara). Tento přesun znamená začátek období Nara, které můžeme charakterizovat postupným vyzráváním společenského zřízení ricurjó inspirované Číňany a aktivním přijímáním ostatních výdobytků čínské kultury a technologií. Kromě 5 let (740 - 745), kdy se město krátce přesunulo, zůstalo hlavním městem japonské civilizace dokud císař Kemmu v roce 784 nezvolil nové hlavní město, Nagaoka-kjó. O deset let později došlo k dalšímu přesunu do Heian-kjó (dnešní Kjóto). Tímto přesunem začala další část japonských dějin, období Heian.

Politické dějiny[editovat | editovat zdroj]

Před koncem období Jamato byl vydán v roce 702 zákoník Taihó, který obsahoval podstatu centralizované vlády v Japonsku. Bylo zvoleno první trvalé hlavní město, v letech 694 - 710 to byla Fudžiwara a od roku 710 až do konce období Nara to bylo Heidžó-kjó (dnešní Nara). V čele státu stál vládce nazývaný tennó, který měl veškerou autoritu a moc ve státě. Ve skutečnosti však zůstával panovník stále pod vlivem svého dvoru, což vedlo k častým změnám osob na panovnickém trůně. V roce 770 se pokusil po smrti císařovny Šótoku získat trůn vysoký příslušník buddhistického mnišstva, mnich Dókjó. Byl však vyhnán a od té doby se nesměla žádná žena dostat na panovnické místo.

V čele vlády byla Státní rada (Dadžókan) a na císařovy kněžské povinnosti dohlížela Rada pro záležitosti kultu. Došlo k rozdělení země na 66 provincií, které spravovali vládou jmenovaní guvernéři. Všechna rýžová pole patřila císaři, který ji na základě evidence obyvatel a opakovaných revizí katastru pronajímal za naturální daň rolníkům. Část půdy však stále zůstávala v osobním vlastnictví starých rodů a tak systém rodů udži z předchozího období skrytě přetrval, což se projevilo v dalším období při vzestupu moci rodu Fudžiwarů a později rodu Minamota a Taira.

V hospodářském styku stále převládala naturální směna i když v roce 708 byly vydány první měděné mince.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

14,98 m vysoká socha Buddhy Vairóčany v klášteře Tódaidži. Socha byla několikrát znovu odlita (z různých důvodů včetně poškození zemětřesením).

Buddhismus, který se na Japonské ostrovy dostal v 6. století n. l., dosáhl oficiálního uznání jako státní náboženství a za vlády císaře Šómu (724-749) došlo k jeho rozmachu. Císař Šómu nechal vystavět mnoho buddhistických chrámů a Buddhových soch a v roce 741 nařídil zařídit v každé provincii mužský a ženský klášter. V roce 752 nechal vztyčit v klášteře Tódaidži sochu Buddhy Vairóčany, která dnes patří k největším bronzovým sochám na světě.[1]

I když většina obyvatel Japonska přijala po vzoru císaře buddhismus za svůj, nepřestávali praktikovat své předešlé náboženství, které dnes označujeme jako šintoismus. To je až do dnešních dnů pro Japonsko typické; většina lidí se hlásí k buddhismu a šintoismu zároveň.

Rozšíření buddhismu mělo vliv na ústup pohřbívání do hrobek a na rozšíření pohřbívání žehem.[1]

Největší vliv mělo v této době tzv. „Šest narských škol“: Džódžicu (成実宗, Džódžicušú), Hossó (法相宗, Hossóšú), Kegon (華厳宗, Kegonšú), Kuša (倶舎宗, Kušašú), Ricu (律宗, Riššú) a Sanron (三論宗, Sanronšú). Buddhistický směr Ricu přinesl do Japonska v roce 754 slepý mnich Čchien-čchen (japonsky Gandžin).

Velkorysými dary vzrostla moc buddhistických klášterů natolik, že si vydržovaly vlastní vojska a začaly soupeřit s císařským dvorem. Také z tohoto důvodu císař Kammu přeložil hlavní město roku 784 do Nagaoka-kjó a o 10 let později 11. listopadu 794 do Heian-kjó.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Na začátku období Nara došlo k sestavení prvních japonských historických kronik nazvaných Záznamy starých věcí (Kodžiki z roku 712) a Nihon šoki v roce 720. Obě kroniky jsou psány v čínštině, protože japonský dvůr převzal z Číny tisíce čínských znaků a slov.

V roce 760 však vznikla sbírka více než 4500 japonských básní nazvaná Manjóšú, která byla zapsána tzv. manjóganou, tedy kombinací čínských znaků ve fonetickém a sémantickém použití. Japonci se tak snažili upravit přejaté čínské znaky svému jazyku. Básně jsou psány formou tanka.

Další z děl jsou Záznamy z provincií (Fudoki), které obsahují geografii, legendy a informace politických institucích v jednotlivých částech země.

Císaři období Nara[2][editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států) ISBN 80-7106-391-6. S. 24-25.  
  2. REISCHAUER, Edwin O; CRAIG, Albert M. Dějiny Japonska. 1., doplněné vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2000. (Dějiny států) ISBN 80-7106-391-6.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]