Období Azuči-Momojama

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Dějiny Japonska
Významná postava období Azuči-Momojama, sjednotitel Japonska Tojotomi Hidejoši

Období Azuči-Momojama je období japonských dějin mezi lety 15681600, kterému předcházelo období válčících států Sengoku. Období Azuči-Momojama skončilo v roce 1600, kdy bylo Japonsko znovusjednoceno pod vládou šógunů a zaveden přísný centralizovaný vládní režim známý v japonské historiografii jako šógunát Tokugawa.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Období Azuči-Momojama je nazýváno podle opevněných míst - hradů Azuči a Momojama, které sloužily Nobunagu Odovi a Hidejošimu Tojotomimu jako centra jejich moci předtím, než dosáhli na nejvyšší posty v zemi. Období Azuči-Momojama začalo vojenskou výpravou velitele a daimjóa Nobunagy Ody s cílem podmanit si hlavní město Kjóto a stát se tak svrchovaným vládcem opětovně sjednocené země.

Nobunaga brzy v čele svých armád porazil vojska šóguna Ašikagy Jošihideho, který se mu postavil na odpor. Šikovnou diplomatickou politikou se mu také podařilo umlčet císařovy námitky vůči svému způsobu uchopení moci a postupně izoloval a vojensky si podmanil nejdůležitější nepřátelská knížata. V zájmu posílení své moci a upevnění státní autority zkonfiskoval na dobytých územích zbraně všemu obyvatelstvu a snažil se obnovit všeobecnou disciplínu a úctu k autoritám. Nařídil provést katastrální soupis veškeré zemědělské půdy v zemi. Další prostředek k upevnění moci představovalo přesídlení nedůvěryhodných a potenciálně nebezpezpečných knížat do dalekých severních provincií země.

Nobunaga neměl rád buddhistické mnichy a s podezřením se díval na přílišnou moc a velký politický vliv buddhistických chrámů, protože během období Sengoku vytvořily kláštery vlastní soukromé armády, které se během nepokojů v období Sengoku výrazně angažovaly ve válkách na straně Nobunagových protivníků. Tato skutečnost naopak vysvětluje jeho mimořádně kladný vztah ke křesťanským misionářům, kteří v Japonsku začali působit v polovině 16. století brzy poté, co portugalští obchodníci v roce 1543 přistáli u japonských břehů. V roce 1582 byl Nobunaga zavražděn jedním ze svých generálů a v jeho odkazu sjednotit Japonsko pokračoval jeho nejbližší spolupracovník Hidejoši Tojotomi.

Jeho nástupce Hidejoši pokračoval ve sjednocování země a pod svou kontrolu získal i dosud vládnímu vlivu odolávající západní provincie. Hidejoši po získání rozhodující moci odmítl přijmout v očích obyvatelstva obecně zdiskreditovaný titul šóguna a místo něj vládl jako titulární císařský regent kampaku. Roku 1587 vydal edikt, kterým se zakazovalo na území Japonska vyznávat křesťanství a křesťanským misionářům bylo nařízeno, aby do dvaceti dnů opustili zemi. Toto nařízení ale nebylo nijak přísně prosazováno, zřejmě z obavy, aby nebyl ohrožen výnosný zahraniční obchod s Portugalci.

V roce 1591 Hidejoši zlikvidoval poslední centrum odporu na severu ostrova Honšú, čímž dokončil sjednocení země do jediného státního celku. Zároveň s tím obnovil pevný vládní režim, založený na přísné feudální kázni a vztahu podřízenosti a nadřazenosti mezi členy společnosti. Nechal provést obecný soupis půdy, jehož smyslem bylo, aby se i obyčejný rolník stal soukromým vlastníkem vlastního pozemku a byl tak zodpovědný za placení dávek z jeho výnosu, čímž měly narůst daňové příjmy státu a oslabit hospodářská moc místních zeměpánů.

Ke konci svého života ustanovil Hidejoši regentskou radu pěti starších, která se skládala z nejmocnějších knížat. Všechny její členy před smrtí zavázal přísahou, že budou věrní jeho synovi Hidejorimu, budou dodržovat Hidejošiho zákony a nebudou sobecky sledovat své vlastní cíle. Hidejoši zemřel roku 1598.

Po smrti jednoho z regentů, který byl nejvlivnějším ochráncem Hidejoriho, porušil okamžitě přísahu věrnosti slíbenou Hidejorimu Ijeasu Tokugawa, jeden z pěti regentů, který tak nerespektoval Hidejošiho poslední přání týkající se následnictví jeho syna. Tokugawa prostřednictvím několika strategických sňatků svých potomků s čelními představiteli vojenské šlechty vytvořil spojenectví se čtyřmi nejmocnějšími vojenskými rody v zemi a připravoval se na úplné převzetí moci do svých rukou. Ijeasuovo jednání vyvolalo odpor zbylých představitelů rodu Tojotomi a jim věrných knížat. Roku 1600 došlo k bitvě u Sekigahary mezi nimi a Ijeasuovým spojeneckým vojskem, v níž Ijeasu vyhrál. Ihned po vítězné bitvě začal pronásledovat své protivníky, zabavil léna nepřátelských feudálů a zároveň odměnil ty, kteří mu pomohli, čímž zlomil jakýkoliv odpor vůči své vládě. Aby legalizoval svou moc, obnovil vojenskou vládu bakufu a nechal se v roce 1603 jmenovat šógunem.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Winkelhöferová, V., Boháčková, L.: Vějíř a meč, Panorama, 1987
  • Vasiljevová Zdenka, Dějiny Japonska, Praha : Nakladatelství Svoboda, 1986

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Obdobie Azuči-Momojama na slovenské Wikipedii.