Pyridin

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pyridin
Model molekuly pyridinu
Schematický vzorec pyrydinu
Obecné
Systematický název azabenzen
Triviální název pyridin, azin
Ostatní názvy azabenzol
Sumární vzorec C5H5N
Vzhled Bezbarvá kapalina
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 79,1 g/mol
Teplota tání -42 °C
Teplota varu 115 °C
Hustota 0,982 g/cm³
Viskozita 0,94 cP (při 20 °C)
Rozpustnost ve vodě Mísitelný s vodou
Dipólový moment 2,2 D (při 20 °C)
Bezpečnost
Vysoce hořlavý
Vysoce hořlavý (F)
Zdraví škodlivý
Zdraví škodlivý (Xn)
R-věty R11 R20/21/22
S-věty (S2) S26 S28

GHS02 – hořlavé látky
GHS02

GHS07 – dráždivé látky
GHS07

H-věty H225 H332 H312 H302
NFPA 704
Teplota vzplanutí 21 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Pyridin C5H5N (neboli azabenzol či azin, zkratka py) je organická aromatická heterocyklická sloučeninina uhlíku, vodíku a dusíku. Za normálních podmínek se jedná o bezbarvou, hořlavou kapalinu mísitelnou s vodou a ethanolem. Jeho hydrogenací za zvýšené teploty a katalýzy niklem vzniká piperidin.

Surový získaný z hnědého uhlí je tmavohnědá kapalina, hořlavá a s hustotou 0,995 g/cm³. Destilační křivka je 95-200 °C. Výpary jsou zdraví škodlivé. Bod vzplanutí je 20 °C. Velmi špatně jdou elektrofilní substituce, protože pyridinové jádro je velmi dezaktivované. Výborně však probíhají nukleofilní substituce, například s amidem sodným. Každá nová částice však vstupuje do polohy ortho.

Využití[editovat | editovat zdroj]

  • k denaturaci
  • v gumárenském průmyslu
  • při výrobě laků
  • při výrobě plastických hmot
  • ve farmaceutickém průmyslu
  • v průmyslu textilním
  • v koželužství

Rizika[editovat | editovat zdroj]

  • Při nadměrném vdechovaní pyridinu, hrozí onemocnění v podobě astmatu (90%). Pokud je pyridin 30% a výše, nemusí člověk vdechovat pyridin nadměrně, stačí nepatrné nadechnutí a riziko astmatu je stejně velké, jakoby to bylo při 10% roztocích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, SNTL, Praha