Antoine Samuel Adam-Salomon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antoine Samuel Adam-Salomon, autoportrét
Louis-Jean Delton: Monsieur Adam Salomon, asi 1867, Philadelphia Museum of Art

Antoine Samuel Adam-Salomon (9. ledna 1818 - 29. dubna 1881) byl francouzský sochař a průkopník v oboru fotografie se sídlem v Paříži, Francie. Zabýval se portrétní fotografií.

Začátek kariéry[editovat | editovat zdroj]

Po krátké kariéře modeláře pro keramický závod Jacoba Petita ve Fontainebleau, přijal oficiální stipendium ke studiu sochařství v Paříži, cestoval po Švýcarsku a Anglii.[1] Mezi jeho pozoruhodné sochy patří busty Victora Cousina, Odilona Barrota, Pierre-Jeana de Bérangera, Alphonse de Lamartina, Gioacchina Rossiniho a Marie Antoinetty.[2]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Později se Adam-Salomon stal významným portrétním fotografem po studiích u portrétisty Franze Hanfstaengla v Mnichově v roce 1858. Adam-Salomon si otevřel vlastní portrétní ateliér v Paříži v roce 1859 a v roce 1865 otevřel v Paříži druhý.[3] Jeho rukopis se velmi podobal rukopisu Franze Hanfstaengla, oba fotografové na snímcích při komponování v ateliéru využívají sloupu, drapérií v podobě visích látek nebo ležících ubrusů. U obou jsou oblíbené nařasené látky nebo pláště, které zabírají velkou část snímku.

V roce 1870 se stal členem Société française de photographie a téhož roku získal Řád čestné legie.[4] Jeho portrétní fotografie byly považovány za jedny z nejlepších příkladů během jeho celého života, byly známé svým šerosvitem dosaženým pomocí speciální osvětlovací techniky.[5]

Přijetí fotografie jako umění[editovat | editovat zdroj]

Fotografie Adama-Salomona hrála rozhodující roli v hlavním proudu přijetí fotografie jako umělecké formy. Například v roce 1858 básník Alphonse de Lamartine o fotografii napsal: „...tento náhodný vynález nikdy nebude uměním, ale pouze plagiátorstvím přírody přes čočku.“ Krátce poté, co viděl fotografické dílo Adama-Solomona, Lamartine své tvrzení odvolal.[6]

Kritická chvála[editovat | editovat zdroj]

Odebírání jeho prací francouzským tiskem v porovnání s Félixem Nadarem vychází v poměru deset ku jedné. Po Světové výstavě v Paříži roku 1867 popsal magazín London Times Salomonovy obrazy jako "bezkonkurenční", "výtečné" a "nejkrásnější fotografické portréty na světě".[7][8]

Ve vydání almanachu British Journal of Photography 1868, editor J. Traill Taylor napsal:

Důležitým zjištěním loňského roku bylo to, že M. Adams-Salomon, pařížský fotograf, vyrobil portréty tak vysoce kvalitní, aby nám ukázal pravé možnosti fotografování, a kolik nám ještě zbývá k překonání podobné dokonalosti s uplatněním na díla našich průměrných umělců. Není však zdaleka příjemné vědět, že jsme tak daleko za Pařížany; ale věřit, jako třeba v tomto případě, že znalost této skutečnosti bez pochyby probudí v anglických umělcích touhu odstranit jejich nedostatky, a zejména naznačí směr pokroku, který musí být proveden.[9]

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Weill, Jewish Encylopedia
  2. Berlioz, str. 139; Waters, str. 4.
  3. Union List of Artist's Names
  4. Turner, Grove Dictionary of Art.
  5. Hannavy, str. 6.
  6. Jay, str. 138
  7. (1989) French daguerreotypes. University of Chicago Press, 56–59. ISBN 0226079856, 9780226079851. Ověřeno k 2010-10-10.  Buerger, str. 56.
  8. V originále: "matchless", "beyond praise," "the finest photographic portraits in the world."
  9. Taylor, str. 6.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]