Georges Cuvier

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Georges Cuvier
Georges Cuvier
Georges Cuvier
Rodné jméno Jean Léopold Nicolas Frédéric Cuvier
Narození 23. srpna 1769
Montbéliard
Úmrtí 13. května 1832 (ve věku 62 let)
Paříž
Příčina úmrtí Cholera
Místo odpočinku Hřbitov Père-Lachaise
Povolání geolog, anatom, paleontolog, autor, politik, zoolog, ornitolog a vědec
Ocenění velkodůstojník Řádu čestné legie
rytíř Čestné legie
komandér Řádu čestné legie
důstojník Řádu čestné legie
Příbuzní bratr Frédéric Cuvier
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Georges Cuvier

Baron Georges Léopold Chrétien Frédéric Dagobert Cuvier (23. srpna 176913. května 1832) byl francouzský přírodovědec a zoolog. Byl starším bratrem přírodovědce Frédérica Cuviera. Působil jako vůdčí osobnost pařížských vědeckých kruhů začátku 19. století, spoluzakládal komparativní paleontologii svým srovnáváním živých zvířat s fosíliemi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Portrét G. Cuviera od M.-I. van Brée

Narodil se u Mömpelgardu (nynějšího Montbéliardu) a dostal jméno Johann Leopold Nicolaus Friedrich Kuefer. Byl synem důstojníka ve výslužbě pocházejícího z protestantské rodině, která opustila kraj Jura na francouzsko-švýcarských hranicích kvůli náboženskému pronásledování.

Inspirován díly Linného se začal brzy zajímat o výzkum přírodních jevů. Po čtyřech letech strávených na studiích ve Stuttgartu přijal povolání vychovatele v Normandii v rodině hraběte d’Héricy. Tam se setkal se zemědělcem Tessierem, který ho doporučil svým přátelům v Paříži. Cuvier byl po další korespondenci s přírodovědcem Etiénnem Geoffroyem Saint-Hillairem v roce 1795 jmenován asistentem profesora srovnávací anatomie v Národním muzeu přírodní historie.

Ve stejném roce byl založen Institut de France a Cuvier byl zvolen jeho členem. Při otevření národního institutu v roce 1796 přednesl svou první paleontologickou přednášku, která byla později publikovaná pod titulem Mémoires les sur espèces d'éléphants et vivants fossiles, ve které analyzoval kosterní pozůstatky současných indických a afrických slonů a fosílie mamutů.

V roce 1799 se stal profesorem dějin přírody na College de France. Později vykonával krátce povolání ve státních službách, ale vrátil se do Paříže, když ho jmenovali stálým tajemníkem oddělení fyzikálních a přírodních věd Národního Institutu. Od té doby se věnoval hlavně třem směrům výzkumu: třídění měkkýšů, srovnávací anatomii ryb a fosíliím savců a plazů a osteologii jejich žijících příbuzných.

V roce 1821 pronesl Cuvier svůj proslulý tzv. „zbrklý výrok“ - "Naděje na objevení nového velkého druhu savce je velmi malá". Od tohoto data ale bylo objeveno ještě mnoho takových druhů.

Vedle bohatého výzkumu vykonával Cuvier mnoho veřejných funkcí v Národním institutu a vědě a vzdělávání obecně. Napoleon Bonaparte ho jmenoval do rady Císařské univerzity, kterou tři roky dokonce vedl. Vedl úřady vzdělávání pro alpské nebo porýnské oblasti připojené k Francii za Napoleonových tažení.

Před pádem Napoleona byl přijat v roce 1814 do státní rady a jeho pozici neovlivnila ani restaurace Bourbonů na francouzský trůn. Vedl univerzitu, kde jako luterán dohlížel hlavně na fakultu protestantské teologie.

Ilustrace čelisti slona indického a mamutí čelisti z Cuvierovy práce o žijících a vyhynulých chobotnatcích, vydané v roce 1796

V roce 1826 byl vyznamenán jako velkodůstojník čestné legie. Další civilní ocenění vyvrcholila jmenováním ministrem vnitra v roce 1832, brzy na to ale po krátké nemoci (cholera) zemřel. Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

V roce 1798 vydal svou první samostatnou vědeckou publikaci Tableau élémentaire de l'Histoire naturelle des animaux, souhrn svých přednášek. O dva roky později následovaly pětisvazkové Leçons d'anatomie comparée.

