Oxid sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid sodný
Oxid sodný Oxid sodný
Obecné
Systematický název Oxid sodný
Anglický název Sodium oxide
Německý název Natriumoxid
Sumární vzorec Na2O
Vzhled bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
UN kód 1825
Vlastnosti
Molární hmotnost 61,978 9 g/mol
Teplota tání 920 °C
Teplota varu 1 275 °C (rozklad)
Hustota 2,270 g/cm3
Index lomu nD= 1,478 - 1,500
Rozpustnost ve vodě reaguje (na NaOH)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
alkoholy (reaguje na alkoholáty)
Měrná magnetická susceptibilita −4,021·10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura krychlová
Hrana krystalové mřížky a= 555 m
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° −416,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 480 J/g
Standardní molární entropie S° 75,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° −376,3 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 1,177 JK−1g−1
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R14, R34
S-věty S8, S26, S30, S36/37/39, S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
4
W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid sodný (Na2O) je jediný oxid sodíku.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Je to za normálních podmínek bílá krystalická látka.[1] Její krystaly, podobně jako krystaly všech oxidů alkalických kovů, mají tzv. antifluoritovou strukturu, což znamená, že pozice aniontů a kationtů v krystalové mřížce jsou zcela obrácené, než je tomu u fluoridu vápenatého (CaF2). Sodíkové kationty tvoří středy tetraedrů, neboť jsou připojeny na 4 atomy kyslíku, zatímco kyslíkové atomy tvoří středy krychle, neboť jsou navázány na 8 sodíkových iontů.[2][3] Za vysokých teplot se rozkládá na peroxid sodný a sodík.[4]

S vodou bouřlivě reaguje za vzniku hydroxidu sodného[4] (je to vlastně jeho anhydrid):

Na2O + H2O → 2 NaOH

 

 

 

 

Při kontaktu s očima, pokožkou a sliznicí dýchací soustavy je silně dráždivý a zejména prášková forma může snadno způsobit zdravotní potíže. Vdechnutí většího množství dokonce může vyvolat plicní edém.[4]

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Tento oxid je možné připravit např. reakcí oxidu dusného se sodíkem:[5]

N2O + 2Na → Na2O + N2

 

 

 

 

Taktéž je ho možné jej připravit tepelným rozkladem uhličitanu sodného:

Na2CO3 → Na2O + CO2

 

 

 

 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie sodium oxide ve Wikimedia Commons

  1. WebElements Periodic Table of the Elements Sodium disodium oxide [online]. . Dostupné online.  
  2. Zintl, E.; Harder, A.; Dauth B.. Gitterstruktur der oxyde, sulfide, selenide und telluride des lithiums, natriums und kaliums. Z. Elektrochem. Angew. Phys. Chem.. 1934, roč. 40, s. 588–93.  
  3. WELLS, A.F.. Structural Inorganic Chemistry. Oxford : Clarendon Press, 1984. ISBN 0-19-855370-6.  
  4. a b c SODIUM OXIDE (ICSC) [online]. inchem.org. Dostupné online.  
  5. PATNAIK, Pradyot. Handbook of Inorganic Chemical Compounds. [s.l.] : McGraw-Hill, 2003. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.