Antoine César Becquerel
| Antoine César Becquerel | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Antoine César Becquerel |
| Narození | 7. března 1788 Châtillon-Coligny |
| Úmrtí | 18. ledna 1878 (ve věku 89 let) 5. pařížský obvod |
| Místo pohřbení | Châtillon-Coligny |
| Alma mater | Polytechnická škola |
| Povolání | fyzik, vysokoškolský učitel, inženýr, politik a chemik |
| Zaměstnavatelé | Národní přírodopisné muzeum Polytechnická škola |
| Ocenění | Copleyho medaile (1837) zahraniční člen Královské společnosti (1837) komandér Řádu čestné legie (1865) 72 jmen na Eiffelově věži |
| Děti | Alexandre Edmond Becquerel[1] Louis Alfred Becquerel |
| Rod | Becquerelové |
| Příbuzní | Henri Becquerel[1] (vnuk) |
| Funkce | prezident (Francouzská akademie věd; 1838) člen Generální rady (Kanton Châtillon-Coligny; 1847–1870) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antoine César Becquerel [antuan sézar bekerel] (8. březen 1788, Châtillon-Coligny – 18. leden 1878, Paříž) byl francouzský fyzik, průkopník elektrochemie. Jako první na světě získal kov elektrolýzou. Dnes je připomínán především pro objev fotovoltaického jevu, který umožňuje získávat energii ze slunečního záření. Studoval též atmosférickou elektřinu, telegrafii a magnetismus.[2] I jeho syn Alexandre Edmond Becquerel (1820–1891) se stal fyzikem, jeho vnuk Henri Becquerel (1852-1908) dokonce získal Nobelovu cenu za fyziku.
Fotovoltaický jev[editovat | editovat zdroj]
Tento objev Becquerel učinil v roce 1839. Do nádoby rozdělené průlinčitou stěnou umístil dvě platinové elektrody a do obou částí nádoby nalil elektrolyt. Elektrody připojil ke galvanometru. Poté zamezil veškerému přístupu světla do nádoby. V té chvíli galvanometr nezaznamenal žádnou hodnotu. Jakmile však Becquerel vpustil do nádoby světlo, zaznamenal galvanometr mezi elektrodami napětí. Šlo o první zaznamenanou přeměnu světelné energie na elektřinu. Becquerel to nazval fotovoltaickým jevem, ale dlouho nebyl považován za nijak významný pro průmysl. Až v 2. polovině 20. století se jev stal základem pro vznik výkonnějších fotovoltaických článků a tedy i fotovoltaických elektráren (průlomovým byl zejména patent Russella Shoemakera Ohla z roku 1946). [3]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Antoine César Becquerel na Wikimedia Commons
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Adolf Iosifovič Rabinovič: Bekkerel. In: Velká sovětská encyklopedie, svazek 5.
- ↑ http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=8282&title=Becquerel
- ↑ http://www.treals.cz/fotovoltaika/historie-a-princip/
