Halogenderiváty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Halogenderiváty (halogenové uhlovodíky, v anglické odborné literatuře haloalkanes) jsou deriváty uhlovodíků, které vznikly substitucí alespoň jednoho atomu vodíku daného uhlovodíku halogenem.

Pokud jím byl chlór nebo fluor, mluvíme o chlor-fluorovaných uhlovodících, což je současně jejich nejpočetnější a nejvýznamnější skupinou (část jejích sloučenin má komerční označení freony). Další podskupiny mohou být např. halogenuhlovodíkové polymery a perfluorové uhlovodíky (které zahrnují např. teflon).

Názvosloví[editovat | editovat zdroj]

Základem systematického názvosloví je název základního uhlovodíku, který se očísluje tak, aby čísla substituovaných atomů uhlíku byla co nejnižší. Dvojitá vazba má přednost před halogenem. Názvoslovné předpony halogenů (fluor-, chlor-, brom-, jod-) řadíme podle abecedního pořadí.

Radikálové názvosloví je odvozeno jako spojení uhlovodíkového radikálu (alkyl-) a halogenového radikálů (-halogenid). 3-brompropan je takto pojmenován jako propylbromid, místo chlorethenu se často používá název vinylchlorid.

Triviální názvy se ujaly zvláště u trihalogenmethanů(tzv. „haloformy“) – fluoroform, chloroform, bromoform, jodoform. Známá je také zkratka pesticidu HCH neboli 1,2,3,4,5,6-hexachlorcyklohexan (číslování se zde pro jednoduchost často vynechává) nebo také perchlorbenzen.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

Substituce radikálová[editovat | editovat zdroj]

Halogenderiváty lze připravit radikálovou substitucí alkanů. Jedná se o řetězovou reakci, příznačnou velkou hodnotou aktivační energie. Používají se radikálové chlorace, bromace či jodace. V případě fluorací se vzhledem k silným oxidačním účinkům fluoru jedná spíše o spalování. Dochází ke krakování řetězce, konečnými produkty jsou tetrafluormethan a fluorovodík. Celý děj se skládá z mnoha kroků, které lze rozdělit do 3 skupin

Iniciace je krok, při kterém dochází ke vzniku reaktivního radikálu. Je energeticky nejnáročnější, vyžaduje buď přítomnost ultrafialového záření nebo iniciátoru (např. dibenzoylperoxid). Reakce se zúčastňuje jen molekula činidla.

Propagace je řadou dějů, při kterých dochází k přenosu reaktivního centra z jedné částice na jinou. Do této části halogenace vstupuje substrát a radikály vytvořené při iniciaci.

Terminace označuje třetí část děje, kdy dochází k zániku reaktivních částic jejich vzájemnou rekombinací.