Visuté zahrady Semiramidiny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zahrady Semiramidiny, reprodukce z 20. století

Visuté zahrady Semiramidiny (také označovány jako Visuté zahrady babylónské) jsou jeden ze sedmi divů světa.

Popis stavby[editovat | editovat zdroj]

Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Amytis, která vyrostla v zelené Médii a proto Nabuchodonozor II. přikázal kolem roku 600 př. n. l. postavit visuté zahrady na terasách paláce, aby ji potěšil. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský. Podle zmíněných popisů byly zahrady zavlažovány prameny vody, které stékaly dolů po hradbách a zavlažovaly tak všechny rostliny.

Druhý div světa – okouzlující visuté zahrady královny Semiramis v Babylóně, které svou krásou předčily monumentálnost babylónských hradeb, zikkuratu i Mardukovy cesty.

Historik Diodóros Sicilský (50př.n.l.) píše: „Visuté zahrady Semiramidiny nebyly vystavěny Semiramis, která založila město, ale pozdějším vládcem nazývaným Kýros, kvůli kurtizáně, která byla z Persie. Vytvářela louky na vrcholcích hor, požadovaných králem. Zhotovovala umělé výsadby, aby napodobila Perskou zemi. Tato zahrada, byla 400 stop čtverečných velká a stoupala až na vrchol hory, kde byla budova a otervřené místnosti jako je u divadla. Podle schodiště byly postaveny nad sebou oblouky, mírně vystoupavě, které podepírají celou zahradu. Nejvyšší oblouk, na kterém leží celá plocha zahrady, byl 50 loktů vysoký. Zahrada samotná byla obklopena cimbuřím a valy. Stěny byly z velmi silné, postavené s nemalou péčí a náklady, jsou silné 22 stop, a každý pískovcový kámen je 10 stop široký. V několika patrech této stavby byly položeny trámy a velké kameny, každý 16 stop dlouhý a čtyři široký. Střecha nad tím vším byla nejprve pokryta rákosím zalitým množstvím síry (nebo asfaltu), a na to pak byly položeny dvojitě dlaždice spojené tvrdou a odolnou maltou. Nad tím vším byly položeny pláty olova uložené tak, aby odváděly vodu a také aby nehnily základy. Při vším byla položena zemina, která měla hloubku dostatečnou pro růst největších stromů. Když byla položena půda rovná a hladká, byla osázena všemi druhy stromů, které jak pro krásu, tak i pro velikost může potěšit diváky. Oblouky, které stály nad sebou vytvořily mnoho majestátních prostor všeho druhu a pro všechny účely. Byly tam stroje které přiváděly velké množství vody z řeky Eufrat prostřednictvím potrubí, tak aby bylo skryto před diváky. Toto potrubí vodu vyvádělo stavbou až na úroveň zahrady.“[1]

Toto svědectví, ačkoliv odpovídá nalezenému objektu možná nebylo založeno na přímém pozorování. Naopak bylo potvrzeno, že pro svá díla použil Diodóros celou řadu starších zdrojů.

Semiramis[editovat | editovat zdroj]

Visuté zahrady byly dříve považovány za okouzlující místo, které ale existovalo jen ve fantazii básníků. Důvod k tomu zadávala samotná Šammuramat, řecky zvaná Semiramis. Její život byl totiž znám jen z mýtů: v Sýrii existovalo město Aškalon, u něhož se rozprostíralo jezero, u jehož břehu stál chrám bohyně Derketó. Ta se z Afroditína popudu zamilovala do obyčejného muže a jejich vztah jí přinesl dceru. Ze zlosti nad nerovným manželstvím s prostým člověkem Derketó mladíka zabila a svou dceru hodila do moře, odkud ji zachránili holubi. Poté děvčátko nalezli nějací pastýři a odnesli jej dobytčímu inspektorovi Simovi, který ji pojmenoval Semiramis, což v syrštině znamená ,,holubice." Dívka dospěla a byla nejen krásná, ale i moudrá. Zamiloval se do ní Onnés, královský rádce, a vzal si ji za ženu. Semiramis mu porodila dva syny. Jenomže Onnés nebyl jediný, kdo Semiramis miloval. Taktéž si získala srdce krále Nina, který Onnésovi za ni nabízel svou dceru. Onnés se ze strachu před králem zbláznil a oběsil se. Ninos si tedy Semiramis vzal za manželku, ta mu porodila syna Ninia a po králově smrti se sama ujala vlády. Chtěla předčít svého zesnulého chotě, a proto založila město Babylón, kolem kterého postavila mocné hradby a také postavila vysoký chrám s věží, na které konali Chaldejci pozorování hvězd. Rovněž říši rozšířila o mnohá území a když ji po skončení válek její syn usiloval o život, sama se vlády vzdala v jeho prospěch, proměnila se v holubici a odletěla. Tato pohádková verze má i mnohé jiné. Semiramis však skutečně byla historickou osobou.

Objevení visutých zahrad[editovat | editovat zdroj]

Díky pověstem o Semiramis tedy byly i zmíněné visuté zahrady považovány za pohádku. Ale Koldewey je našel! Na pahorku Karsu našel jednoho dne podivné klenby, což by nebylo nic neobyčejného. Byly to však první klenby nalezené v Mezopotámii. Přikázal kopat dělníkům dál a objevoval více zajímavých věcí, jako například sloupy z kamene – kámen byl v Mezopotámii jedním z nejvzácnějších stavebních materiálů, dále studnu, o které se původně mohl domnívat, že je věží nějaké stavby, ale po vykopávkách se prokázalo, že jde opravdu o studni s trojitou spirálovitou šachtou. Jelikož byl Koldewey i znalcem kanalizací, okamžitě ho napadla bláznivá myšlenka. Začal proto hledat informace v dílech Diodóra, Strabóna a Béróssa, ve kterých se dozvěděl, že kamene se použilo při stavbách v celém Babylónu jen dvakrát – na severní straně Kasru, kde už ho objevil a na visutých zahradách Semiramidiných. Současně také prostudoval Strabónův popis zahrad, který se shodoval s průřezem nalezeného komplexu u Karsu.

Vzhled visutých zahrad[editovat | editovat zdroj]

Podle Filóna se visutými zahradami nazývaly takové zahrady, jejichž rostliny se zdvihaly vysoko do vzduchu. Nacházely se v ní kamenné sloupy, které nesly celou tíhu stavby, zavodňovací systémy, palmové trámy a především nejrůznější rostlinstvo. . Její krása předčila všechny známe stavby Babylónu a právem je tedy Strabónem popisována jako jeden ze sedmi divů světa. Ten ji popisoval takto: ,,Zahrada tvoří čtverec, drží na klenbách spočívajících z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou vyplněny hlínou, takže na nich mohou růst i největší stromy. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na nich jsou spirálová čerpadla, která čerpají vodu z Eufratu." Nejen pro krásu však byly visuté zahrady Semiramidiny označeny za jeden z divů světa. Zasloužila se o to také originalita myšlenky a zároveň důmyslnost čerpacího zařízení. Přestože se už dnes na tento skvost nemůžeme podívat, zůstaly nám po ní rekonstrukce novodobých odborníků a malířů.

Archeolog Robert Koldewey vykopal v Babylóně zbytky kamenné stavby, která bývá mnohdy s visutými zahradami ztotožňována.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SIEVEKING, ALBERT FORBES. The praise of gardens; an epitome of the literature of the garden-art. [s.l.] : London, J. M. Dent & co., 1899. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]