Eugène Trutat

Ego sur le fauteuil de presse, Eugène Trutat, autoportrét, Luchon, 1897

Montagne du Soudour, Tarascon, 1. ledna 1903

Velký ledovec, Port d'Oô, fotografie na skleněné desce, asi 1859-1910

Charles Louis Eugène Trutat (25. srpna 1840 Vernon, Eure - 6. srpna 1910 Foix, Ariège) byl francouzský fotograf, pyreneista, geolog a přírodovědec. Byl správcem Muzea historie přírody v Toulouse.

Obsah

1 Životopis
2 Dílo
3 Publikace
4 Galerie
5 Odkazy
- 5.1 Reference
- 5.2 Externí odkazy

Životopis[editovat]

Aktivně se podílel na vědeckém výzkumu v Pyrenejích, hlavně v oblasti Luchonu a departementu Ariège. V roce 1859 začal fotografovat a pravidelně publikovat knihy na toto téma. Je autorem asi 15 000 fotografií, včetně autochromových barevných snímků.

Byl prezidentem společnosti Société photographique v Toulouse a členem klasifikační komise Monument historique ve stejném městě. Jeho současníkem byl amatérský fotograf Georges Ancely.

Společně s Mauricem Gourdonem (Aneto a Maladeta) vedl studie o ledovcích a měřil jejich zvětšování.

V roce 1876 založil s Charlesem Fabrem sekci Pyrénées centrales Francouzského klubu alpinistů.

Dílo[editovat]

Knihovna v Toulouse vlastní fond 5 000 fotografií na skleněných deskách, které pořídil v období 1870-1910 v Pyrenejích. Muséum national d'histoire naturelle má 15 000 desek vytvořených v období 1875-1910, včetně autochromů a fotografií z povodní v Toulouse v roce 1875.

Jeho fotografie pokrývají široké spektrum a jsou zdrojem informací o Pyrenejích z konce 19. století: krajiny, pozoruhodnost, každodenní všednosti, horolezectví a výlety, stejně jako jeho přátelé Pyreneisté a průvodce Maurice Gourdon, Émile Belloc, Henri Beraldi, atd.

Henri Beraldi o něm řekl: Trutat byl apoštol, tvůrce Pyreneistické konference, střízlivý a elegantní mistr ceremonií, jako profesor s dlouholetou praxí ve třídě před živým davem (u muzea Toulouse), přesto to byl on, kdo se řídil principem prezentací: méně mluvit a žádné úvodní úvahy, nespokojená veřejnost křičela "okamžitě sem s magickou laternou!" A přesně to je fotografická prezentace: je to fotografie, která mluví tak málo, jak je to jen možné.^[1]

Publikace[editovat]

La Photographie appliquée à l’archéologie, Paris, Gauthier-Villars, 1879
Traité élémentaire du microscope, Paris, Gauthier-Villars, 1883
La Photographie appliquée à l’histoire naturelle, 1884
Les Papiers photographiques par développement,
Une excursion à Montpellier-le-Vieux (Aveyron), Toulouse, imp. Durand, 1885
Le Midi pittoresque, la Vallée de la Garonne, Limoges, Marc Barbou et Cie, 1894
Les Pyrénées, Paris, librairie J.-B. Baillière, 1896
La Photographie animée, 1899