Reformy Meidži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Samurajové z knížectví Sacuma po válce Bošin
Dějiny Japonska

Reformy Meidži (japonsky: 明治維新, Meidži išin) byla série reforem japonského císaře Meidži (někdy též přepisovaného jako „Meiji“), které začaly po roce 1869 měnit zastaralé feudální Japonsko v moderní industrializovaný stát.

Císař Meidži v uniformě evropského stylu, barevný dřevořez 1888

Proces budování moderního Japonska podle evropského vzoru začalo v období éry Meidži roku 1869. Japonsko v polovině 19. století žilo v relativním klidu, nad nímž bděl přísným okem šógunát rodu Tokugawa. Společnost byla dělena na kasty. Do příjezdu komodora Perryho v roce 1853 bylo Japonsko z velké části izolované. Na začátku 16. století bylo Japonsko ve styku se Španěly a Portugalci. Od roku 1549 se zde dokonce začalo šířit křesťanství. Šógun Iejasu Tokugawa (uchvátil moc roku 1600) rozpoutal smršť persekucí proti křesťanům, během níž jich tisíce zahynuly. Jeho vnuk a třetí šógun Tokugawa Iemicu pak přivedl Japonsko do 250 let trvající izolace, prosazením politiky „Sakoku“.

Ta byla prolomena v polovině 19. století. Díky nátlaku Matthewa Calbraitha Perryho byl šógunát donucen i přes odpor šlechty ustoupit Američanům. Koloniální flotily, které nyní kotvily v japonských přístavech, byly trnem v oku nacionalistickým radikálům. Tito se sjednotili pod myšlenkami Motoori Norinagy a pod sloganem sonnó džói („ctěte císaře, vypuďte barbary“). Oživení císařství zvláště inspirovalo samuraje z východních lén Čóšú a Sacuma, kteří se nikdy neztotožnili s nadvládou rodiny Togukawa. V roce 1868 došlo k revoluci, kdy radikálové obsadili palác v Kjótu. Většina šlechticů zůstala neutrální a občanská válka skončila v roce 1869. Šógunát byl svržen a bylo obnoveno císařství – Japonsko se mělo stát moderním feudálním státem. Mladý císař Meidži se přestěhoval do Eda, které přejmenoval na Tokio („východní hlavní město“), a zahájil okamžitě řadu reforem. Bylo mezi nimi ustavení parlamentu, sněmu a nejvyššího soudu, zavedení veřejného systému poštovních služeb, přijetí moderní jednotné měny a otevření tokijské burzy. Inspiroval se zejména Velkou Británií, USA, Německem a Francií. Zároveň ze západu povolal odborníky, kteří měli za úkol vytvořit či inovovat železnice a průmysl, armádu, loďstvo a architekturu.