Jodid stříbrný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jodid stříbrný
Model krystalové mřížky AgI
Vzhled jodidu stříbrného
Obecné
Systematický název Jodid stříbrný
Latinský název argenti iodidum
argentum iodatum
Anglický název Silver iodide
Německý název Silberiodid
Sumární vzorec AgI
Vzhled žlutá krystalická látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 234,771 g/mol
Teplota tání 554 °C
Teplota varu 1 506 °C
Teplota změny krystalové modifikace 136 °C (γ → β)
147 °C (β → α)
Hustota 5,674 g/cm³ (γ)
5,64 g/cm³ (β)
6,1 g/cm³ (α)
Index lomu modifikace γ
nDa= 2,21
nDc= 2,22
Rozpustnost ve vodě 2,8•10-7 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
roztok jodidu draselného
roztoky thisíranů
roztoky kyanidů
roztok amonné soli (málo)
Součin rozpustnosti 8,32•10-17 (γ)
Měrná magnetická susceptibilita -4,65 \cdot 10-6 cm3 g-1 (19 °C, γ)
Struktura
Krystalová struktura krychlová plošně centrovaná (γ)
šesterečná (β)
krychlová tělesně centrovaná (α)
Hrana krystalové mřížky modifikace γ
a= 648,9 pm
modifikace β
a= 459,24 pm
c= 751,04 pm
modifikace α
a= 670,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -61,9 kJ/mol (γ)
Entalpie tání ΔHt 40,1 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 478,3 J/g
Standardní molární entropie S° 155,5 J K-1 mol-1 (γ)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -66,4 kJ/mol (γ)
Izobarické měrné teplo cp 0,243 J K-1 g-1 (γ)
Bezpečnost
R-věty žádné nejsou
S-věty S22, S24/25
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Jodid stříbrný (AgI) je anorganická sloučenina jodu a stříbra. Tato žlutá fotocitlivá pevná látka se používá ve fotografii, jako antiseptikum v medicíně a pro umělé vyvolávání deště a zakládání oblaků. AgI je prakticky nerozpustný ve vodě a velmi špatně rozpustný i v koncentrovaném roztoku amoniaku[1].

Krystalová struktura jodidu stříbrného se s teplotou mění. Jsou známy následující fáze[2]:

  • Do teploty 420 K (147 °C) existuje AgI v β-fázi, což je wurtzitová struktura. Je znám jako minerál jodargyrit.
  • Nad 420 K podléhá AgI přeměně na α-fázi, což je objemově centrovaná krychlová struktura a stříbrné ionty jsou náhodně rozptýleny mezi koordinační čísla 2, 3 a 4.
  • Při teplotách pod 420 K existuje i metastabilní γ-fáze mající sfaleritickou strukturu. V přírodě se této podobě vyskytuje v podobě minerálu miersitu.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Ve fotografii se tato látka začala poprvé využívat v technice daguerrotypie, patentované Louisem Daguerrem již v roce 1839. Fotografický obraz se zaznamenával na desku potaženou jodidem stříbrným, přičemž doba expozice trvala asi 15 až 20 minut.

Vyvolávání deště[editovat | editovat zdroj]

Letoun Cessna 210 osazený generátorem s jodidem stříbrným pro vyvolávání deště

Krystalová struktura AgI je podobná struktuře ledu, což umožňuje vyvolávat mrznutí (heterogenní nukleaci) při zakládání oblaků za účelem umělého vyvolání deště (krystalky působí jako kondenzační jádra). Pro tento účel se spotřebuje zhruba 50 tun AgI ročně, z toho při každém takovém experimentu 10 až 50 gramů[3]. Tato metoda se nejvíce používá v Číně nebo na Blízkém východě, např. ve Spojených arabských emirátech.[4]

Jodid stříbrný jako iontový vodič[editovat | editovat zdroj]

Přeměna mezi formami alfa a beta představuje tání stříbrné (kationtové) podmřížky. Entropie tání pro α-AgI je přibližně poloviční oproti entropii chloridu sodného (typické iontové tuhé látky). To lze racionalizovat zmínkou, že krystalová mřížka AgI je při přeměně mezi formami α a β také v zásadě částečně roztavená. Přidáním entropie přeměny z α na β k entropii tání se získá hodnota, která je mnohem blíže entropii tání chloridu sodného.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Silver iodide na anglické Wikipedii.

  1. Stříbro - Remy H.: Anorganická chemie II.
  2. BINNER, J. G. P., Dimitrakis, G.; Price, D. M.; Reading, M.; Vaidhyanathan, B. Hysteresis in the β–α Phase Transition in Silver Iodide. Journal of Thermal Analysis and Calorimetry. 2006, roč. 84, s. 409–412. Dostupné online [PDF]. DOI:10.1007/s10973-005-7154-1.  
  3. Phyllis A. Lyday "Iodine and Iodine Compounds" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, Wiley-VCH, Weinheim, 2005.
  4. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.