Fudži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Fudži (rozcestník).
Hora Fudži
富士山 (Fudžisan)
Pohled na horu Fudži za úsvitu od jezera Kawaguči
Pohled na horu Fudži za úsvitu
od jezera Kawaguči

Vrchol 3776 m n. m.

Světadíl Asie
Státy Japonsko Japonsko
Souřadnice 35°21′29″ s. š., 138°43′52″ v. d.
Fudži
Red triangle with thick white border.svg
Fudži
Hora Fudži se nachází v regionu Čúbu na ostrově Honšú
Prvovýstup neznámý mnich v roce 663
Typ stratovulkán
Erupce 1707
Sopka Fudži - posvátné místo a zdroj inspirace umění
Světové dědictví
Smluvní stát Japonsko Japonsko
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium iii, vi
Odkaz 1418 (anglicky)
Oblast Asie
Zařazení do seznamu
Zařazení 2013 (37. zasedání)
Satelitní snímek hory Fudži
Rudá Fudži od Hokusaie
Pohled z letounu na Fudžisan
Hora Fudži, šinkansen a sakura – tři symboly Japonska

Fudži (japonsky: 富士山; Fudži-san) je nejvyšší hora Japonska. Rozkládá se na hranici mezi prefekturami Šizuoka a Jamanaši na západ od Tokia, z kterého je za jasného počasí viditelná. Hora stojí osamoceně uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú.

Sopka[editovat | editovat zdroj]

Sopka vznikala opakovaným vyvrhováním lávy a popela a jedná se tedy o stratovulkán. V současnosti je Fudži považována za aktivní sopku s malou pravděpodobností erupce. Prvním dochovaným záznamem o erupci je z roku 800 př.n.l. Od té doby jich proběhlo několik. Posledním zaznamenaným výbuchem byla tzv. erupce Hóei v roce 1707, kdy město Edo (dnešní Tokio) vzdálené 100 kilometrů pokryla vrstva popela.

Kráter (Nai-in) má šířku kolem 700 metrů. Okraj sopečného kráteru má přibližně kruhový tvar z kterého vyrůstá šest výstupků zvaných „šest okvětních plátků Fudži“. Tyto výstupky vytvářejí dojem hrbolatého vrcholu.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Po většinu roku je její elegantní kuželovitý vrchol pokrytý sněhem. Obvod hory na úpatí je 125 km. Kolem hory Fudži leží pět jezer: Kawaguči, Jamanaka, Sai, Motosu a Šódži. Jezera se nalézají uprostřed lesů a jsou propojená potůčky a vodopády.

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1868 byl přístup na vrchol hory povolen jen mužům. Nejvhodnějším obdobím pro výstup na Fudži je od 1. července do 27. srpna, kdy jsou otevřeny turistické chaty a ostatní zařízení. K vrcholu se dá vyjít některou z 6 upravených cest. Každý rok navštíví horu asi 200 000 lidí, z nichž 30 % tvoří cizinci. Fudži je spolu s nedalekým pobřežím součástí národního parku, který ročně navštíví až 80 mil. návštěvníků.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

V nejnižším patře mezi modřínovými a smrkovými lesy můžeme nalézt také třešně a azalky. V horních svazích se potom drží již jen odolnější křoviny a trávy. V srpnu se na zasněženém vrcholu pohybují teploty kolem 6°C.

Název[editovat | editovat zdroj]

Fudžisan je někdy v euroamerické kultuře označován jako Fudžijama, protože jedno z možných čtení znaku 山 (hora) je „jama“. Ovšem Japonci toto označení považují za zastaralé. Další zastaralé nebo básnické japonské názvy hory Fudži jsou: Fudži-no-Jama (ふじの山, Fudžijská hora), Fudži-no-Takane (ふじの高嶺, Vysoký vrchol Fudži), Fujó-hó (芙蓉峰, Lotosový vrchol) a Fu-gaku (富岳 nebo 富嶽, první znak z 富士, Fudži a 岳, hora).

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Původní obyvatelé Japonska – národ Ainu, uctívali horu jako posvátnou. Hora je posvátná také pro vyznavače šintóismu a buddhisty. Existuje také náboženská sekta Fudži-ko (Společenství Fudži), která se zasvěcuje přímo a jenom této hoře. Vznikla v roce 1558 a dodnes je v ní mnoho členů.

Umění[editovat | editovat zdroj]

Hora Fudži je světoznámým symbolem Japonska a je často zobrazována na uměleckých dílech a fotografiích. Nejznámějším dílem zabývajícím se horou je mistrovské dílo malíře ukijo-e Kacušiky Hokusaie 36 pohledů na horu Fudži. Někteří buddhističtí malíři zobrazovali často pohled na jezero Kawaguči, v jehož hladině se hora Fudži zrcadlí.

Tradiční barvou používanou při zobrazování hory Fudži je modrá.

  • Kójó Okada (岡田 紅陽, 18951972) byl renomovaný japonský fotograf,[1] známý především svými snímky Fudži, kterou fotografoval více než 40 let. Snímal ji ze země, ze vzduchu, ve všech náladách, z každého úhlu i v každé denní době.[2]
Celkem jsem fotografoval tuto horu více jak 150 000 krát, ale obávám se, že jsem dosud nevyužil všechny možnosti.[2]
— Kójó Okada

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. (japonsky) Tokyo Metropolitan Museum of Photography, editor, 328 Outstanding Japanese Photographers, 『日本写真家事典』; Nihon šašinka džiten. Kjóto: Tankóša, 2000. ISBN 4-473-01750-8
  2. a b ORBIS. Bude Vás zajímat. Československá FOTOGRAFIE. 5 1960, roč. 1960, čís. 5, s. 73.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]