Louis Daguerre

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Louis Daguerre
francouzský malíř, vědec, průkopník fotografie
Narození
Datum:	18. listopad 1787
Místo:	Cormeilles-en-Parisis, Paříž
Úmrtí
Datum:	12. červenec 1851
Místo:	Bry-sur-Marne, Paříž
Citát
Protože nám fotografie zaručuje naprostou přesnost, je fotografie uměním.

Louis-Jacques-Mandé Daguerre (18. listopadu 1787, Cormeilles-en-Parisis — 12. července 1851, Bry-sur-Marne) byl francouzský malíř a vědec, který ve třicátých letech 19. století vyvinul první praktickou metodu fotografování — daguerrotypii. Vynalezl také jako první diorama a polyorama. Je považován za jednoho z otců fotografie, spolu s Niepcem, William Fox Talbotem, Hippolyte Bayardem a Hérculem Florencem.

[editovat] Životopis

Narodil se ve městě Cormeilles-en-Parisis vzdáleném 17 km od centra Paříže ve Francii 18. listopadu 1787. Vyučil se malířem divadelních dekorací. V letech 1807 — 1819 asistoval pařížskému malíři panoramat a pracoval jako scénograf v divadlech, mezi jinými i v pařížské Opeře. Roku 1820 založil vlastní podnik, měl mnoho zakázek a byl velmi žádaný.^[1] Roku 1822 představil vlastní vynález — diorama, rafinované malby na několika tenkých plátnech umístěných za sebou. Dozvěděl se o pokusech Josepha Nicéphora Niepce, průkopníka fotografie a navázal s ním spolupráci na rozvoji metody uchování obrazu z camery obscury. Niepce s Daguerrem uzavřel smlouvu, ve které starý Niepce počítá se svým synem Isidorem. Po smrti Niepceho roku 1833 pokračoval v úsilí o vytvoření praktického způsobu fotografování sám, a až v roce 1837 vyvinul praktický způsob fotografování, dnes pojmenovaný daguerrotypie. Daguerrovou metodou se obraz zaznamenával na desku potaženou jodidem stříbrným, přičemž expozice trvala asi 15 až 20 minut. Daguerrovo oznámení o novém vynálezu vyvolalo senzaci, jeho výstavu v Paříži navštívily zástupy lidí. Vznikaly nové portrétní ateliéry, které metodu obrázků na kovové podložce používaly.^[2]

Daguerra navštívil při své návštěvě Paříže v roce 1839 Samuel F. B. Morse a velmi se zajímal o jeho vynález daguerrotypie a dioramata. Morse napsal dopis s popisem tohoto vynálezu redaktorovi časopisu New-York Observer. Daguerrotypie se podobně jako telegraf později rozšířila do celého světa.^[3]

Dalšího zdokonalení fotografického procesu dosáhl anglický vědec William Henry Fox Talbot, který si nechal kalotypii patentovat 8. února 1841.^[4] Daguerre zemřel v Bry-sur-Marne, 12 km od centra Paříže, kde se dnes nachází jeho hrob.

„Boulevard du Temple“, kterou vyfotografoval Daguerre na konci roku 1838 nebo začátkem 1839 v Paříži, byla první fotografií člověka. Fotografie zobrazuje rušnou ulici, ale kvůli více než desetiminutové expozici jsou pohybující se objekty rozmazané. Výjimku tvoří muž, který si nechává čistit boty

[editovat] Soutěž s Talbotem

Práce na procesu daguerrotypie probíhala ve stejné době, kdy pracoval na kalotypii William Fox Talbot v Anglii. Oba muži věděli, že pracují na procesu, který měl být ve světě umění převratný. Daguerre si nechal registrovat patent pro Británii na 12. srpna aby ochránil svůj vlastní vynález, (že vynález bude volně k užití prohlásila Francie týden před tím!), což značně zpomalilo vývoj fotografie v této zemi. Velká Británie měla být jediným státem, ve kterém měl patent platit. V Anglii ji mohl volně používat pouze Daguerrův student, Francouz Antoine Claudet. Daguerre po svém vynálezu vydělávat peníze na živobytí nemusel, protože od francouzské vlády dostával penzi.^[6]

Fox Talbot investoval značné množství peněz na svůj proces kalotypie (přibližně 5000 liber v tehdejší měně; roku 1830) a licencoval proces pro britské fotografy, kteří ji používali místo daguerrotypie. Kalotypie je charakteristická velkým kontrastem, ostrým obrazem a papírovými negativy. Ve 40. letech 19. století kalotypie definitivně nahrazuje originální daguerrotypii.^[2]