Měkkýši[editovat | editovat zdroj]

První práce o měkkýších vydává už v roce 1792, ale většina pochází z let 18021815, vydané v roce 1817 souborně jako Mémoires pour servir de l'histoire et a l'anatomie des mollusques.

Ryby[editovat | editovat zdroj]

Cuvierovy výzkumy o rybách začaly v roce 1801, jejich vrcholem byl popis 5000 druhů ryb Histoire naturele des poissons (společně se svým žákem a následovníkem, Achillem Valenciennesem).

Paleontologie a osteologie[editovat | editovat zdroj]

Rozprawa o přewratech kůry zemnj, Praha, 1834

V této oblasti vydal Cuvier celou řadu monografií, které navazovaly na jeho prvotní přednášku z roku 1796. Částečně se věnoval kosterním pozůstatkům vyhynulých zvířat, částečně výzkumu koster žijících druhů a jejich porovnávání. Do druhé skupiny patří například práce o osteologii nosorožce indického, tapíra ad. Ještě více prací vydal o vyhynulých druzích – například o fosíliích pocházejících z eocénového naleziště na Montmartru. Cuvier se také proslavil definitivním vyřešením hádanky "Člověka - svědka potopy", tedy fosilní kostry, kterou v 17. století považovali někteří učenci za pozůstatky dítěte, které zahynulo při biblické potopě. Cuvier dokázal, že se jedná o fosílie třetihorního velemloka[1].

Výsledky Cuvierovy práce byly shrnuty ve dvou sebraných dílech, Recherches sur les fossiles ossements de quadrupedes vydané v Paříži v roce 1812 a Discours sur les revoluce de la surface du globus (Paříž, 1825). Ve druhé z nich už formuloval svou vědeckou teorii katastrofismu.

Království zvířat[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnějším jeho dílem je ale Království zvířat (úplný titul zní Règne Animal distribué d'après son Organisation pour servir de base à l'Histoire Naturelle des Animaux et d'Introduction à l'Anatomie Comparée), jehož první vydání ve čtyřech osmisvazkových sériích pochází z roku 1817, druhé v pěti svazcích z let 18291830. V tomto monumentálním díle Cuvier shrnuje celý svůj předchozí výzkum. S výjimkou části o hmyzu připsané jeho příteli Pierru André Latreilleovi napsal celé dílo sám.

Historické dílo[editovat | editovat zdroj]

Jako vedoucí činovník vzdělávacích a vědeckých institucí zpracoval Cuvier řadu pojednání o jejich historii, např. Rapport historique sur le progrès des sciences physiques depuis 1789.

Georges Cuvier má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Cuvier.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georges Cuvier na anglické Wikipedii.

  1. http://www.osel.cz/8239-clovek-svedek-potopy.html
  2. BRUMMITT, Richard Kenneth; POWELL, C. E.. Authors of Plant Names. Kew : Royal Botanical Gardens, 1992. Mezinárodní rejstřík jmen rostlin je zapracován do seznamu botaniků a mykologů dle zkratek. Dostupné online. ISBN 1-84246-085-4. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DE CUVIER, Georges. Barona Gjřjho Cuviera Rozprawa o přewratech kůry zemnj, a o proměnách w žiwočistwu gimi způsobených, w ohledu přjrodopisném a děgopisném. Překlad Jan Svatopluk Presl. Praha : Knížecí arcibiskupská knihtiskárna, 1834. (česky) 
  • CADBURY, Deborah. Lovci dinosaurů : O rivalitě vědců a objevování prehistorického světa. Překlad Jitka Fialová. 1. vyd. Praha : BB art, 2004. 343 s. ISBN 80-7341-328-0. (česky) 
  • HOFFMANNOVÁ, Eva. Čtení o slavných přírodovědcích. 1. vyd. Brožkov : Knihkupectví U Podléšky, 2002. 258 s. ISBN 80-902961-2-2. (česky) 
  • SARTORI, Éric. Velikáni francouzské vědy. 1. vyd. Praha : Krigl, 2005. 315 s. ISBN 80-86912-00-0. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

35. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Armand de Roquelaure
18181832
Georges Cuvier
Nástupce:
André Dupin