Dusičnan stříbrný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dusičnan stříbrný
Prášková forma Detail
Obecné
Systematický název Dusičnan stříbrný
Anglický název Silver nitrate
Německý název Silbernitrat
Sumární vzorec AgNO3
Vzhled bílé nebo průhledné krystalky
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 169,873 g/mol
Molární koncentrace cM 3,471 mol/dm3 (20 °C, 40% roztok)
Teplota tání 212 °C
Teplota rozkladu 444 °C
Hustota 4,352 g/cm3 (19 °C)
1,474 3 g/cm3 (20 °C, 40% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient 3,77 cP (244 °C)
3,04 cP (275 °C)
2,29 cP (342 °C)
1,365 cP (20 °C, 40% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient 0,926 cS (20 °C, 40% roztok)
Index lomu nDa=1,729
nDb=1,744
nDc=1,788
Rozpustnost ve vodě 126,67 g/100 ml (0 °C)
210,01 g/100 ml (20 °C)
274,5 g/100 ml (30 °C)
321,9 g/100 ml (40 °C)
380,16 g/100 ml (50 °C)
446,45 g/100 ml (60 °C)
719,25 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
3,6 g/100 ml (20 °C)
ethanol
2,21 g/100 ml (20 °C)
aceton
0,44 g/100 ml (18 °C)
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
33,6 g/100 ml (20 °C)
Relativní permitivita εr 9,0 (20 °C)
Součinitel tepelné vodivosti 0,502 Wm-1 K-1 (0 °C)
Měrná magnetická susceptibilita -3,49·10-6 cm3g-1
Měrný elektrický odpor 1011 Ώm
Povrchové napětí 149 mN/m (220 °C)
144 mN/m (300 °C)
Struktura
Krystalová struktura kosočtverečná (α)
klencová (β)
šesterečná (γ)
Hrana krystalové mřížky α - modifikace
a= 699,5 pm
b= 733,0 pm
c= 1 012,2 pm
β - modifikace
a= 699,5 pm
α= 48°32´
γ- modifikace
a= 516,6 pm
c= 1 660,2 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -44,39 kJ/mol
Entalpie rozpouštění ΔHrozp 133,6 J/g
Standardní molární entropie S° 140,9 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -33,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,547 8 JK-1g-1
Bezpečnost
Nebezpečný pro životní prostředí
Nebezpečný pro životní prostředí (N)
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R8, R34, R50/53
S-věty (S1/2), S26, S45, S60, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Dusičnan stříbrný je chemická sloučenina s chemickým vzorcem AgNO3. Tato stříbrná sůl kyseliny dusičné je fotosenzitivní přísadou fotografických filmů. Má korozivní vlastnosti. Rozpustné stříbrné soli jsou vysoce toxické pro bakterie a jiné nižší formy života. Důležité je využití v klasické fotografii, kde slouží dusičnan stříbrný k výrobě světlocitlivých sloučenin. Stříbrné ionty projevují velkou ochotu se nechat redukovat na kovové šedo-černé stříbro, proto pokud je dusičnanem stříbrným kontaminováno oblečení či kůže vznikají špatně odstranitelné skvrny.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan stříbrný lze připravit rozpuštěním kovového stříbra v kyselině dusičné za horka a následným odpařením roztoku. Reakce probíhá podle následující rovnice:
3Ag(s) + 4HNO3(aq) → 3AgNO3(aq) + 2H2O(l) + NO(g)

Aplikace[editovat | editovat zdroj]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Při výrobě fotografického filmu dusičnan stříbrný reaguje s halogenidem sodným či draselným za tvorby nerozpustného halogenidu stříbrného in situ ve fotografické želatině, která je poté nanesena na pásy fólie acetátu celulosy nebo polyesteru. Fotony ze slunečního světla, rentgenového záření či jiných zdrojů jsou schopny iniciovat chemickou řetězovou reakci, při níž foton, který zasáhne krystal halogenidu stříbrného uvolní elektrony z iontové mřížky. Tyto volné elektrony se pohybují krystalem a usídlí se ve strukturních poruchách. Ty pak přitahují kladné stříbrné kationy, jež jsou následně neutralizovány za tvorby shluků elementárního stříbra. Jedná se o takzvaný latentní obraz. Tento je pak možno pomocí vývojky přeměnit na obraz fotografický (U chloridů vzniká viditelný obraz i bez vývojky)[zdroj?].