[editovat] Spor s Niépcem a Bayardem

Hippolyte Bayard, „Sbohem, krutý světe!“, 1840

Na začátku roku 1829 začal Daguerre spolupracovat na zdokonalení fotografického procesu s Josephem Nicéphorem Niépcem. Niepce s Daguerrem uzavřel smlouvu, ve které starý Niepce počítá se svým synem Isidorem. Partnerství trvalo až do Niépceho smrti roku 1833. Daguerre dále pokračoval v experimentech a v roce 1839 zveřejnil svůj nový proces na pořizování fotografií, který po sobě nazval daguerrotypie. Daguerre požádal o pomoc svého přítele, vlivného tajemníka francouzské akademie věd Dominiqua Araga, aby představil daguerrotypii na zasedání Francouzské akademie věd. Zpráva mezi vědci vzbudila senzaci a rozlétla se do celého světa. Arago pravděpodobně přiměl dalšího tehdejšího vynálezce fotografie Hippolyte Bayarda, aby střežil svůj vynález pozitivního procesu v tajnosti. Arago pak prosadil návrh, aby francouzská vláda koupila práva vynálezu fotografie od Daguerra.^[8][9] 15. června 1839 podepsal král Ludvík Filip zákon, kterým byla Daguerrovi přiznána doživotní penze 6000 franků a Niepcovu synu Isidorovi 4000 franků. Téhož roku 19. srpna byl vynález fotografie vyhlášen na zasedání akademie věd a připadl státu.^[1][10]

Tři roky před Daguerrem, šest let po Niépcovi, použil mechanismus negativ/pozitiv francouzsko - brazilský vynálezce Hércules Florence.

Na mnoho let se tak Niépcemu ani Bayardovi nedostalo uznání za něco, co ve skutečnosti bylo jejich vynálezem. Niépceho syn bojoval a snad i nakonec zvítězil v boji o uznání svého otce za tento vynález, avšak Niépceho ani Bayardovo jméno nebylo nikdy tak slavné jako Daguerrevo. Bayard sám sebe dokonce zaranžoval svou sebevraždu na protest proti nedostatku oficiálního uznání jeho podílu na vynálezu fotografie.

[editovat] Daguerrotypie

Nejstarší dochovaná daguerrotypie z roku 1837 zobrazuje zátiší z Daguerrova ateliéru

Kynžvartská daguerrotypie – zátiší z roku 1839

Louis Daguerre vynalezl první prakticky užívanou komplexní metodu fotografie, kterou pojmenoval daguerrotypie. Technika daguerrotypie, vycházející z heliografie, používala jako médium destičku ze stříbra nebo silně postříbřené mědi, která se vložila do zvláštní skříňky nad misku s krystaly jódu. Tenká povrchová vrstva se působením par jódu změnila na jodid stříbrný citlivý na světlo. Pro expozici se používala camera obscura. Osvícení trvalo podle intenzity světla od několika minut do několika hodin. Světlo na destičce redukovalo jodid stříbrný zpět na stříbro, které mělo černou nebo tmavohnědou barvu. Exponovaná destička pak byla v temnotě přenesena do skříňky, kde na ni působily páry rtuti, které na osvětlených místech vytvořily se stříbrem amalgám mléčně bílé barvy. Obraz pak byl ustálen v roztoku kuchyňské soli nebo thiosíranu sodného. Daguerre použil metodu ustalování na základě objevu Williama Herschela, který zveřejnil proceduru na výrobu ustalovače o dvacet let dříve - v roce 1819.

[editovat] Daguerrotypie v Čechách

Daguerre osobně věnoval jedno své zátiší z roku 1839 s motivem uměleckého ateliéru a s vlastnoručním věnováním kancléři Metternichovi. Dnes je majetkem zámku Kynžvart.^[11] Další původní snímek Královského paláce v Paříži z roku 1840, také fotografovaný Daguerrem, se nachází ve fotografické sbírce Národního technického muzea.

[editovat] Daguerre jako malíř dioramat

Olejomalba dioramatu The Ruins of Holyrood Chapel (Ruiny kaple v Holyroodu), 211 x 256,3cm, 1824

Daguerre maloval panoramata, dioramata, obrazy a vytvářel scény pro pařížská divadla. Vybíral si většinou témata krajin, interiéry, kaple nebo sopky. Daguerre se velmi zajímal o kontrast světla a stínu, který podrobně rozvinul ve svých dioramatech i daguerreotypiích.^[12]

