Opál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Opál
Opál
Opál
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SiO2·nH2O
Identifikace
Barva bezbarvý, mléčně bílý,
žlutavý, oranžově červený, zelený
Vzhled krystalu ledvinité, hroznovité tvary, tvoří vrstvy
Soustava amorfní
Tvrdost 5,5 - 6,5
Lesk skelný až voskový
Štěpnost není
Vryp bílý
Hustota 1,9-2,2 g/cm³
Ostatní lom: lasturnatý

Opál je minerál, který je považován za drahokam. Jedná se o sloučeninu křemene s vodou (SiO2·nH2O), která je zastoupena nejčastěji mezi jedním až třemi hmotnostními procenty, ale v některých případech může dosahovat až 20 %.

Vyskytuje se mnoho odrůd jako např. drahý opál, ohnivý opál, dřevitý opál, či keříčkovitý opál.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ve starověkém Řecku se opál stal talismanem zlodějů a pobudů, které měl ochraňovat. Opály byly obdivovány již ve starověkém Římu, kde se pro jejich označení používalo jméno ze staroindického sanskrtu, kde upala znamenalo právě drahokam.[2] Až do objevení Ameriky se nejcennější opály nacházely na území dnešního východního Slovenska. Po dobytí Mexika se do Evropy dostaly tzv. aztécké opály, které uchvátily tehdejší sběratele. Po objevení Austrálie se začaly objevovat další opály z tohoto kontinentu a v současnosti pochází z Austrálie devadesát procent opálů na světě.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Geneze opálu není zcela uspokojivě vysvětlena. Předpokládá se, že opály vznikají za zvýšených teplot a tlaků z SiO2, které se můžu buď uvolňovat z organických zdrojů jako z křemičitých schránek rosivek, jehlicí mořských hub, a nebo z anorganických zdrojů jako jsou silikátové minerály, či křemen. SiO2 složka se pozvolna rozpouští v alkalickém prostředí a při změně podmínek prostředí na kyselé a současně snížení tlaku nastává opětovné srážení křemene v podobě opálu.[3]

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Vlivem nepříliš pevné atomární vazbě mezi atomy kyslíku a křemíků jsou opály poměrně nestabilní minerály, které se snadno poškodí. Při kontaktu s jiným materiálem se často poškrábají, či při pádu se mohou roztříštit na menší tělesa. Některé druhy opálu jsou schopny měnit svoji barvu v závislosti na teplotě a to i při kontaktu s lidským teplem. Mají schopnost vázat vodu a nečistoty, což může vést také ke změně jejich barvy, pokud jsou vystaveny vodě.[2]

Odrůdy[editovat | editovat zdroj]

ohnivý opál
  • hyalit - nejčistší forma, bezbarvý, čirý
  • mléčný opál - mléčně bílý, neprůhledný
  • dendritický opál = mechový opál = keříčkový opál - s výraznými dendrity (oxidy/hydroxidy manganu, železa…)
  • ohnivý opál - žlutý, červený až oranžový, průsvitný až průhledný (zbarvený oxidy železa)
  • drahý opál - bílý až modravý, opalizuje
  • modrý opál - modrý
  • prasopál - zelený (zbarvený niklem, případně chromem)
  • voskový opál - neprůhledný žluto-hnědý
  • černý opál - jako odrůda černého opálu (opalizuje) nebo prostý černý opál (zbarvený manganem)
  • hydrofán - schopný absorbovat vodu, někdy je označení používáno jen pro variantu drahého opálu
  • dřevitý opál - zkamenělé dřevo prosycené opálem
  • tabašir - opál s obsahem zkamenělých stébel
  • Boulderův opál - opalizující hlízy limonitu
  • obecný opál - nejběžnější forma

Žlutý opál[editovat | editovat zdroj]

Žlutý opál

Jedna z odrůd opálu je žlutý opál. Od starověku mu byl připisována neobyčejně magická síla a byl vysoce ceněným kamenem. Esoterikové věří, že opál zesiluje charakterové vlastnosti, a proto u člověka s negativními vlastnostmi může působit negativně.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Opály se využívají především v klenotnictví pro šperkařské účely. Jsou jimi osazovány prsteny, náhrdelníky a další. Oproti většině dalších drahokamů se nedá většina opálů brousit (vyjma ohnivého opálu), proto je jeho povrch opravován pomocí zaoblování a vyhlazování.[2]

Nedoporučuje se, aby se opál omýval vodou, ale aby se na jeho údržbu používal měkký hadr napuštěný strojním olejem, jelikož z vody by opál mohl do sebe vytáhnout nečistoty a změnit tím svoji barvu. Následně by se měl vyleštit.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Opal ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KREPERÁT, Josef Pavel. Skrytá moc drahých kamenů a jejich vliv na naše duševní a fyzické zdraví. Praha : Granit, 1998. ISBN 80-85805-72-3.  
  1. Opál [online]. www.natur.cuni.cz, [cit. 2008-05-10]. Dostupné online.  
  2. a b c CACUTT, Len. Horniny a minerály. 1. vyd. Praha : Nakladatelský dům OP, 1994. ISBN 80-85841-15-0. S. 66.  
  3. priroda.sdas.cz - Opál [online]. [cit. 2008-05-10]. Dostupné online.