Cinabarit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cinabarit (rumělka)
Krystaly rudě červeného cinabaritu v křemeni, ložisko Nikitovka, Doněcká oblast, Ukrajina
Krystaly rudě červeného cinabaritu v křemeni, ložisko Nikitovka, Doněcká oblast, Ukrajina
Obecné
KategorieMinerál
Chemický vzorecHgS
Identifikace
Barvačervená, hnědočervená
Vzhled krystaluromboedry, trapezoedry
Soustavaklencová
Tvrdost2 – 2,5
Leskdiamantový, matný
Štěpnostdokonalá
Index lomunω = 2,905
nε = 3,256
Vrypčervený
Hustota8,1 g ⋅ cm−3
Rozpustnostnerozpustný v HNO3 a H2SO4
Cinabarit národní muzeum
cinabarit v národním muzeu v Praze

Cinabarit (rumělka) (Theofrastos, 315 př. n. l.), chemický vzorec HgS (sulfid rtuťnatý), je klencový minerál. Název je historický, pravděpodobně pochází z Indie. Jiný pramen uvádí perský původ, zinjifrah – ztracený. Starší český název je rumělka, podle barvy minerálu.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Hydrotermální, vysrážením v nízkoteplotní fázi, vzniká v různých asociacích (ryzí rtuť, markazit, opál, antimon) za teplot kolem 100 °C. Zřídka druhotný minerál.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Krystaly tabulkovité, romboedrické, trapezoedrické, dvojčatné srůsty. Dále zrnité, masivní, zemité agregáty, pseudomorfózy.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 2–2,5 (lze rýpat nehtem), hustota 8,1 g/cm³ (kolísá podle příměsí), štěpnost dokonalá podle {1010}, lom nerovný, tříštivý.
  • Optické vlastnosti: Barva: červená, červenohnědá. Lesk na štěpných a krystalových plochách diamantový, jinak matný, průhlednost: průsvitný, vryp červený, index lomu 2,90 (řádný paprsek), 3,2 (mimořádný paprsek), opticky pozitivní.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Hg 86,22 %, S 13,78 %, příměsi Se, Te, Sb, bitumeny. Prášek žíhaný v baničce se stejným množstvím sody dává na stěnách baničky lesklé rtuťové zrcadlo. Před dmuchavkou zcela vyprchá.

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

realgar, proustit, kuprit, rutil, hematit aj.

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Většina rtuti vytěžené lidmi od starověku pochází z velikého ložiska cinabaritu v Almadénu ve Španělsku, kde se nachází v kvarcitech. Dalším historicky důležitým evropským ložiskem cinabaritu byla Idrija ve Slovinsku, kde je velmi jemnozrnný cinabarit rozptýlen v břidlicích. Současná těžba je dnes orientována na veliká ložiska v USA za použití moderních těžařských přístrojů.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o hlavní rudu rtuti. Rtuť se získává pražením cinabaritu, kdy dojde k evaporaci vázané síry. Následně proběhne destilace usazeného zbytku, ze kterého se získá čistá rtuť. Cinabarit nemusí však vždy sloužit pouze jako surovina rtuti. Ve středověku z něj byl vyráběn velmi ceněný červený práškový pigment, který se hojně používal jako barvivo. Lze najít i velice pěkné a vzácné sběratelsky atraktivní kusy.

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Hojný minerál.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 251–255
  • ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]