Malby na dioramatech nanášel na tenké průsvitné plátno.^[13] K obrazu často přidával reálné rekvizity aby posílil zážitek diváka. Obraz byl osvětlován zepředu i zezadu, aby byl naznačen postupný přechod z denního světla na večerní. Světlo se také používalo při objevování a mizení herců a hereček. Když byla dokončena jedna scéna hry, hlediště se otočilo k jinému obrazu na jevišti. Tato dioramata se používala v rané době filmu a byla velmi populární. První diorama bylo představeno v Paříži v roce 1822. Jeho úspěch byl tak velký, že byl Daguerre požádán aby vytvořil další diorama pro Londýn. To bylo nakonec představeno v East Square parku roku 1823.^[12] Díky vysokému zájmu o cestování a zejména návštěvám zřícenin a malebných míst v 18. století se stala Daguerrova dioramata velmi populární zejména mezi lidmi té doby. Těm, kteří neměli možnost cestovat, dioramata nabídla zážitek téměř podobný reálné návštěvě, zatímco ostatním pomohlo oživit jejich vzpomínky a emoce.^[12]

Původní diorama se dnes nachází v kostele v Bry-sur-Marne (součást Paříže).^[14] Diorama neustále mění svou podobu — napodobuje denní nebo noční světelnou atmosféru.

[editovat] Sochy a pomníky

Roku 1890 nechala k 50-tému výročí vynálezu fotografie ve Spojených státech postavit sochu Společnost profesionálních fotografů. Socha stojí nedaleko Národní portrétní galerie ve Washingtonu a autorem je sochař Jonathan Scott Hartley. Sochu slavnému umělci postavili také ve francouzském Cormeilles-en-Parisis, Val d'Oise.

Socha ve Washingtonu, 1890

Daguerre v Cormeilles-en-Parisis

Daguerrův hrob v Bry-sur-Marne

[editovat] Galerie

Daguerre

Daguerre v roce 1848

Mušle a fosílie, 1839

Trosky gotické katedrály, diorama

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Louis Daguerre

Související články obsahuje Portál Fotografie

Související články obsahuje Portál Novověk

• Chronologie fotografie

[editovat] Poznámky

1. ↑ Čibisov cituje z Gamelova dopisu o Daguerrově umění z Paříže v srpnu 1839, ve kterém přiložil podrobný popis daguerrotypie. Gamel měl na mysli především základní kvalitu talbotypie: možnost množení snímků. Všichni následující objevitelé se pak také ubírali cestou principu negativ — pozitiv.

[editovat] Reference

1. ↑ ^{a b} MRÁZKOVÁ, Daniela. Příběh fotografie. Praha : Mladá fronta, 1985. (česky)
2. ↑ ^{a b} Velká obrazová všeobecná encyklopedie. Praha : Václav Svojtka & Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4. Kapitola Fotografie, s. 562. (česky)
3. ↑ The Daguerrotipe [online]. The Daguerreian Society, [cit. 2008-09-25]. Dostupné: <[1]>.
4. ↑ HLAVÁČ, Ĺudovít. Dejiny fotografie. Martin : Osveta, 1987. s. 34.
5. ↑ Charles Baudelaire, překlad Věra Smetanová
6. ↑ 'A State Pension for L. J. M. Daguerre for the secret of his Daguerreotype technique' by R. Derek Wood, Annals of Science, 1997, Vol 54, pp. 489-506), [2]
7. ↑ MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha : Videopress, 1989. ISBN 59-337-89. (česky)
8. ↑ http://www.jergym.hiedu.cz/~canovm/objevite/objev4/ara.htm
9. ↑ http://www.nash.cz/svet/dejiny/1840.html
10. ↑ 'A State Pension for L. J. M. Daguerre for the secret of his Daguerreotype technique' by R. Derek Wood, Annals of Science, 1997, Vol 54, pp. 489-506), [3]
11. ↑ http://www.kynzvart.cz/story/storyC08.html
12. ↑ ^{a b c} http://www.liverpoolmuseums.org.uk/picture-of-month/displaypicture.asp?venue=2&id=12
13. ↑ http://www.kynzvart.cz/story/storyC08.html
14. ↑ (fr) About the diorama on the town's website

[editovat] Externí odkazy

• (en) Daguerre (1787–1851) a vynález fotografie na stránkách Metropolitního muzea umění.
• (en) Louis Daguerre (1787–1851) na stránkách World Wide Art Resources.
• (en) Daguerre, Louis Jacques Mande od Roberta Leggata.
• (en) Daguerrotypická společnost texty o daguerrotypii.
• (en) Daguerrův pomník ve Washingtonu D.C.
• (en) Louis Daguerre na Encyclopedii Britannica
• (en) Malý měsíční kráter pojmenovaný po Louisi Daguerrovi.

[editovat] Literatura

• MRÁZKOVÁ, Daniela. Příběh fotografie. Praha : Mladá fronta, 1985. (česky)
• MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie, 150 let fotografie. Praha : Videopress, 1989. ISBN 59-337-89. (česky)