Japonský paleolit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Dějiny Japonska
Japonsko v pozdním pleistocénu před 20 000 lety
- oblasti nad hladinou moře
- bez vegetace
- moře
černé linie zobrazují současné Japonsko

Začátek Japonského paleolitu (japonsky: 旧石器時代, kjúsekki džidai) se datuje do období zhruba 50 000 - 30 000 let př.n.l., kdy byli nalezeny nejstarší kamenné nástroje a končí kolem roku 14000 př.n.l., na konci poslední doby ledové, což odpovídá začátku období Džómon. V této době se ostrovy oddělovaly od pevniny. Kontakty s pevninou byly mezi Hokkaidem a Sibiří přes La Pérousův průliv. Na jihu z Koreje přes Cušimský průliv. Odtud sem přicházeli budoucí obyvatelé. Ti lovili mamuty, slony a vysokou zvěř. Byla zde vysoká sopečná činnost. Popel dal vzniknout úrodné půdě v nížině Kantó.

Většina vědců souhlasí s tím, že kolem roku 40 000 př. n. l. byly japonské ostrovy díky zamrznutí oceánu spojeny s asijskou pevninou. Z archeologických nálezů vyplývá, že mezi lety 35 000 a 30 000 př. n. l. přišli lidé druhu Homo sapiens na japonské ostrovy z východní a jihovýchodní Asie. Tito lidé byli lovci a sběrači a uměli vyrábět kamenné nástroje. Kamenné nářadí, bydliště a lidské fosilie z tohoto období byly nalezeny na všech ostrovech Japonska. Nejstarší lidské kosti byly objeveny v Hamamatsu. Radiouhlíková metoda ukázala, že fosílie se datují k asi 14,000 - 18,000 lety.

Významná naleziště: Akaši, Ušikawa, Mikabi, Hamakita, Kuzu

Kamenné nástroje[editovat | editovat zdroj]

Japonský paleolit ​​je také jedinečný v tom, že obsahuje nejranější známé kamenné nástroje a broušené kamenné nástroje na světě, ze doby asi 30.000 let př.nl, přičemž se jedná o technologii, obvykle spojenou s počátkem neolitu (asi 10,000 let př. nl.) ve zbytku světa.

Není přesně známo, proč byly tyto nástroje vytvořeny v Japonsku tak brzy. Mohlo tomu však napomoci to, že se jednalo o dobu spojenu s teplejším klimatem na celém světě (před 30 000 - 20 000 lety), z kterého mohli mít prospěch právě Japonské ostrovy.

Vzhledem k této jedinečnosti, období paleolitu v Japonsku přesně neodpovídá tradiční definici paleolitu založené na technologii opracovávaných kamenných nástrojů. Japonské paleolitické nástroje přesto vykazují mezolitické a neolitické rysy už v době 30.000 let př.nl.

Paleoantropologie[editovat | editovat zdroj]

Paleolitická populace v Japonsku, stejně jako pozdější populace Džómonského období, je pravděpodbně příbuzná s pravěkou paleo-asijskou skupinou lidí, která zabíral velkou část Asie než došlo k rozšíření populací charakteristických dnešních lidí Číny, Koreje a Japonska.

Stavba kostry poukazuje na mnoho podobností s jinými domorodými lidmi z asijského kontinentu. Zubní struktura patří do skupiny Sundadont, rozšířené především mezi pravěkými obyvateli jihovýchodní Asie (kde současné populace patří do skupiny Sinodont). Rysy lebky mají tendenci být silnější, s poměrně vyklenutýma očima.

Domorodé populace Ainu, dnes většinou omezeny na severním ostrově Hokkaidó, se zdají být potomci těchto paleolitických populací, a vykazují rysy, které byli v minulosti ozačovány jako rysy caucasoidní rasy, ale dnes jsou obecně spíše považovány za součást této rané paleolitické populace.

Genetická analýza dnešní populace není jednoznačná a uvádí značné množství genetického míšení mezi nejstarší populací v Japonsku a pozdějšími příjezdy lidí. Odhaduje se, že 10 až 20% genetické výbavy dněšní japonské populace pochází z domorodé populace Džómonského období, a zbytek pochází z pozdějších stěhování lidí z Asijského kontinentu, zejména z období Jajoi.

Archeologické nálezy[editovat | editovat zdroj]

Studie období paleolitu v Japonsku nebyla zahájena až donedávna - první paleolitické naleziště bylo objeveno hned po skončení druhé světové války. Vzhledem k dřívějšímu předpokladu, že lidé v Japonsku nežily před obdobím Džómon, výkopávky obvykle skončily na začátku Džómonské vrstvy litosféry (14 000 let př. nl.) a nepokračovalo se hlouběji. Od prvního paleolitického nálezu učiněného Tadahirem Aizawem, bylo nalezeno kolem 5000 dalších paleolitických nalezišť, některé z nich na stávajících Džómonských archeologických nalezišťích.

Studium japonského paleolitu se vyznačuje vysokou úrovní stratigrafických informací v důsledku sopečné povahy souostroví. Velké erupce inklinují k pokrytí ostrovů vrstvou popela, která je snadno datovatelná a lze ji nalézt po celé zemi. Důležitou vrstvou popela je vrstva z erupce sopky Aira-Tanzawa, která pokryla celé Japonsko zhruba před 21 000 - 22 000 lety.