Tódaidži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tódaidži
Památky na starobylou Naru
Světové dědictví
Tódai-dži, místo uložení sochy Velkého Buddhy
Tódai-dži, místo uložení sochy Velkého Buddhy
Smluvní stát Japonsko Japonsko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium ii, iii, iv, vi
Odkaz 870 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 1998 (22. zasedání)
Střecha Daibucuden - ústřední část chrámu - vyčnívá zpoza stromů.
Nandaimon (Jižní velká brána) v Tódaidži

Tódaidži (japonsky: 東大寺; Velký východní chrám[1]) je buddhistický chrám ve městě Nara v prefektuře Nara v Japonsku. Chrám, s největší dřevěnou budovou na světě[2] (Daibucuden, 大仏殿), poskytuje přístřeší gigantické soše Buddhy Vairóčana (大日如来; Dainiči Njorai), v Japonsku známém jednoduše jako Daibucu (大仏, „velký Buddha“). Chrám rovněž slouží jako japonské ústředí buddhistické školy Kegon. Tódaidži je počítán mezi sedm velkých narských chrámů (南都七大寺, Nanto šičidaidži).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Během období Tenpjó (729749 n. l.) lidé v Japonsku trpěli souběhem přírodních katastrof a epidemií. V roce 743 císař Šómu vydal nařízení o stavbě velké sochy Buddhy, která měla Japonsku pomoci. Při stavbě bylo mobilizováno velké množství dělníků a pro její dokončení bylo třeba 1 665 000 člověko-dní, (pozn. teoreticky by jeden člověk chrám stavěl déle než 4 500 let). Samotný Velký Buddha byl „stvořen“ umělcem z korejského království Pekče. Podle legendy se na stavbě podílelo skoro 2 600 000 lidí, tedy asi polovina obyvatelstva tehdejšího Japonska. Toto číslo je ale značně nadsazené. Buddha byl dokončen roku 751, spotřeboval většinu japonské produkce bronzu za několik let a zanechal zemi na pokraji bankrotu. Socha byla několikrát znovuodlita (z různých důvodů včetně poškození zemětřesením) a chrám byl dvakrát přebudován kvůli dvěma požárům.

Současná budova byla dokončena v roce 1709 a ačkoli je obrovská, je o 30 % menší než její předchůdce. V původním komplexu také stály dvě 100m pagody, zřejmě nejvyšší stavby na světě ve své době (mimo pyramid). Obě byly zničeny při zemětřesení.

Tódaidži byl provinčním chrámem provincie Jamato a stál i v čele všech provinčních chrámů.

V roce 1998 byl chrám Tódaidži, spolu s několika dalšími památkami v Naře, zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO pod společným označením Památky na starobylou Naru.

Klenotnice Šósóin[editovat | editovat zdroj]

Pokladnice Šósóin v Tódaidži

Zajímavou stavbou v chrámovém areálu je Šósóin (正倉院). Jde o mohutnou srubovou stavbu z cypřišového dřeva bez oken postavenou na kůlech s podlahou 2,7 m nad zemí. Sloužila jako skladiště cenných předmětů, které Tódaidži darovala císařovna Kómjó po smrti svého manžela, císaře Šómu, v roce 756. Šlo o asi 600 pečlivě sepsaných položek, jejichž předávání probíhalo postupně po dva roky. Další (větší) skupina předmětů přibyla v 10. století, kdy sem byly přemístěny sbírky ze skladiště Futacugura rovněž patřící k chrámu Tódaidži. Všechny předměty byly chráněny před vlhkostí uložením v krabicích a schránkách na nožičkách a i tím, že samotná stavba stojí na kůlech. Obsah klenotnice se dodnes dochoval ve skvělém stavu i díky pravidelné péči s jakou byl opatrován úřadem císařské pečeti. Po druhé světové válce byla nedaleko vybudována železobetonová budova s moderními zabezpečovacími a protipožárními systémy a vzácné předměty z dřevěného Šósóinu do ní byly přestěhovány.[4]

Míry Buddhovy sochy[editovat | editovat zdroj]

Podle 大仏さまの大きさ[5]

  • Výška sedící sochy: 14,98 m
  • Výška lotosového podstavce: 3,04–3,05 m
  • Hlava: 5,33 m
  • Šířka očí: 1,02 m
  • Šířka úst: 1,33 m
  • Nos: 0,5 m
  • Výška uší: 2,54 m
  • Délka prostředníčku: 1,08 m
  • Velikost dlaně: 1,48 m
  • Délka levého chodidla: 3,74 m
  • Váha: 500 tun

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Chrám získal toto jméno, protože ležel na východním okraji Heidžó-kjó.
  2. FLANDERKA, Pavel; KOPEČNÁ, Regina; KRAEMEROVÁ, Alice. Japonsko: Průvodce do zahraničí. 1. vyd. Praha : Nakladatelství Olympia, 1998. (Globus) ISBN 80-7033-490-8. S. 135.  
  3. Společně s Jakušidži, Kófukudži, Saidaidži, Gangódži, Daiandži a Hórjúdži
  4. WINKELHÖFEROVÁ, Vlasta. Japonsko. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1999. (Dějiny odívání; sv. 4) ISBN 80-7106-297-9. Kapitola Svědectví klenotnice Šósóin.  
  5. 大仏さまの大きさ (Rozměry Daibucu) [online]. (宗)東大寺, [cit. 2008-01-04]. Dostupné online. (japonsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Todaiji ve Wikimedia Commons