Výbušniny[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan stříbrný slouží jako výchozí sloučenina pro přípravu některých třaskavin jako jsou fulmináty, azidy či acetylidy stříbrné.

Elektrochemie[editovat | editovat zdroj]

Dusičnan stříbrný lze použít jako zdroj stříbrných iontů při přípravě roztoků k pokovování.

Lékařství[editovat | editovat zdroj]

Kůže zbarvená působením dusičnanu stříbrného

Dusičnan stříbrný má antiseptické vlastnosti. Někde je dodnes jeho roztok kapán do očí novorozeňat k zamezení nakažení pohlavně přenosnými chorobami od infekční matky. Toto použití se však ukázalo jako nevhodné, protože může docházet ke vzniku toxické konjunktivitidy a navíc není dusičnan stříbrný v používané koncentraci dostatečně účinný proti chlamydiím a dalším mikrobům. Například jodovaný povidon je výrazně účinnější a současně je v očích lépe tolerován.[1]

Bývá také používán jako prostředek k chemickému vypalování lézí, bradavic, či k zastavování krvácení.[zdroj?]

Biologie[editovat | editovat zdroj]

V histologii a biochemii je dusičnan stříbrný používán jako prostředek k vybarvování stříbrem, sloužícímu k důkazu proteinů a nukleových kyselin.

Sklářství[editovat | editovat zdroj]

Ve směsi s okrem se používá k výrobě stříbrné lazury.Při výpalu v peci (560 °C) dochází k difuzi iontů do povrchové vrstvy skla.Po umytí okru zůstává na skle průzračné teple žluté zbarvení,odstín závisí na složení lazurovací směsi,ale hlavně na chemickém složení skloviny.

Srážecí reakce[editovat | editovat zdroj]

Pomocí dusičnanu stříbrného je možno zjistit přítomnost chloridových, bromidových či jodidových anionů.

Nejprve je nutné okyselit AgNO3 přidáním kyseliny dusičné, čímž dosáhneme odstranění rušivých iontů, jako jsou např. uhličitany nebo siřičitany. Tímto zamezíme vylučování siřičitanu či uhličitanu stříbrného a máme tak jistotu, že vyloučená sraženina je velkou pravděpodobností halogenid stříbrný.

2H+(aq)+SO32-→SO2(g)+H2O(l)
2H+(aq)+CO32-→CO2(g)+H2O(l)
Po přidání AgNO3(aq) ke vzorku roztoku halogenidu vzniká nerozpustná sraženina.
Její barva nám umožňuje identifikovat, jestli se jedná o chlorid, bromid či jodid.

Ag+(aq)+Cl-(aq)→AgCl(s) bílá
Ag+(aq)+Br-(aq)→AgBr(s) světle žlutá
Ag+(aq)+I-(aq)→Agl(s) žlutá
Pokud je AgCl nebo AgBr vystaven silnému světlu postupně zešedne v důsledku fotolýzy. (Vytváří elementární stříbro.)

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako většina stříbrných solí i dusičnan stříbrný je toxický. Již požití 2 gramů může být letální.[zdroj?] Jako první pomoc se často podává vaječný bílek či mléko, neboť obsahují velké množství bílkovin. Bílkoviny jsou schopné svými volnými karboxylovými či thio skupinami vázat stříbrné ionty a zabránit tak otravě.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Formulation and Clinical Evaluation of Povidone-Iodine Ophthalmic Drop

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.